pozn. jedná se o alternativní konec dílu Chosen

"Buffy!" zakřičel Spike, když ho třpytivý amulet začal pálit na hrudi. Bolest byla tak intenzivní, že ho donutila ustoupit pár kroků zpět. Nevnímal zvuky boje, zapotácel se a jen tvrdá skála za zády ho zastavila před pádem na zem.

"Do hajzlu..." Modrý proud světla vytryskl ze středu amuletu vzhůru. Cestou prorazil strop jeskyně, podlahu školy a pokračoval střechou vzhůru do oblak. Spike se během okamžiku koupal v paprscích slunce.

"Buffy!" zavolal znovu Spike. Přemožitelka přerušila boj a rozběhla se k němu. Sluneční paprsky se začaly odrážet od fazet křišťálu a ubervampové v jejich dosahu se okamžitě rozpadali na prach. Celé podzemí i budova se začaly otřásat v základech.

"Všichni ven, okamžitě!" začala vyhánět Faith ostatní dívky. Ty na nic nečekaly a utíkaly ke schodům z Pekelné brány.

Buffy doběhla ke Spikovi zalitém slunečním světlem a dívala se na něj. Ten svůj nevnímající pohled upíral někam do dálky, soustředěný na svůj vnitřní boj a bolest a jen hlesl: "Já ji cítím, Buffy."

"Co?" nechápala.

Teprve teď na ni pohlédl. "Mou duši. Opravdu tam je. Trošku pálí." ušklíbl se.

Buffy se ohlédla na dívky, které kolem nich probíhaly ven, pryč z otřásající se jeskyně. Pak se otočila zpět na Spika. Ten, třesoucí se pod náporem jím probíhající síly, jen hlesl: "Tak už běž! Utíkej!"

"Ne, už jsi udělal dost. Pořád ještě můžeš..."

"Ne," přerušil ji upír. "Ty jsi je zahnala a na mě je, abych to tu vyčistil."

Kamenné sloupy jeskyně se začaly rozpadat.

"Buffy, musíme jít!" Křičela na ni ze schodů Faith.

"Tak už běž, kotě," pobídl bezmocnou Buffy Spike. "Myslím, že je čas říct, že škola se pro tento rok zavírá."

"Spiku!" Zkusila to znovu Buffy.

"Ne, myslím to vážně. Tohle prostě musím udělat," nenechal ji domluvit a dál pozoroval probíhající destrukci. Buffy k němu vzhlédla se slzami v očích, natáhla ruku a propletla své prsty s jeho. Přiškrceným hlasem šeptla: "Miluju tě."

Spike k ní překvapeně obrátil tvář. Chvíli si hleděli do očí a pak Spike prolomil ticho. "Ne, nemiluješ. Ale děkuji, že jsi to řekla. A teď běž!" Jeskyní otřásl mohutný úder, jak se zřítila část stropu.

"HNED!"

"Spiku, poslouchej mne! Ještě pořád můžeme odejít oba!"

"Ne, lásko, musím to tu dokončit!" odpověděl umanutě. Pustil Buffyinu ruku a odhrnul jí spadlý pramen vlasů z rány na čele. "Mám šanci ti dát, co chceš."

"Ale tvoje smrt není to co chci," vzlykla Buffy. Volně stékajíci slzy jí malovaly cestičky na zaprášených tvářích.

"Ne, to nemyslím, lásko. Jestli to dokončím, tohle ti dá šanci na normální život. Žádná Pekelná brána, žádný První a navíc už nejsi jediná přemožitelka na světě. Ta jediná vyvolená. Můžeš začít žít tak, jak jsi vždycky chtěla."

Buffy na něj nevěřícně hleděla. "To se z tebe najednou stal psychlog? Na to mám Gilese!" začala na něj křičet. "Co já chci! Víš, co já chci? Není to normální život, to jsem zkoušela. Já chci TEBE, ty pitomče!"

Podlaha se jim pod nohama začala znovu otřásat.

"Buffy, lásko, prosím, běž...!"

Ale Buffy byla rozjetá: "Trvalo mi dva roky než jsem na to přišla. Dva roky! Dva roky, než jsem ti uvěřila, než jsem uvěřila sama sobě a ty mne teď posíláš pryč a troufáš si mi říkat, co já chci! Chceš, abych tě tu nechala umřít!"

"Buffy, to není fér!"

Ale ona ho nenechala domluvit: "Chceš umřít? Fajn, umři si. Ale já tu zůstávám s tebou!"

"Buffy, prosím!" Spikovy oči byly plné slz a v hlase byl slyšet potlačovaný pláč. Paprsek světla proudící z amuletu najednou zintenzivněl a ze zlaté se změnil na zářivě bílou. Upír se bolestí prohnul a lapal po dechu 

"Lásko, běž, už to nebude dlouho trvat. Nechci, abys umřela."

"Williame, miluju tě. Opravdu." Buffy k němu přistoupila blíž a zachytila jeho pohled.

"Věř mi, prosím." rozvzlykala se. "Copak nechápeš, že nemůžu odejít? Že to už tu bylo? Copak chceš být jako Angel? Když jsem ho nejvíc milovala, musela jsem ho zabít. Když jsem ho potřebovala, odešel. Ty nejsi jako ON! Neopustil jsi mne, ani když jsem na tebe byla hnusná, když jsem tě odháněla. Já tě tu nenechám umřít! Nemohla bych tak žít. Nemohla bych žít bez tebe!"

Buffy klesla před Spikem na chvějící se zem, tvář skryla do dlaní a rozplakala se.

Spike zavřel oči. Snad to bylo vyznání lásky, na které tak dlouho čekal. Snad to bylo Angelovo jméno, které v něm vyburcovalo poslední zbytky sil. Zvedl ruku a strhl si z krku žhnoucí amulet. Jen sykl bolestí, když se mu do ruky vypálil jeho ornament. Rychle se sklonil k plačící Buffy, chytil ji za ruku, rychle zvedl na nohy a oba začali utíkat k rozpadajícím se schodům.

Jakmile náhrdelník dopadl na zem, barva paprsků se změnila na rudou a stěny i strop se začaly definitivně hroutit. Buffy se Spikem se skloněnými hlavami kličkovali mezi sutinami, ven, pryč ze školy.

Zastavili se až o pár bloků dál. Otočili se, Spike objal Buffy kolem ramen a oba sledovali konečný zánik školy, ale hlavně Pekelné brány. Do vzduchu se vznesl oblak prachu a zemí otřásl poslední výbuch. Budova se zřítila. Pak se na Sunnydale sneslo ticho.

Spike se díval na vypálený obrazec na dlani a pak jen hlesl: "Promiň, Buffy."

Buffy na něj koukla a odstrčila ho od sebe. "Promiň? Mohl jsi tam umřít! To si opravdu myslíš, že se můžeš jen tak omluvit?"

"A co takhle omluva a pár polibků?" usmál se.

"Jo, to by mohl být dobrý začátek," pohodila Buffy hlavou a vrhla se Spikovi do náruče. Jejich rty se setkaly v polibku. Spike nejdřív opatrně, něžně ochutnával přemožitelčiny rty, ale pak si ji přitiskl k sobě ještě těsněji a jeho laskání stalo naléhavější. Buffy jemně zavrněla, lehce pootevřela rty a nechala jeho jazyk vklouznout dovnitř. Rukama zajela pod kabát a hladila Spika na zádech. Najednou se od něj odtrhla, v očích nevěřícný úžas. Zvedla hlavu nahoru, kde modrost nebe přerušoval jen tu a tam malý obláček. Na pozdní jaro bylo neuvěřitelně teplo. Pak se podívala na usmívajícího se Spika a lehce položila ruku na jeho hrudník. Překvapením otevřela ústa. "Ty... slunce... já cítím..." zakoktala se a z očí se jí začaly koulet slzy. Spike jednou rukou přikryl tu Buffyinu na svém hrudníku a druhou jí jemně otíral slzy z tváří. "Říkal jsem si, kdy si všimneš. Slzy... štěstí?" zeptal se nejistě.

"Štěstí." popotáhla a nadšeně Spika objala a políbila. "Až se tohle dozví Dawn. DAWN! Můj bože, já na ně úplně zapomněla. Snad jsou všichni v pořádku!"

Chytla Spika za ruku a táhla ho pryč, vzhůru ulicí.

"Doufám, že se jim nic nestalo," mumlala. Najednou se zastavila, podívala se do Spikových modrých očí: "Miluju tě, víš to, že?"

"Vím", přikývl teď už bývalý upír šťastně. "A já miluju tebe!"

Ostatní našli u autobusu o pár bloků dál. Giles objímal plačící Dawn, Willow vzlykala na rameni Kennedy, Alex držel v náručí Anyu, Faith ošetřovala na zemi ležícího Wooda. Andrew přecházel mezi zbytkem přeživších přemožitelek.

Když Dawn uviděla sestru přicházet ruku v ruce se Spikem, nadšením vypískla a rozběhla se k nim. Objala je a znovu se dala do pláče.

"Děkuji, bože, že jste živí. Když se škola začala rozpadat a my museli odjet v autobuse, mysleli jsme všichni, že jste mrtví. Oba."

Dawn naposledy vzlykla a znovu je objala. Spike se vymanil z jejího objetí, pohladil Dawn po tváři: "Už je to OK, Klíčku, jsme v pohodě."

Dawn se začala usmívat, když viděla, jak Spike znovu jednou rukou objal majetnicky Buffy kolem ramen.

"To znamená, že jste teď spolu? Konečně ti Buffy řekla, že tě miluje?"

"Hej!" otočila se na ni Buffy s předstíraným hněvem.

"Víte, už to bylo poněkud únavné," pokračovala Dawn, jakoby si ničeho nevšimla, "jak jste na sebe pořád dělali oči a my se museli tvářit, že nic nevidíme. Docela se nám uleví. No, možná Alex tě asi bude chtít chvíli zabít, ale to jsi si už zvykl, že?" Obrátila se Dawn na Spika.

Mezitím došli k autobusu.

"Hej, B.! Tak co teda budeme dneska dělat?" zvedla se Faith od Robina.

"Hej, F.!"

Faith se překvapeně podívala na rozesmátou Buffy, která pokračovala: "Musím přiznat, že tě opravdu ráda vidím. Fajn, že jste do zvládli. No a dneska..."

Dawn ale neslyšela zbytek sestřiny odpovědi, protože ji přehlušilo mumlání: den... světlo... Spike... prach... slunce... Dawn se obrátila na usmívajícího Spika. "

Jsem člověk, Klíčku. Konečně zase normální a celý chlap. Hlava, srdce a eee, no vždyť víš, i to ostatní." zčervenal Spike.

Dawn začala radostí skákat a objala toho nejbližšího.

"To je úžasný! Hej, lidi, koukněte, jak jsem šťastná! Objímám Andrewa a je mi to úplně jedno!"

Giles přešel k Buffy a Spikovi. Beze slova je každého zvlášť objal, sundal si brýle a začal si je čistit.

"No, ehm, mohli byste mi, prosím, vysvětlit, co se tam dole stalo?"

"Náhrdelník začal zářit, hodil mne na zeď, pak udělal díru do stropu. Zasáhl mne paprsek světla, který proměnil všechny ubervampy na prach. Už jsem si myslel, že ze mne bude taky prach, když jsem místo plamenného konce dostal bušení srdce!" vysvětlil Spike.

"Vidíte, Gilesi?" Obrátila se k pozorovateli Buffy. "Krátké, výstižné, jednoduché. Zkuste to někdy."

"Spiku?" Poškrábal se Giles na čele. "Mohl bych s tebou chvilku mluvit? O samotě, prosím?" Spike přikývl, políbil Buffy lehce na nos a odstrčil ji směrem k Willow.

"Já, víš," začal Giles opatrně. "Já, chtěl bych se ti omluvit. Víš, že jsem tě chtěl nechat zabít. Ale opravdu jsem si myslel, že je to pro dobro nás všech."

Giles začal znovu rozpačitě drhnout skla brýlí.

"Já vím, že omluva z nás neudělá nejlepší přátele, to se ani nesnažím, jen jsem doufal, že mne nebudeš nenávidět."

"To je OK, Ruprte."

Giles s sebou trhl jako vždy, když ho Spike oslovil tak familiárně.

"Chápu, proč jste to chtěl udělat."

"Mám rád Buffy," raději pokračoval Giles, "jako svou dceru. Mám je rád všechny jako své vlastní."

Jeho oči zabloudily ke skupině u autobusu. "Dokonce i Alexe. Vidíš ho, jak je s Anyou šťastný? Můžu si o ní myslet cokoliv, ale on je s ní šťastný. Tak i já jsem šťastný. Ale co se snažím říct," pozorovatel si posadil brýle znovu na nos a vrátil ušmudlaný kapesník zpátky do kapsy. "Vidím, jak spokojeně s tebou Buffy vypadá. A proto jsem i já spokojený. Oba víme, že jsem se nikdy nesmířil s tím, jak se kolem ní a nás motáš, ale v průběhu posledních pár týdnů jsem tě uviděl v úplně novém světle. Víš, a to není urážka, že už nejsi to zlé, zpustlé, zkažené, bezduché monstrum. Jsi dobrý chlap a teď už i člověk. A i když vás asi v budoucnu zřejmě nečeká svatba, děti, domek na předměstí s bílým plotem nebo něco podobného, miluješ Buffy a ona miluje tebe, takže vítej do rodiny. Oh a ano, ještě jedna věc. Díky, že jsi zachránil svět."

"Díky, Ruprte." Odpověděl dojatě Spike. Ale aby si nezadal, raději si odkašlal a očima našel mezi ostatními Buffy: "Takže, co dál? Co je na dnešek ještě v plánu?"

"Oh bože, Spiku. Kde jsi žil poslední čtyři roky? Už ve škole se domlouvali, že chtějí jít odpoledne nakupovat. Alex prý chce pirátské tričko a Buffy potřebuje nové boty."

"Boty? Nové boty?" Zděsil se Spike.

"Víte, kolik má ta holka bot? Co s nima, k sakru, se všema dělá? Vždyť má pomalu na každý den jedny. Já mám jediný pár bot, už... no, roky. Desetiletí!"

"Myslím, že je to jedna z těch holčičích věcí, co jsem nikdy nepochopil." pokrčil Giles rameny.

"Myslíte, pozorovateli, že nás nechají pře těmi nákupy vyspat?"

"To je vysoce nepravděpodobné. Ale třeba bychom si mohli nenápadně najít nějaký obchod s nábytkem."

"Skvělý nápad. Myslím, že bychom se mohli nějak vytratit. Jeden obchod je... myslím tímhle směrem." mávl rukou Spike.

Prošli podél autobusu a zaslechli Alexe: "Cože? On zbořil školu? Celou školu? Tu školu, kterou jsem pracně skoro půl roku stavěl a on ji zboří během pár minut... přívěskem?"

"Jo, úplně celou ji srovnal se zemí!" odvětila nonšalantně Buffy.

Spike opatrně nakoukl za roh. Teď už neměl svou super upíří sílu a Alex byl díky práci na stavbě docela udělaný.

"No, to je vlastně dobrá zpráva," pokračoval Alex. "Postavil jsem první a oni mi za ni zaplatili a dobře, tak bych mohl dostat zaplaceno i za tu další."

"My budeme mít penízky?" otočila se k němu Anya. "Co mi koupíme?"

"Hej, Buffy a kdy půjdeme nakupovat?" zatahala Dawn sestru za rukáv.

"No, počkáme na Spika a Gilese, zkontrolujeme město, tak potom."

"Už jsme skončili." vyšli zpoza autobusu Giles se Spikem.

"Fajn. Zatímco jste tam tlachali, my jsme sestavili nakupovací plán."

"PLÁN?" vyhrkli oba najednou.

Buffy se rozesmála. "Nebojte se, jen škádlím. Musíme zkontrolovat město. Členové Scooby party se rozdělí do dvojic a každá si k sobě vezme skupinku nových přemožitelek. Gilesi, vy jdete s Willow, Alex s Anyou. Dawn, já vím, že to není můj nejlepší nápad, ale jdeš s Andrewem. Faith, ty jsi ve dvojici s ředitelem Woodem. A raději se vyhýbejte všem obchodům s nábytkem. No a já jdu se Spikem."

"Hlavně, aby ses řídila vlastníma radama!" ušklíbla se Faith.

"A můžeme se s Alexem zastavit někde kvůli sexu?" zeptala se Anya.

"Anyo!" okřikl ji zrudlý Alex.

"No co, já se jen zeptala!" odpověděla dotčeně Anya.

Spike si přitáhl Buffy, opřel si její záda o svůj hrudník a zašeptal jí do vlasů: "Víš, ten obchod s nábytkem, mi vnukl takový nápad. Fakt potřebuješ další boty?"

Buffy se mu v náručí otočila a políbila ho. "No, když tak o tom tak teď uvažuju..."

"Hej vy dva," houkla na ně Faith, "vyrážíme!"

Buffy pohladila Spika po tváři a přešla k Dawn.

Spike sáhl do kapsy kabátu, vytáhl krabičku cigaret, zapálil si a labužnicky popotáhl.

"Víš, teď už tě to fakt může zabít." usmála se na něj Willow. Spike se zarazil, ještě jednou vdechl kouř a chtěl hodit zbytek cigarety na zem. Pak se ušklíbl: stejně jsem nechtěl nikdy žít navždy.

Dokouřil, hodil nedopalek na zem, vrazil ruce do kapes a doběhl ostatní. Objal Buffy kolem ramen a srovnal s ní krok. Zhluboka se nadechl a nadšeně si představil tvář Angela, až se dozví, co je v Sunnydale nového.