Buffy se náhle vzbudila. Zdálo se jí o Angelovi. Byl to nádherný sen, tak skutečný. Jeho srdce…

Zatápala v paměti, protože vlastně zapomněla, kde je. Willow ani Dawn nevěděly, že není doma, a Buffy ani necítila potřebu je informovat o každém svém kroku. Přivedli ji zpět, všichni se s tím musí vyrovnat. Hlavně Buffy cítila podivnou melancholii. Z nebe do pekla. Snažila se získat zpět své nebe, ale bylo to náročné. Měla zůstat tam. Dohlížet na své milované. Ale je zpět…

Dnes ji její cesta dovedla na Restfieldský hřbitov, který přímo ústil na Crawford Street. Vždycky ji to tam táhlo. Hlavně dnes. Ocitla se znovu před Angelovým sídlem.

Prošla přízemím a odhrnula z oken těžké závěsy, které bránily ve výhledu ven. Nic vevnitř nepřipomínalo, že by tam někdo v poslední době byl, ale přesto tento dům vyzařoval jisté nepopsatelné světlo. Kdyby jí Angel dal šanci, mohla pro ně a pro Dawnie z tohoto sídla udělat domov. Mnoho pokojů by zůstalo prázdných, protože by dům nikdy nemohli naplnit dětmi, ale mohli mít alespoň příležitost naplnit ten obyčejný dům láskou a vzpomínkami. Bylo by tam dostatek místa pro nočního tvora, pro Buffy i Dawnie…

Ačkoliv tenkrát měla dostatek času se připravit na jeho odchod, stále to bolelo. To že Angel odešel, jí rozervalo duši. Odnesl si sebou do Los Angeles její velkou část, schopnost milovat a nechat proniknout jiného muže do jejího života a srdce.

Riley za to vše platil. Vlastně Buffy opustil, protože mu nebyla schopná dát to, co chtěl a co si zasloužil. A navíc tušil, že ho nebude nikdy schopna milovat tak, jako milovala Angela.  Dokonce ani když Angel ztratil duši a stal se ďábelským Angelusem. Navzdory tomu, že nad jeho tělem i myslí vládl démon, nepřestala ho milovat. A teď už byl pryč víc než dva roky, viděli se pouze párkrát během této dlouhé doby a věci se změnily.

Jediný okamžik, které je na chvíli k sobě zase svázal, byla smrt její maminky. Mluvili spolu  na hřbitově. Jen na krátký okamžik se necítila tak strašně sama, nikdo jiný ji nebyl schopen utišit. Klid byl to, co potřebovala a on jí ho poskytl. Od té chvíle věděla, že on tu pro ni vždy bude, když se něco stane. Věděla, že jí vždy bude oporou, nenápadně krýt její tak zranitelná záda. Angel to cítil stejně. Ale musela dospět. Museli se přes to přenést. Kdyby Angel nikdy neopustil Sunnydale nebo kdyby se tenkrát vrátil, bůh ví, co by se stalo. Ale on se nevrátil. Navíc už nebyla ta naivní sedmnáctiletá dívenka a i když si to jen nerada připouštěla, věděla, že by se nikdy nesmířila s tím, že by se nemohli milovat. Okamžik opravdového štěstí a zase by ho ztratila. To nemohla připustit.

Nevolali si, nikdy si neposílali ani dopisy. I když někteří jeho přátelé byli i Buffyiny přátelé, moc se o Buffy před Angelem nezmiňovali. Bylo to příliš bolestivé. A ta bolest byla stále živá.

Buffy se přesunula do bývalé Angelovy ložnice a  rozhrnula závěsy. Je až podivné, že si nikdo nevšiml, že tam kdysi někdo býval a teď, že je dům prázdný. Prostě jako by se tam nikdy nic nestalo. Zapomenutý dům. Ale stále tam byla obrovská matrace a byla přesně na tom samém místě, jak si ji pamatovala. Než Angel odešel. Pokoj byl poté době už trochu  zatuchlý, takže Buffy otevřela okno. Dovnitř se nahrnul nekompromisně čerstvý vzduch. Tolik by potřebovala, aby něco nebo někdo vpustil do její mysli tentýž čerstvý vánek, který právě objímal její tělo. Schoulila se na postel a vzpomínala na poslední okamžik strávený v tomto pokoji, ve kterém pravděpodobně nakonec usnula.

Ano. Když tu byla naposledy, Angel umíral. Nepodařilo se jí přivést Faith a tak mu nabídla svou krev. Byla by pro něj umřela. Tenhle dům však byl na podobnou podívanou již zvyklý. Ale tentokrát to nebylo stejné jako s Acathlou. To ona byla připravena nabídnout smrti sebe místo něj. Tentokrát byla odpovědí její krev, ne Angelova.

Pamatovala si také svou první návštěvu tohoto sídla. Přišla bojovat s Angelusem, zastavit ho dřív než se mu podaří zničit svět. Tady nakonec svou lásku poslala do pekelné dimenze. Spike jí tenkrát poprvé pomohl. Musela se v duchu pousmát.  Zaplápolal pomyslnou bílou vlajkou před svým úhlavním nepřítelem - přemožitelkou. Chtěl zpět svou Drusillu a byl proto ochoten udělat cokoliv. Buffy věděla, že nemá moc na výběr, protože jeho pomoc v tu chvíli opravdu potřebovala. A nebýt Spika Giles by byl nejspíš dávno mrtvý.

Když se Angel vrátil z pekla, Buffy ho ukrývala právě zde. Strávili spolu v sídle spoustu času trénováním, mluvením, líbáním, obyčejným tlacháním a také hádáním. Když vyšlo najevo, že Angel je zpět, bylo zle. Buffyini přátelé si mysleli, že žije v nějakém podivném snu, kde může fungovat vztah mezi přemožitelkou a upírem s duší, která je v jistých ohledech značně nestabilní. Buffy si uvědomovala, že jejich vztah byl naprosto komplikovaný od samého začátku. Vlastně jak se mezi nimi objevila láska si to prakticky ani neuvědomovala. Nepochybně ani Angel to přesně nevěděl. Nicméně stalo se a navždy to obrátilo jejich životy naruby. Hlavně Angel už od začátku věděl, že jejich příběh není pohádka, takže zákonitě  nemůže mít šťastný konec.

A tak to přesně bylo. Ráda by věřila, že všechny události, všechny její ztráty ji měly jako přemožitelku, jako člověka zocelit. Ale popravdě jediný moment ve svém životě, kdy věděla, že dělá správnou věc a že něco má smysl, bylo, když se obětovala a zemřela místo Dawnie.

V určitém úhlu pohledu měl Spike pravdu. Svým způsobem si Buffy smrt přála. Zemřela už dvakrát. Ale očividně to nemělo žádný smysl. Dvakrát mrtvá, dvakrát oživená. A přitom podruhé o to vůbec nestála. Jestli to tak půjde dál, bude snad žít navždy. V duchu se nad tím musela žalostně pousmát.

Včera večer podruhé políbila Spika. Tentokrát už nemohla použít jako omluvu kouzlo, kterým všechny v Sunnydale donutil démon Sweet tančit a zpívat. Spike věděl, že není úplně v pořádku. Chtěla opět cítit, ale přitom z ní deprese na míle vyzařovala. Odvedl jí domů a rychle se vytratil. Buffy si potřebovala vše ujasnit, ale když objevila ztrápenou
Willow musela se dát rychle do pořádku. Tara odešla a Willow se zhroutil svět. Snažila se kamarádku utišit, ale přitom měla problémy sama se sebou. A navíc Giles odešel, opravdu to udělal. Nedal jí ani příležitost k rozloučení.

Celý den měla neodbytnou potřebu zabít nějakého upíra nebo démona, ale bohužel bylo pravé poledne, takže nebylo koho lovit. Také by si měla všechno ujasnit se Spikem. Ale jít do jeho krypty jí stále trochu děsilo. Od svého oživení na sobě neustále cítila pach smrti, což ji nutilo sprchovat se několikrát denně a déle než obvykle. Rozhodla se, že se mu dnes raději vyhne. Ještě větší pach smrti by na sobě již  asi nesnesla.

Spike. Myšlenky na něj ji dokázaly strašně naštvat, ale na druhé straně i nalít optimismus do žil. Když Buffy zemřela, ochraňoval Dawnie. Byl jí nablízku navzdory tomu, že ostatní by byli raději, kdyby je nechal na pokoji. Udělal to pro Buffy, ale taky pro Dawnie, měl je rád. Slíbil to Buffy, než zemřela a on svůj slib dodržel. Buffy už nemohla déle žít ve svém světě odmítání, už tak žila rok. Ale přesto se stále snažila Spika přesvědčit, že jeho city k ní nejsou opravdové.

Ale popravdě mohla se s ním vůbec hádat o tom, jestli cítí, nebo necítí, když strávil sto let po boku Drusilly? S upírem, který se dohodl s přemožitelkou, aby svou Dru zachránil, ačkoliv ona se z jeho postele rychle přestěhovala do Angelusovy? Jestli toto nebyla láska, tak co to potom vlastně bylo? Bylo to nejspíš lepší, než cokoliv co získala od jakéhokoliv muže ve svém životě. Její otec, Angel, Scott, Riley a dokonce i Giles, ti všichni ji nakonec opustili. A zatím, Spike tu stále byl a jeho polibky ji znovu přiměly cítit, že je alespoň trochu naživu, bylo to vlastně poprvé od Angelova odchodu. S Rileym to bylo jiné, všechno s ním bylo vynucené. Strašně si přála, aby se do něj zamilovala, ale nedokázala to. Chtěla normální vztah, ale nějak to nefungovalo.

Pravda, ten čip bránil Spikovi fyzicky zraňovat lidi, ale nebránil v tom, aby na podobné věci nemyslel. Buffy o tom nepochybovala. Věděla, že má i svou temnou stránku a nevědomky se před ním měla vždycky trochu ve střehu. Asi to celé patřilo do jejího života. On upír. Ona přemožitelka. On cítil její nedůvěru, ale přesto s ní zůstal v Sunnydale.

Avšak nikdy nezapomene na jeho pohled, když ji viděl na schodech, poté co byla oživena. Nikdo jí nebyl tak blízký jako on v tu chvíli, jediný se ji snažil utěšit, ošetřit rány a v prvé řadě chápal, co se s ní děje. Sám umřel a později jako upír ožil. Navíc on byl dlouho jediný, kdo věděl, že byla v nebi a byla z něj násilně vytržena. Nechtěla, aby to její přátelé věděli a Spike to respektoval.

Ale najednou se ocitla v podivné situaci. Nacházela se v podivné pasti mezi láskou dvou upírů. Jedno milovala celým svým srdcem, ale nemohla mu odpustit, že utekl. Ten druhý tu stále byl a postupně si ji získával. Buffy se na chvíli zamyslela, jestli se chce vůbec vrátit do starých kolejí. Kdyby Spike přišel na to, jak se zbavit čipu, tak co potom. Samozřejmě by ji opustil jako všichni ostatní. Nechtěla zabít Angeluse, ale musela. Co by potom udělala se Spikem? Tohle rozhodnutí by už asi nezvládla. Zabít. Nechat žít. Přesto pomalu nabývala dojmu, že čip není jediná Spikova zábrana. Postupně začínala věřit, že Spike je v hloubi dobrý člověk. Zamyslela se a uvědomila si, že za poslední dva roky se z nich stali něco jako přátelé.

Najednou ji něco problesklo hlavou.

„Co to…“ Zašeptala Buffy, když se jí najednou z paměti vynořily podivné vzpomínky na Angela. Navíc věděla, že nic podobného nezažila. Nevzpomínala si, že by se někdy spolu  milovali tak vášnivě. Byli spolu  přece jen jedinkrát. Ale ty obrazy byly tak jasné, tak neuvěřitelně živé. Jako bych si přesně pamatovala chuť té zmrzliny. Riley byl v posteli docela nudný. Takže toto s ním přece nemohlo mít nic společného. Marně tápala ve svých vzpomínkách. Snažila se zaostřit na Angelovu tvář. Jedna věc ji vyváděla z míry. Angelova tvář byla zalitá štěstím. I ona cítila to samé. Oba dva byli tak bezstarostní a plní lásky, Buffy ale nechápala stále souvislosti. Něco takového by přece nešlo zapomenout. Byl to jen jeden z těch jejích nenaplněných snů?

Zmatená a vyvedená z míry, tak se cítila. Bylo to asi tím domem. Zapříčinilo sídlo tyto podivné sny, vize nebo co to vlastně bylo? Radši rychle to proklaté místo opustila. Chtěla tam najít odpočinek a místo toho si kladla ještě více deprimujících otázek. Bloumala ulicemi a později se ocitla před novou Sunnydaleskou střední, kde Alex a ostatní pracovníci byli  zaměstnaní dokončovacími pracemi. Základy nové školy byly položeny na těch starých. Očividně, školní systém města Sunnydale míní navždy hrát ruskou ruletu se životy místních dětí. Buffy měla pocit, že úmrtnost studentů opět vzroste.

„Ahoj Buffy,“ zakřičel Alex, když ji uviděl. Nasadil trošku křečovitý úsměv. Všechno se změnilo poté, se všichni dozvěděli, že Buffy vytrhli z nebe. Mezi přáteli teď bylo citelné napětí.

„Co tě sem přivádí?“pokračoval.

„Jen tak jsem se procházela,“  zalhala Buffy. „A taky jsem chtěla vidět svého nejoblíbenějšího dělníka!“utahovala si z Alexe.

„Víš, páni, byl bych velice polichocen, jenže já nejsem jediný stavitel,“ opravil nenápadně Buffy, „kterého znáš!“ Sundal si ochranné brýle a odvedl Buffy dál od stavby. „Takže děje se něco? Žene se na nás nějaké zlo?“

„Ne, vůbec nic se neděje, žádnej neřád nepřišel do našeho krásného městečka. Opravdu, šla jsem se jenom projít.“

„Fajn. Chtěl jsem si něco urvat na pití tady v občerstvení, můžu ti něco koupit?“

„Dala bych si ledový matový čaj pokud možno.“

„Jeden čajíček je už na cestě,“ řekl Alex a mířil k občerstvení. Vrátil se s omluvným výrazem. „Měli jenom broskvovej nevadí?“

„Ne vůbec, díky.“ Řekla Buffy, vzala si od Alexe láhev a otevřela víčko.

„Potěšení na mé straně, tady mě moc často nenavštěvují krásná děvčata.“

„Počkej. Anya sem nechodí?“

„Ne. Je v práci, víš.“

„Ah, fajn, jen doufám, že si zbytek tvých spolupracovníků nebude myslet, že já jsem Anya,“ gestikulovala směrem k chlapíkům v montérkách.

„Ne, už ji viděli, ale jsem si jistej, že se o tebe budou zajímat. Tak co, líbí se ti tady někdo?“ mrkl na ni Alex spiklenecky.

Buffy přejela očima po skupině konstruktérů. Možná kdyby se snad nacházela v jiné životní situaci. Ale teď zrovna rozhodně připravená nebyla. A události posledních dnů to jasně dokazovaly. Líbala se se Spikem a navíc ty podivné útržky o Angelovi. Upřímně, Buffy začala Spika podezřívat, že měl nejspíš pravdu. Buffy asi vážně potřebuje ve svém muži alespoň kousíček monstra. „Ne.“ Odpověděla Alexovi jednoduše a pokrčila rameny. „Prostě momentálně nastavení „randění“ je nefunkční.“

„Dobře, dobře, ale jestli změníš názor,“ řekl se smíchem a tázavě pozvedl obočí.

„Budeš první, kdo se o tom dozví.“

Alex dopil svůj ledový čaj. „Dobře, Buffy, beru tě za slovo, ale teď už musím zpátky makat.“

„V pohodě, nečekala jsem, že tě budu zdržovat tak dlouho. Díky ještě jednou za pití.“

„Není zač, pro tebe vše.“

„Díky, víš, objala bych tě, ale...“ Poukázala Buffy na Alexovo špinavé oblečení.

„Nedělej si starosti, to objetí si samozřejmě vyberu jindy. Však se dnes uvidíme. Já a Anya dneska bereme Dawnie na pizzu.“

„Fajn, uvidíme se později,“ řekla a zamávala Alexovi na rozloučení. Láhev odhodila do nejbližšího koše.

Studený nápoj ji překvapivě osvěžil. Na chvíli doufala, že teď se už bude cítit líp. Ale nic takového ji nejspíš ten den nebylo přáno. Nevěděla odkud se podivné útržky vynořují z její mysli.  Angel stál ve slunečním světle. „Nemožné,“ zavrtěla hlavou, jako by se chtěla těch myšlenek zbavit… Nabrala směr domov. Šla velmi rychle, jako by myslela, že tomu všemu může utéct. Asi to zapříčinilo sídlo, být tak blízko všech těch vzpomínek, tak blízko že to vyvolalo její krásný sen. Ano, musel to být sen.

Když dorazila celá udýchaná domů, našla na stolku vzkaz od Willow. Nepsala ani kam jde, ani kdy se vrátí. Asi potřebovala být sama. Buffy to chápala. Navíc si potřebovala něco zařídit. Co když ten sen, co se jí zdál  o Angelovi, byl jeden z těch, které spolu sdíleli. Jestli ano potřebovala vědět proč.

„Dawn,“ zavolala do ticha domu.

„Ano, Buffy,“ ozvalo se z horního patra.

Vyšla nahoru po schodech a vešla do Dawnina pokoje. „Vadilo by ti, kdyby si dnešní noc strávila s Anyou a Alexem?“

„Ne, vůbec. A co Willow?“ v jejím hlase byla znát obava.

„Popravdě, nevím, ani nevím, jestli se dnes Will vrátí domů.“

„Žádný problém, zůstanu s nimi. Co se vlastně stalo? Celou noc si hlídkovala nebo tak něco?“

„Ne, já...,“ přemýslela Buffy, co říct. Nejspíš pravdu. „…já jedu do Los Angeles, potřebuju mluvit s Angelem.“

„Opravdu, to jsem nečekala.“

„Já taky. Ale potřebuju s ním mluvit. Osobně.

„Ale vždyť si ho právě viděla.“

„Já vím, ale musím s ním znovu mluvit. Víš, ten můj návrat, některé věci mi prostě ještě nejsou jasné. Potřebuju s ním mluvit. Tady je číslo. Kdyby se něco stalo, zavolej mi, jasné?“

„Nevidím v tom žádný problém. Zavolám Anye, jestli jí to nebude vadit.“

„Dobře. Sice jsem před chvilkou mluvila s Alexem, ale rozhodla jsem se teprve teďka, takže jsem se ho ještě neptala.“

„Nevadí, nemyslím si, že by jim to nějak překáželo, stejně dneska jdeme společně na pizzu. Takže možná zůstaneme tady.“

„To je fajn,“ řekla Buffy a odešla do pokoje, aby se mohla nachystat na cestu. Nebyla si vůbec jistá, jak dlouho se zdrží, takže si sbalila nejdůležitější věci tak na několik dní. Při nejhorším si může v L.A. něco koupit. „Dawnie, je to v pohodě? Co říkala Anya?“ křičela Buffy z koupelny, zatímco si balila kosmetiku.

„Ano, říkala, že je to super. A že ještě se uvidí, jestli budeme tady nebo u nich.“

„To je skvělé. Řekni jim, že moc děkuju. Potřebuješ ještě něco než odjedu? Nechám ti tu nějaké peníze, takže můžeš alespoň zaplatit večeři.“

„Znáš je, nenechají mě platit.“

„Já vím, ale měla bys to alespoň nabídnout,“ řekla a vytáhla peněženku. „Tady máš padesátku, věřím, že něco zbude.“dodala a předala bankovku Dawn. Letmo sestřičku políbila na tvář. „Buď hodná, poslouchej Anyu a Alexe, a já ti zavolám jakmile přijedu k Angelovi.“

„Buffy?“zeptala se Dawn tázavě.

„Ano,“ řekla a mezitím ji proběhlo hlavou jestli má všechno, co potřebuje.

„Je všechno v pořádku?“

„Všechno je v naprostém pořádku, Dawnie. Jen potřebuju vidět Angela.“

„Dobře, jen si chci být jistá. Myslím tím, řekla bys, mi kdyby se něco dělo, že jo?“

Buffy se pousmála. „Řekla bych ti to, nic vážného se neděje. Jen ho musím vidět. Víš, zdál se mi sen…“

„Ah, proč si to neřekla rovnou? Já vím. Všechno je teď složité. Ty jsi naživu. Giles je pryč. Dává to smysl. Angel, Wesley…“ Dawn pochopila, že Buffy  je už duchem mimo. „Měj se Buffy a zavolej mi.“ Řekla nakonec.

„Díky. Uvidíme se za několik dní. A bav se. Jo,“ zakřičela Buffy z už ulice, „a vyhýbej se ančovičkám.“ Potom Buffy nasedla do auta. Nastartovala a nabrala směr Los Angeles. Potřebovala odpovědi na své otázky a jediný, kdo jí je mohl poskytnout, byl Angel.

část druhá

Buffy zaparkovala před hotelem Hyperion. Ještě jednou zkontrolovala, že nezaparkovala na zákazu stání a popadla své tašky. Nezáleželo, co se mezi nimi stalo, věděla, že ji Angel nikdy neodmítne. I kdyby jen potřebovala přespat, Angel by ji ubytoval. Navíc toto místo bylo dost velké, pomyslela si, když se na budovu zadívala. Angel má vkus, uvědomila si, když se jí vybavilo sídlo v Sunnydale.

„Úžasné,“ řekla, jakmile vstoupila do haly hotelu. Vevnitř to bylo ještě krásnější.

„Vítejte v Angel Investigation, mohu Vám nějak pomoci?“ Zeptala se dlouhovlasá brunetka.

„Je tady Angel?“ Zeptala se stručně Buffy.

„Jistě,“ usmála se dívka, „posaďte se, zavolám ho. Dáte si něco na pití, například kávu, zatímco budete čekat?“

„Zatímco budu čekat?“ zamračila se trochu Buffy. „Ne, děkuji.“ Řekla Buffy, odložila zavazadla a posadila se na jednu z pohovek v hale. Jestli si ta dívka myslela, že je divné, že má Buffy dvě tašky, nedala to na sobě vůbec znát. Nebo snad je to normální? Že by měl Angel normálně takové návštěvy? Buffy bodlo u srdce.

„Přijde za chvilku, ještě má nějaký telefon.“ Řekla brunetka a vrátila za stůl do recepce.

„Děkuji,“ řekla Buffy a byla ráda, že dívka nemá zbytečné otázky. Buffy si totiž nebyla jistá, jestli by na ně byla schopna odpovědět. Angel by jí měl rozumět. On jí vždycky rozuměl, hlavně co se týká jejich snů, s nikým jiným nikdy sny nesdílela. Vstala z pohovky a šla blíž k jednomu z obrazů. Poznala ten obraz, byla o něm napsaná píseň, slyšela v hlavě její melodii, ale nemohla si vzpomenout ani na slova ani na název. Nikdy nebylo napsáno, kdo obraz namaloval, Angel pravděpodobně nepotřeboval iniciály, aby si pamatoval autory obrazů.

Ucítila na ramenech ruce, instinktivně a beze slov se o osobu za sebou opřela. Patřila do jeho náruče, perfektně do ní pasovala. Její hlava si našla místo na jeho hrudníku a její oči se spokojeně zavřely. Angelovy ruce se kolem ní obmotaly a ještě víc ji k sobě přitiskly. Zůstaly v tomto tichém sousoší několik minut a vychutnávali si vzájemnou blízkost.

„Tento je můj nejoblíbenější,“ přerušil na konec ticho Angel. Jeho hlas působil jako balzám na její rozdrásanou duši.

„Ten obraz je opravdu nádherný,“ zašeptala. „Tak mírumilovný, tak silný. Cítím to.“ A to potřebuju, dodala v duchu.

„Připomíná mi tebe.“ Řekl tiše.

„Opravdu?“

„Ano,“ řekl a Buffy věděla, že se smál. Konečně se na něj otočila a chtěla ho políbit, ale on se zamračil, jakmile se přiblížila.

„Co je?“ Nechápala Buffy.

„Jde z tebe cítit Alex.“ Zamračil se ještě víc.

Upíři… pomyslela si a usmála se na zamračeného Angela.

„Dneska jsem Alexe viděla, koupil mi pití.“

„Aha,“ řekl suše. Buffy se snažila nesmát, tak si alespoň rýpla.

„Žárlíš?“

„Ne,“ řekl rychle, velmi rychle.

„Nemusíš žárlit, protože je zasnoubený,“ usmála při vzpomínce, jak Angel na Alexe před několika lety žárlil. „S někým jiným, s Anyou!“ Dodala.

„To je dobře, teda pro něj.“

„Ano, zdá se, že je šťastný. Má docela dobrou práci, dělá pro stavební firmu. Je šéfkonstruktér. Zrovna teď má na starosti novou střední v Sunnydale.“

„A Willow?“

„Ta se nemá moc dobře. Tara se s ní rozešla. Myslí si, že Will je závislá na magii, navíc Taře začala ovlivňovat paměť. Je to pro mě nové, já magii nerozumím, takže nevím, co si mám myslet. Ale Willow říká, že je všechno v pořádku a mám jí věřit. Navíc… vždyť víš, Willow je odjakživa posedlá dodržováním pravidel.“

„Já vím, ale to jsou právě ti, na které by sis měla dávat největší pozor.“

„Anya říká to samé,“ Buffy se zamračila, nechtěla Willow podezřívat.

„Je všímavá a má pravdu. Protože ti, co se řídí celý život pravidly, a získají tak velkou moc, na to nemusí nakonec stačit. Můžou chtít víc a víc…“

„To je skvělé, další člověk, před kterým bych se měla mít na pozoru,“ Buffy se hořce usmála.

„Já tě nechtěl rozrušit.“ Řekl, pohladil ji po tváři a zadíval se jí dlouze do očí. „Můžu tě políbit?“

„Musíš se ptát?“

„Nevím, možná máš přítele.“

„Ne, žádný přítel.“ Dodala šeptem.

„To je dobré vědět,“ sklonil hlavu, aby ji mohl konečně políbit. Jejich polibek byl něžný až nejistý. Ani jeden z nich nevěděl, jestli dělají správnou věc, ale v tom okamžiku jim to bylo úplně jedno. Už je to víc než dva roky, co se naposledy takto políbili. Loni, když její maminka zemřela, to bylo jiné. Teď si oba tuto chvíli vychutnávali. Jejich polibek se stále prodlužoval a prohluboval, jeho ruce se ještě těsněji ovinuly kolem jejího těla a Buffy jej hladila po zádech. Nechtěli, aby tato chvíle skončila. Chtěli víc polibků a víc doteků.

Tmavovláska k nim přišla a hlasitě si odkašlala. Buffy se lekla a odtrhla se od Angela. Moc se jí toto přerušení nelíbilo a něco si pro sebe mumlala, jen Angel tento malý protest slyšel.  Otočili se na dívku. Buffy se znovu opřela o Angela, byla až překvapena, jak bezpečně se s ním cítila, jak prosté bylo s ním být. Jako by se mezi nimi nic nestalo.

„Fred?“ Řekl trochu příkře Angel. Dal dívce najevo, že ruší.

„Já… Omlouvám se. Nevěděla jsem, že jde o osobní návštěvu.“

„V pořádku, Fred. Toto je Buffy.

„Ahoj, Buffy,“ řekla, cítila se trochu zahanbeně. „Mělo mi to dojít.“

„Buffy, to je Winifred Burkleová, Fred.“

„Ahoj,“ řekla Buffy.

„Já jsem jenom přišla, jestli něco nepotřebujete.“

„Teď ne, Fred, ale děkuji.“

„Jistě. Jdu nahoru do svého pokoje, zapnu topení a nachystám nějaké povlečení a ručníky pro Buffy.“ Mluvila k Angelovi. Pak se podívala směrem k Buffy a usmála se. „Ráda jsem tě poznala. Konečně.“

„Nápodobně,“ řekla Buffy. Jakmile Fred odešla, Buffy se znovu přivinula k Angelovi a chtěla ho políbit. On však přitiskl prst na její rty. „Prvně mi musíš říct Buffy, proč jsi tady. Stalo se něco? Něco zlého?“

„Ne, to ne. Musím s tebou jen mluvit. Já jen… Bude to znít divně. Něco jsem viděla, ale nebyly to sny, ale nemohlo se to ani stát. Vzpomínky snů, možná? Tak jsem se rozhodla, že tě navštívím a promluvím si o tom s tebou. Doufám, že ti nepřekážím.“

„Nikdy nepřekážíš, Buffy. Navzdory všemu, co se kdy stalo…“ zavřel oči  a zoufale vydechl. Stále tomu nevěřil. Buffy byla s ním v L.A. „Nezasloužím si tě.“

Tiše se zasmála.. „Ironie…Ty jsi jediná věc v mém životě, která dává smysl, ty jsi to jediné, o čem nepochybuju. Ať už se stalo, co se stalo.“

„Chtěla bys to tady vidět? Potom mi můžeš povyprávět o tvých snech.“

„Jistě.“ Odpověděla. Znovu ji objal. Vždycky se cítila bezpečně v jeho objetí, když jí bylo šestnáct, myslela dokonce, že všechno bude fajn, jen když jí bude objímat a chránit. Tolik se od té doby stalo. Zemřela a byla vytrhnuta z nebe. Rozplakala se, ani si nebyla jistá proč. Jeho uvítání nebylo přesně takové, jaké očekávala, ale bylo to přesně, co potřebovala. Asi ji možná zaskočil ten pocit nekonečného štěstí po několika týdnech zoufalství a nicoty.

Nechal ji plakat, nechal všechny ty slzy odtéct, věděl, že teď ji nemůže utišit. Jen tam stál a snažil se jí být oporou. Hladil její vlasy, zlehka ji líbal na čelo. Nakonec se přece jenom uklidnila a hřbetem ruky si utřela poslední zbloudilé slzy, které jí tekly po tváři. Hlavou se opřela o jeho hrudník a tiše do něj zašeptala. „Byli jsme spolu.“

„Navždy budeme spolu, Buffy. Ale lituji vždycky o tom budeme jen snít. Já o tom sním každou noc.“

„Ne,“řekla a zavrtěla hlavou. „Milovali jsme se. Byli jsme šťastní. Ale nevím kde, to místo neznám. Nebyl to můj pokoj. Nebyl to tvůj pokoj. Nebylo to v sídle. To místo jsem nikdy neviděla. A nejdivnější je, že jsem byla už vzhůru, když mi to v sídle problesklo hlavou. Myslím tím, že jsem se právě vzbudila z jiného snu, ale toto už nebyl sen.“

„Ty jsi šla do sídla?“

„Ano,“ řekla a pokrčila rameny. „Když jsem se včera cítila osamělá, tak jsem se šla projít. Byla jsem na hlídce a najednou jsem byla tam. Nevím proč, ale vždycky když se cítím mizerně, automaticky mě to táhne do sídla.“

„Ke mně.“

„Ano,“ řekla. „Ale já jsem byla vzhůru.“ Pokračovala Buffy. „Bylo to tak živé, Angele, opravdu. Byli jsme šťastní. Kdyby nic jiného Angele, věř mi, já nevím, co to je, nerozumím tomu. Ale nebyl to sen. Stál si tam ve světle. Pane bože, já byla tak šťastná…“

Angel měl zavřené oči. Vydal ze sebe podivný zvuk. Přišlo jí, jako by se chtěl zhluboka nadechnout, což bylo nemožné, jelikož upíři nepotřebují dýchat. „Ještě něco?“

„Taky tam byla zmrzlina, což nedává žádný smysl. Ale nic víc už nevím. Ale cítila jsem se tak opravdově. Dala bych vše za to, aby to byla pravda, Angele. Nevadí mi sdílet s tebou sny, jednou za čas, nebo když ty se objevíš v těch mých, ale toto je kruté. Toto nemůžu unést.

Zase ze sebe vydal podivný zvuk. Udělal krok stranou od Buffy. Nedíval se na ni. „Projdeme se.“

„Fajn,“ řekla a její hlas zněl rozrušeně. Teď sice chtěla vědět, co ty záblesky znamenaly, ale procházka jí rozhodně nevadila. Milovala všechen čas strávený s Angelem. „Někam jdeme?“ zeptala se Buffy zvědavě.

„Ano, projdeme se, potřebujeme soukromí.“

„Máš k dispozici celý hotel a musíme jít pryč, abychom měli soukromí?

„Neřekl jsem, že jdeme ven, Buffy.“ Řekl s lehkým úsměvem.

„Aha, dobře.“

„Myslím, že bych tě tady měl provést, ukázat něco z toho, co už je opraveno.“

„Ráda si to tady prohlédnu.“ Buffy chytla Angela za ruku, kterou ji před tím nabídl a nechala se vést nahoru po schodech.

„Procházeli hotelem a připadalo jim, že to trvá hodiny. Angel jí ukázal pokoje všech svých přátel. Postupně viděla pokoje Cordy, Fred, Gunna a Wesleyho a taky několik neobydlených a nedokončených pokojů. Bylo to krásné, jen tak se procházet ruku v ruce. Moc toho nenamluvili. Když už tak mluvil Angel a Buffy jen poslouchala. Líbilo se jí, jak vysvětloval, jaké změny se uskutečnily v každém z pokojů. Po celou prohlídku hotelu se drželi za ruce a sem tak se políbili. Bylo to divné, po takové době. Ale cítili to oba stejně. Ta láska mezi nimi se neztratila, jen ji pohřbili, ale bylo to silnější než oni dva, jejich city se znovu rvaly na povrch.

„Angele, je to tu nádherné. Jak si to všechno vlastně zaplatil?“

„Od té doby, co tuhle budovu restauruji, dostávám od státu nějaké příspěvky, protože tohle je historická budova. Ale nakonec to budu muset otevřít jako hotel, až to dokončím.

„Ty budeš vést hotel?“ Buffy nevěřila svým uším.

„Fajn, zaměstnávat lidi, nechtěl bych si zničit svou reputaci nepříjemného morouse. Ano, budu vést hotel. Bude to trvat ještě hodně let, ale v tom nevidím problém.“ Podíval se na Buffy a spiklenecky na ni mrkl.

Buff zesmutněla, ale nedala na sobě nic znát. Ano, Angel nikdy nezestárne. Ocitli se zpět v prvním patře. Angel Buffy zavedl do pokoje, kde by měla dnes večer spát. Byl vybaven jednoduchým nábytkem, ale pokoj byl velmi elegantní a očividně vše bylo vybráno, tak aby se v něm žena cítila dobře. „Měl si na mysli ženu, když si dělal tento pokoj, že?“ řekla. Bylo to konstatování i otázka. Každopádně jen těžko skrývala žárlivost.

„Ano. A ta žena, na kterou jsem myslel, právě stojí vedle mě.“

„Myslel jsi na mě?“

„Každý centimetr v tomto pokoji. Každá tapeta, každý závěs, koberec, prostě vše. No, popravdě, požádal jsem Cordelii o radu, něco navrhla, a já pak jen hledal to, co by se ti líbilo.

„Je to nádherné.“

„Počkej, a to jsi ještě neviděla vanu.“ Řekl.

„Nemůžu se dočkat.“

Angel se ještě přesunul ke krbu a podpaloval připravené třísky.

„Ale je společná. Teda, myslím, celá koupelna je společná. Doufám, že ti to nevadí.“

„Ne, vůbec z domu jsem zvyklá, že se dělím o koupelnu.“

„Někdy je tu zima, teda alespoň ostatní to říkají. Je to stará budova a topení moc nefunguje. Navíc, nečekal jsem tě, takže Fred topení zapnula teprve před chvilkou. Takže bude lepší ještě zatopit.“

„Děkuji.“

„Není zač.“

Odkopla boty a posadila se na postel. Sledovala jeho záda, jak se mu propínaly všechny svaly. Vypadalo to, že v krbu zatápí běžně. Všechno dělal velmi obratně.

„Já jen chci udělat vše proto, aby ses tady cítila pohodlně. Já…Budeš mě nenávidět, až… Ale neboj se, dveře mezi  pokoji se dají zamknout.“ Mluvil velmi tiše.

„Já tě nedovedu nenávidět, Angele.“

„To říkáš teď.“ Řekl už sotva slyšitelně.

„Co se děje Angele?“

„Ty útržky, co jsi viděla, byly vzpomínky, ne sny.“

„Angele, to je nemožné. To bych si pamatovala.“

„Ne, nemůžeš si to pamatovat.“ Konečně se k ní otočil. „Pamatuješ, jak si přijela za mnou do L.A. po Díkuvzdání?“

„Poté co jsi mě špehoval v Sunnydale a vytratil ses, aniž bys mě pozdravil, to myslíš?“

Ano, přesně tehdy. Pamatuješ na toho démona, co jsme zabili u mě v kanceláři?

„Ano,“ řekla. „Fajn, přestaň mě napínat. Už mi to konečně vysvětli.“

„To, co si Buffy pamatuješ, je druhá verze toho dne.“

„Cože? Ještě jednou?“

„Druhá verze toho dne. Nevím, kde začít. Ale jsem rád, že si pamatuješ… já…“ Buffy ho přerušila.

„Bylo to nějaké kouzlo, že? Donutil si mě zapomenout pomocí kouzla?“ zeptala se Buffy a při tom pomyšlení se celá otřásla. Nebyla si jistá, co ji vadilo víc. Angel i  Willow si zahrávali s jejími vzpomínkami.

„Ne,“ odpověděl. „Nikdy bych to neudělal, Buffy. Ale já jsem neměl na výběr. Teda měl, ale nemohl jsem jinak. Neměla sis vůbec na nic pamatovat. Prostě jako by se vůbec nic nestalo, ale Věštci nejspíš nepočítali s tvou smrtí.“

„Nebo nepočítali s tím, že moje nejlepší přítelkyně čarodějka bude hrát s mými vzpomínkami.“ Řekla naštvaně Buffy.

„Cože?“

„Willow kouzlila. Pokoušela se mi pomoct, předpokládám. Chtěla, aby zhrzená Buffy, zapomněla na své utrpení. Tak kouzlila, abych byla zase ta šťastná Buffy. Nějak se to ale nepovedlo,“ řekla a pokrčila rameny. „Všichni jsme ztratili paměť a potom jsme je v mžiku získali zpět. Bylo to něco, jako kdyby ses díval na hodně zrychlený film. Prostě během vteřiny mi proběhl před očima celý život.“ zarazila se. „Kdo jsou Věštci?“

Angel přešel k oknu a zahrnul závěsy, které splývaly až na podlahu. Chvíli jen mlčel a díval se z okna. Pak konečně začal vyprávět, co se vlastně tenkrát stalo. Celou dobu se jí neodvážil podívat do očí. Raději k ní stál zády. Buffy stále nevěřila svým uším. Snažila se vstřebat, co se právě dozvěděla.

Posadila se na posteli a chtěla na Angela promluvit, ale nebyla si jistá, co říct. Pohrával si s jejími vzpomínkami, ale jiným způsobem než Willow. Obětoval svou možnost být člověkem, být s ní, jen aby zůstal bojovníkem v nekonečných bitvách proti zlu. Jak řekl, věštci nepočítali s tím, že Buffy zemře, nebo dokonce, že bude vzkříšena. Takže vlastně, to že si pamatovala záblesky ztracených vzpomínek, byla jen shoda okolností. Rozplakala se. Soudě podle toho jak se Angel třásl, plakal též. Strašně si přála, aby byla šťastná z jeho utrpení, ale nenáviděla ho vidět v takovém stavu. Musel sám se svými vzpomínkami žít víc než dva roky. A když později přišel do Sunnydale a viděl ji s Rileym, musel velmi trpět, když s ním Buffy nedávno byla.

„Jestli mě budeš nesnášet, pochopím to.“ Řekl tiše.

„Nikdy bych tě nemohla nenávidět, Angele. Dokonce ani když si byl Angelus, tak jsem tě nemohla nenávidět.“

„Teď už alespoň konečně chápeš, proč jsem tak vyváděl, když jsem tě viděl s Finnem.“

„Ano, teď už tvá reakce dává smysl.“ Řekla a žmoulala jeden roh polštáře. Stále pro ni bylo těžké uvěřit, že i Angel si s ní zahrával. „Lituješ toho?“

„Mého rozhodnutí?“ Podíval se na ni zoufale. „Každý den, ale vím, že to tak mělo být. Já jen… Věštci říkali, že pokud zůstanu člověkem, hrozí ti nebezpečí. To jsem nemohl dopustit, Buffy. Já vím, že jsem nebyl v Sunnydale, abych ti pomohl s Glory. Ale věř mi, kdybych tam byl, udělal bych to. Ale kdybych  zůstal člověk, byl bych v tom… v každém boji zbytečný.“

„Rozumím ti.“ Řekla sotva slyšitelně. Natáhla ruku pro papírové kapesníčky, které byly na nočním stolku. „Ty tu máš dokonce i kapesníky?“

„Věděl jsem, že se tady jednou objevíš.“

„Jak si to věděl?“

„Dobře nevěděl. Tušil.“

Usmála se. „Můžeš s nimi mluvit?“ zeptala se Buffy.

„S kým?“

„S těmi Věštci? Mohl by sis s nimi promluvit a možná.“ Řekla a zarazila se.

„Možná co, Buffy?“

„Možná by mohli zařídit, aby tvoje duše byla permanentní. Byli jsme tak šťastní, Angele. Nepletu se, že ne.“

„Byl to ten nejšťastnější den za celou mou existenci, Buffy. Snad jediný okamžik to předčil. A to když jsem se dozvěděl, že jsi znovu naživu. Ale i kdyby moje duše byla permanentní, nezmění se nic na tom, že bych nemohl jít s tebou ven během dne, nemohli bychom mít děti… Ty si zasloužíš mnohem víc.“

„Je mi to fuk, Angele, světlo a děti. Měla jsem přítele, se kterým jsem mohla být za denního světla. Ale to nestačí.“ Zarazila se. „Ty už mě nechceš?“

„Ty víš, že to tak není.“

„Já…“ chtěla Buffy pokračovat, ale přerušil ji.

„Buffy, za 246 let jsem opravdu miloval pouze tebe. Ale své rozhodnutí jsem musel udělat, musel jsem ten den vrátit. Sama si říkala, že tu jsem kvůli jiným, vyšším účelům. Pamatuješ tenkrát na Vánoce před třemi lety? Miluju tě, ale mám tady i jiné poslání.“

„Můžeš se jich alespoň zeptat?“

„A potom co, Buffy? Naše životy se rozdělily. Ty jsi v Sunnydale, kde tě potřebují. A já jsem V Los Angeles, kde zase mě potřebují.

„Tak bychom se mohli navštěvovat, jak by to jen šlo. Nikde není dáno, že já nemůžu hlídkovat v L.A a že ty nemůžeš pomáhat v Sunnydale. Já… já chopila jsem se šance, kterou si mi dal. Chtěla jsem žít normální život. Ale nešlo to. A pochybuju, že by to někdy šlo. Když to nefungovalo ani s Rileym, myslíš, že by to šlo s někým jiným?“

„Opravdu chceš, abych ti na toto odpověděl?“

„Ano, prosím, kdo by se ke mně hodil víc, než kluk který ví o upírech, démonech a bráně pekel. Někdo jiný než pozorovatel? Kde Giles je jako můj otec a Wesley… je prostě Wesley?“

„Buffy, ale ty si zasloužíš mnohem víc,“ trval na svém Angel. „Zranil jsem tě, řekl jsem takové věci, které nelze vzít zpět. Ublížil jsem tvým přátelům.“

„Ty si myslíš, že jen ty ubližuješ lidem? Panebože, Angele, tolikrát jsem řekla věci, které nejdou vzít zpět. Tolikrát jsem ublížila lidem kolem sebe. Ale to je část života. Nemyslíš si, že si konečně zasloužím zaplnit tu prázdnotu v mém srdci, v mém životě?“

„Buffy,“ vzdychl.

„Dobře, jak chceš, já tě prosit nebudu. Jestli nechceš, řekni, já to snesu.“

„Ne, Buffy, tak to není. Já si jen nemyslím, že se to povede.“

„Ptal ses?“

„Já nevím, Buffy, může to být riskantní. Co kdyby řekli, že má duše je permanentní a ona by ve skutečnosti nebyla?“

„Tak… spoutáme tě a Willow by tu byla připravena s kletbou, která by tvoji duši zase vrátila zpět. Jejich oči se na okamžik střetly a po jeho rtech přeběhl lehký úšklebek. Zastavil se jí dech. Na okamžik jí přišlo, že se dívá na Angeluse, ne na Angela.  Nebála se, ale něco uvnitř ní se mělo na pozoru.

„Co je?“ zeptala se.

„Spoutáš mě a vyspíš se se mnou?“ nevěřil svým uším.

„Já… no… Spike má taková ta pouta a já jsem myslela, že kdyby se to nepovedlo, mohly by alespoň na chvilku zadržet Angeluse.“

To byla očividně špatná poznámka, protože okamžitě nasadil upíří tvář a vyšlo z něj naštvané zavrčení. Angel byl na druhé straně pokoje, ale během mžiku byl u postele. Jeho tělo Buffy zalehlo na posteli a chytil ji za zápěstí jako pouty. „Co ti Spike udělal?“

„Neudělal nic, vůbec nic mi neudělal.“

„Tak jak víš o těch jeho poutech?“ vyštěkl po ní.

„On… no…“ pokoušela se z jeho sevření vyprostit. „Angele, děsíš mě. Přestaň.“

„Jak víš o těch poutech, Buffy?“  Démon v Angelovi byl pod kontrolou, ale projevoval se.

„To nic, Angele, opravdu. Prostě popadla ho myšlenka, že se do mě zamiloval. Loni mě unesl a spoutal mě ve své hrobce. Dokonce mi nabídl, že zabije Dru jako důkaz své náklonnosti.“

„Spala si s ním?“

„Ne! Angele, slez ze mě!“ řekla.

Jeho ruka ťapkala k jejímu krku. Odhrnul její vlasy a zadíval se na dvě male jizvičky na krku. Pozorně se na ně zadíval a zavrčel ještě víc. „Kdo jiný než já tě kousl? Spike?“

„Ne, nebyl to Spike.“ Řekla ostře. „Byl to Drakula.“

Zavrčel ještě víc. „Tys ho nechala?“

„Neptal se. Angele, ty si opravdu myslíš, že bych někoho jen tak nechala, aby se do mě zakousl?“ Zdálo se, že tím Angela trochu usadila. Démon v něm se uklidnil a sevření jejího krku se uvolnilo. „Mohl bys se uklidnit?“ zeptala se. Nepokoušela se ho ze sebe dostat násilím, ale kdyby ani teď neuvolnil své sevření, udělala by to. Dokonce hned poznala, když Angel znovu převzal kontrolu nad svým démonem. Je to sice už tři roky, co viděla Angeluse, ale stále rozdíl mezi nimi dokázala poznat.

„Promiň.“

Buffy si promnula krk a po chvilce ticha znovu promluvila.

„Nemáš důvod k omluvě. Jen mi vysvětli, proč si stále myslíš, že je něco špatného zeptat se těch lidí, jestli by tvoje duše mohla být stálá. Myslím tím… Vyletěl si jen jakmile jsem zmínila, že Spike má pouta, která by se nám mohla hodit a kvůli Drakulovi, který… to je jedno. Já ten čas, který spolu máme, chci strávit jinak. Angele, teď žiju tak trochu vypůjčený život, nemysli si, že to nevím. Dostala jsem druhou šanci a já ji nechci promarnit. Chci žít. A jestli to znamená, že tě budu vídat třeba jen o víkendech, nebo že bychom se mohli pouze líbat, smířím se s tím. Odmítám se dále pokoušet usadit s někým jiným a taky odmítám být sama, protože se mě snažíš chránit. Já zemřela, Angele. Před čím mě chceš stále chránit? Některým věcem prostě zabránit nelze.“

„Já vím,“ řekl. Stále měl ruku na jejím krku, ale teď už jinak. Jeho ústa se přiblížila, aby ji mohl konečně políbit. Ale přibližoval se k ní tak pomaličku, vypadalo to tak, že přemýšlí, jestli ji políbit nebo ne. Nakonec jí hladově políbil, ale stále měl upíří obličej. Jeho ruka se svezla z Buffyina krku. Potřebovala se nadechnout, ale už skoro zapomněla, jak Angel dokáže vášnivě líbat a tak nechtěla tento krásný moment překazit. Bylo zábavné pomyšlení, že její Angel, prostě dýchat nemusí. Ale Buffy musela. Přerušila polibek a konečně se zhluboka nadechla. Podívala se na něj. „Proč máš stále upíří obličej?“

„Démon o sobě dává vědět… Strašně žárlím… a taky… taky být s tebou je vzrušující.“

„Promiň.“

„Za co se omlouváš? Nikdy se neomlouvej. Strašně tě chci. Ale nejde to. Vím. Ty se nemáš  za co omlouvat.“ Přiblížil se k jejímu krku a jemně ho hryzal ostrými tesáky, opatrně, aby jí neublížil. „V den, kdy tě přestanu chtít, je den kdy přestanu existovat. Je to jako prokletí nad prokletí.“ Řekl a trpce se usmál. „Možná to, že tu ležíme spolu v posteli, není tak úplně dobrý nápad.“

„Já… máš pravdu, ale v tomto okamžiku, chci být jen s tebou.“ Políbila ho letmo na nos. Zamyslela se. „Proč tě tak strašně naštvalo pomyšlení, že mě kousl jiný upír? Dokonce tě to naštvalo víc než to, že mě Spike unesl a spoutal.“

„Víš v mém světě je taková paralela mezi kousnutím a svatbou. Drakula neměl právo tě kousnout, když viděl, že jsi už kousnutá byla. Věděl to, že?“

„Ano,“ řekla automaticky, přemýšlela nad tím, co jí Angel říkal.

„Kdybych neměl duši okamžitě bych ho vyhledal a...“

„Takže bez duše si méně majetnický?“ zeptala se a usmála se. „Ty si mě stále chtěl i tenkrát, když si přišel o duši?“ ptala se dál, když jí došlo, co jí Angel povídá.

„Ano, samozřejmě,“odpověděl. „Stále jsem byl ten samý muž, Buffy, jenom více či méně schopný kontrolovat démona ve mně. Takže mé city k tobě tam stále byly, nenáviděl jsem je, nenáviděl jsem, že jsem je kvůli tobě musel cítit, ale byly tam.“ vysvětlil jí své pohnutky během doby, kdy byl Angelus. „Ale teď… teď budu bránit to, co je moje.“

Buffy uchopila jeho hlavu a odtáhla ji od sebe tak, aby mu mohla vidět do očí. Potěšilo ji, že teď už Angel měl zpátky lidskou podobu. Přejela mu palcem přes rty. „Jak si s tím vším mohl žít?“

„Musel jsem Buffy. Nic jiného mi ani nezbývalo. Každý den jsem chtěl jet do Sunnydale a všechno ti říct. Když jsem se od té doby podíval na jakoukoliv zmrzlinu, hned jsem tě viděl. Ale nakonec jsem pochopil, že to není zase tak špatné. Měl jsem nádherné vzpomínky. Na tebe. Jen na tebe. Je tolik těch ošklivých… To, co jsme ti já a Angelus provedli. A možná to byla něco jako odměna. Možná po tom všem, co se nám stalo, jsme mohli být alespoň jeden den šťastní. Byl jsem vděčný i za tu chvíli.“

Usmála se. Zavrtěla sebou, stále ležela pod ním, pokoušela si lehnout tak, aby se cítila pohodlněji.

„Jsi unavená?“

„Trochu. Od té doby, co jsem se „vrátila“, jsem furt unavená. A návštěva sídla mi taky nepřidala.“

Angel se zamyslel. Hledal správná slova, tak aby Buffy neurazil. Radši se na to posadil.

„Buffy, jak si na tom...“ Odmlčel se. „No, víš, po finanční stránce.“

„Je to v háji,“ připustila. „Vůbec nevím, co budu dělat, až se vrátím domů. Budu si muset najít práci. Zatím jsem nic nenašla. Alex chtěl, abych se připojila k němu, ale z toho jsem se vykroutila.“

„Mohl bych ti pomoct?“

„Jak?“

„Zůstaň v sídle. Ty, Dawnie, Willow… všichni. Zaplatím všechno potřebné.“

„Děláš si srandu?“

„Ne, nedělám. Co tě ještě poutá k starému domu? Myslím, není to dům, ve kterém bys strávila celý život. Nemusela by ses o nic starat. Jen o jídlo. Platil bych všechno i telefonní účty.“

„Ale Angele, je to tvůj dům, já… cítila bych se tam divně.“ Opět se na ni podíval a natáhl se vedle ní.

„Buffy, před třemi lety jsem ti dal prsten, před dvěma jsem tě málem vysál, zachránila si mi několikrát život. V lidském i upířím světě patříš ke mně, dovol mi, abych ti pomohl. Nechej mě udělat něco správného. I Dawnie by se tam líbilo.“

„To máš pravdu, stále po mně chce, abych jí sídlo ukázala.“

„Tak, co ti brání?“

„Nemůžu tam být bez tebe, Angele. Nemůžu. Bolelo by to. A taky měla bych strach.“

„Z čeho prosím tě?“

„Že by ses na mě někdy naštval nebo něco takového a vyhodil bys mě… nás.“

„Buffy, to by se nikdy nestalo. Kdybych se někdy vrátil do Sunnydale, chtěl bych tam zůstat, snad by tam pro mě v tvé posteli bylo místo.“ Líbnul jí na čelo.

„To je od tebe neomalené, víš to?“ musela se Buffy zasmát. „Od někoho, kdo se nechce zeptat, na jednu kletbu, která by nám umožnila…“

Angel ji přerušil. Teď se s ní na téma jeho duše bavit nechtěl.

„Buffy! Teď doopravdy, řekni mi, co ti brání se přestěhovat do sídla? Nemusela by si prakticky nic dělat, zůstaly by ti jenom povinnosti přemožitelky.“

„Ne, děkuju,“ řekla něžně, byla mu vděčná za takovou nabídku, ale nevěděla jestli ji přijmout. „Jenom, kdyby si se zeptal někoho na tu kletbu, potom možná bych souhlasila.“ Pokojem se rozhostilo ticho. Mlčeli. Buffy se k Angelovi přitulila. Její rty se přitiskly na jeho krk a lehounce ho líbala.

„Schází mi být s tebou.“

„To mě taky, Buffy. Každý den když se vzbudím, vzpomenu si na to, proč jsem si vybral tuto cestu. Proč jsem tě opustil.“

„Tak proč to děláme? Proč se nutíme žít odděleně?“

„Nevím to, Buffy, nikdy to nepochopím,“ řekl ač to nerad připouštěl. Lehounce ho kousla do krku, bylo to trochu jako hra, ale taky z frustrace.

„Buffy,“ řekl s povzdechem.

„Doufám, že tě tak přesvědčím, aby ses  pokusil něco udělat s tou záležitostí okolo tvé duše.“

„Opravdu chceš, abych to zkusil?“

„Ano,“ řekla a políbila ho. „Podívej se mi teďka do očí a řekni, že mě nechceš, že nechceš, abych byla součástí tvého života.“

„To nemůžu udělat, lhal bych.“ Vrátil ji polibek. „Věř, rád bych, ale Věštci jsou mrtví, Buffy. Cordelie je moje jediné spojení na Vyšší síly, nemám přímý kontakt.“

„Dobře, tak poprosíme Wesleyho, jestli by nemohl nějak pomoci nebo se můžu zeptat Willow, jestli by něco nemohla vyhledat, alespoň přijde na jiné myšlenky, když teď Tara odešla.“ Angel se k ním přitiskl ještě víc.

„Ty bys mě opravdu spoutala?“

„Aby ses o mě nebál, kdyby se to nepovedlo. Počkej, to je to. Co ti vadí?“

„Ne,“ zamračil se. „To spoutáš démona, ne mě. No, tak nějak.“

„I kdyby se to nepovedlo, nemyslím si, že by mě Angelus zranil.“

„Jsem rád, že mi tak důvěřuješ Buffy, ale co si přišla, přestávám se kontrolovat.“

„Víš, myslím, že démon se ti snaží naznačit, že pomyšlení, že se tvá duše stane permanentní, se mu moc nelíbí.“

„Nezbývá nic jiného než doufat, že čas to spraví. Pokoušel jsem se přijít o duši, když jsem hledal útěchu u Darly, ale nefungovalo to. Jediné co se stalo, že jsem nevýslovně trpěl. Měl jsem pocit, jako bych tě zradil tím nejhorším způsobem.“

„Znám ten pocit,“ zašeptala. „To byl jeden z důvodů, proč to s Rileym nemohlo klapat. Ten pocit, že jsem tě zradila.“

„Ani nevíš, jak jsem trpěl při představě, že si s někým jiným. Ale zároveň jsem tušil, že ho nikdy nebudeš milovat, tak jako mě.“

„Nikoho nedokážu milovat víc než tebe.“ Cítila, jak se jeho rty lehce otřely o její krk. Dvě zahojené dírky po kousnutí byly stále citlivé. „Dracula mě kousl přesně, tam kam ty.“

„Ale já byl první, kdo z tebe pil, ale já neměl na výběr. Tys mi nedala na výběr. Ale nesvázal jsem tě ke mně úplně, nenapila ses ze mě.“

„Já ochutnala jeho krev.“ Řekla a cítila jak se Angel zarazil.

„A?“

„Chtěl ze mě udělat upíra, tvrdil, že jako upíří přemožitelka bych měla neuvěřitelné schopnosti, to jsem si ještě neuvědomovala, co ve mně všechno je. Nechal mě ze sebe napít. Myslím, že počítal s tím, že uvidím v sobě svou temnější část, to že přemožitelka je svým způsobem vrah. Ale najednou jsem viděla jen to dobré na mém poslání. Místo abych v sobě našla zlo, objevila jsem dobro. Možná pocházím ze stejné větve jako upíři a démoni, ale já jsem jiná. A v tu chvíli jsem se dostala z toho jeho očarování.“

„Chtěl bych u to být, když si přemohla Draculu.“

„Ne, nechtěl,“ řekla Buffy a zasmála se.

„Proč to říkáš? A proč se směješ?“

„Dracula není hloupý, jsem si jistá, že ty to moc dobře víš. Během dne navštívil moji mámu. Přiměl ji, aby ho pustila do domu na kávu.“ Buffy cítila, jak se Angel opět zarazil, tak se k němu ještě víc přitiskla, aby ho uklidnila. „Neublížil jí, ale očividně byl schopný vejít do našeho domu a později do mého pokoje, zatímco jsem spala. Příští ráno jsem se vzbudila. Potom mi nějakou dobu trvalo, než jsem si na všechno vzpomněla. Bylo to jako mlha. Asi to udělala to, jak mě ovládal. Riley z toho šílel, když uviděl stopy po kousnutí na mém krku.“

„Ty jsi to nezakryla?“

„Samozřejmě, ale z více důvodů byl strašně podezřívavý až paranoidní. Navíc věděl, že ty jsi upír a můj bývalý,  myslel si, že moje pozornost z tebe, se změnila na zájem o Draculu. Navíc Dracula by asi jen těžko chtěl lidskou milenku.“

„S tím s tebou musím souhlasit. Takže, Riley tímto vypadl ze hry, to je dobře,“ řekl a Buffy to rozesmálo. „Co je? Říkal jsem ti, že ho nemám rád.“

„Ano, to si pamatuju. Tak teda když ty jsi můj bývalý a já tvá bývalka…“ políbila ho a pokračovala v myšlence. „…proč si teda pro mě udělal pokoj?“

„Měl jsem alespoň něco na práci, něco o čem jsem mohl snít, a především týkalo se to tebe. Cordy si myslela, že jsem blázen. Ale já přesto doufal, že jednou budeme zase spolu.“

„Zůstaneš tu dnes se mnou? Nebo půjdeš vedle k sobě?“

„Zůstanu, jestli chceš?“

„Chci.“

„Tak zůstanu.“

„Chceš, abych zavolala Willow?“ Pokojem se rozhostilo ticho a Buffy se na něj tázavě podívala. Chtěla slyšet odpověď. „Angele, buď chceš nebo ne. Není jiná možnost.“

„Zavolej jí, ať se pokusí něco zjistit. Ujisti ji, že když jsem byl s Darlou, tak Angelus se nijak neprojevil.“

„To je něco, o čem bych nerada mluvila s mou nejlepší kamarádkou, ale předpokládám, že by to měla vědět.“

„Žárlíš na Darlu?“

„Ano,“ řekla Buffy jednoduše.

„No, když se na to podíváš z jiného úhlu pohledu, tak pouze s tebou jsem byl za celou svou upíří existenci tak šťastný, že jsem přišel o duši.“

„To je sice fakt, ale stejně se mi to nelíbí. Žárlím na Darlu, jako ty na Rileyho.“

Naklonil se k ní a jen tak zlehka se dotýkal její tváře. Když jeho ruka doťapkala znovu k dvou rankám na krku, políbil ty dvě malé jizvičky.

„Co to děláš?“ zašeptala.

„Nic, jenom se tě chci dotýkat. Proč?“

„Cítím se podivně, jinak. Přece neměla bych cítil nic, jsou to jizvy po kousnutí.“

„Je to jako pouto, to je vše, tvé tělo si na mě pamatuje,“ zašeptal jí do ucha. Chytil Buffy za ruku. Ale teprve teď si uvědomila, že ji něco na ruce studí.

„Ty nosíš stále ještě prsten?“ zeptala se a přejela prstem po šperku. Srdce na prstenu, směřovalo k jeho hrudníku, tam kde kdysi tlouklo Angelovo srdce.

„Buffy, moje srdce… no spíš, co z něj zbylo,“ připustil svou upíří existenci. „…bude vždycky patřit jen tobě. Neměl jsem potřebu ten prsten sundat.“

„Holky v Los Angeles mě asi musí nesnášet.“

„Cože?“ Rozesmál se. „To nechápu.“

„Místní holky po tobě musí šílet.“ Řekla s úsměvem na rtech.

„Možná, ale je mi to jedno, Buffy. Ani jedna z nich není jako ty.“

Rozesmála se.

„Já vím. Která obyčejná holka by chodila s upírem?“ Teď už se rozesmál i Angel.

část třetí

Buffy se druhý den náhle probudila. Někdo zuřivě tloukl na dveře, které vedli do Angelova pokoje. Angel spal vedle ní, jeho ruka byla majetnicky ovinuta kolem jejího pasu. Už zapomněla, jaké je to spát vedle něj. Očividně spal velmi tvrdě. Vypadal jako mrtvý, protože jako upír nedýchal. Musela použít trochu síly, aby se z pod jeho objetí dostala. Konečně se jí podařilo vyprostit. Vykročila ke dveřím. Koberec jí příjemně lechtal na bosých nohou. Když minula krb, ovanulo ji příjemné teplo. Ještě si rukou rychle prohrábla rozcuchané vlasy a otevřela dveře. Překvapením vyvalila oči. Za dveřmi stála Cordelie, Fred, Wesley a nějaký další muž, kterého ještě neznala. Wesley měl kuš a mířil Buffy na srdce, i ostatní drželi v ruce zbraň, byli připraveni je použít. „Co to sakra znamená?“ řekla ještě rozespalá přemožitelka.

„Je s tebou Angel?“ zeptal se Wesley.

„No, ano,“ řekla Buffy trochu popuzeně. Nechápala, z jakého důvodu se ti čtyři dobývali do Angelova soukromého pokoje. „Právě spí a já jsem taky spala… Než jste mě vzbudili.“

„Je Angel stále Angel?“ zeptala se horlivě Cordy.

Cordelie prostě nikdy nechodí kolem horké kaše, pomyslela si Buffy.

„Co si pamatuju, tak ano. Vzbudím ho. Můžete se ho sami zeptat.“

„Ne, ne, ne… Uhm, to je v pořádku,“ řekl Wesley. „Odpust nám, Buffy, ale Winifred říkala, že víš… Uhm… Ty a Angel… Uhm... No, že jste si… Víš...,“ očividně Wesley nebyl schopný vysvětlit, co si vlastně myslel. Částečně mu bylo trapně. A nevěděl, jak má dále pokračovat.

Cordelie pochopila, že Wes neví kudy kam a chopila se příležitosti a při dalším „uhm“ mu skočila do řeči.

„Víš, Buffy, prostě Fred říkala, že jste se hodně líbali a plazili se po sobě a tak. No, a ty víš, jak to dopadá, když ty a Angel jste sami… Naši kamarádi, rybičky a tak podobně, umírají.“ Vysvětlila Cordelie.

Buffy se zamračila.

„Jenom jsme se chtěli ujistit, že je všechno v pořádku,“ snažil se zachránit situaci Wesley.

Buffy se zamračila ještě víc. „Takže jinými slovy, vy jste se chtěli ujistit, že Angel má ještě duši a že já se támhle v posteli nekoupu ve vlastní krvi.“

„No, ano, bez urážky, Buffy, ale vy dva spolu, sami, po těch letech. No nemyslím si, že je to zrovna rozumné.“ Řekla Cordelie. Cordy uměla vždycky dobře poradit.

„Díky, Cordelie, ale nemusíš mi připomínat, co se tenkrát stalo. Pamatuju si to velmi dobře.“ Odsekla Buffy.

„Ano, to se od tebe předpokládá. Vyvarovat se dalších podobných chyb.“ Řekla Cordy a nahodila ten svůj oblíbený vševědný výraz.

Buffy by jí nejradši vrazila facku. Říct o Angelovi, že je chyba. V Buffy to vřelo.

V dálce se z pokoje ozvalo spokojené mlasknutí a ještě spokojenější zívnutí. Buffy se podívala na probouzejícího se Angela. Najednou zapomněla na všechnu zlobu vůči narušitelům a usmála se na něj.

Čtyři páry očí se přemístily z Buffy na Angela. Teprve teď si Angel všiml, že se něco děje.

„Hej, lidi, co se děje?“ rozespalý Angel zatím nic nechápal. Vstal z postele a popadnul košili, která se vedle ní válela. Rychle si ji zapnul a mířil ke dveřím..

„Jen se ujišťují, že jsi stále Angel,“ řekla Buffy suše. Z jejího tónu bylo jasně zdát, že jí chování Angelových přátel dost naštvalo.

„Takže jste se rozhodli, že nás vzbudíte v osm hodin ráno, abyste se to zjistili, jo?“ zeptal se pobaveně. „A zbraně?“, teprve teď zaregistroval, že každý z jeho čtyř spolupracovníků drží v ruce zbraň.

„Víš, já bych nedělala takový povyk, ale když ráno nebylo v kuchyni hotové kafe, tak jsem myslela, že něco není v pořádku,“ připustila Fred. „Vždycky je ráno hotové.“ Zašeptala omluvně.

„Nebyl jsem celou noc vzhůru, jak normálně bývám.“

„To vidím,“ řekla Winifred. Buffy se musela pousmát nad její plachostí. Zlost Buffy pomalu opouštěla. Věděla, že to myslí dobře, ale nelíbila se jí jejich nedůvěra.

„Fajn, viděli jsme, že Angel je stále Angel, proč už konečně nejdeme,“ snažil se ukončit tuto scénku černoch. Buffy si uvědomila, že toho muže vlastně ještě nezná. Ten člověk Buffy upřeně sledoval. Buffy znervózněla. Rychle si přejela rukou ve vlasech. Asi musela vypadat příšerně, protože jinak by ten člověk po ní tak necivěl. Ale vždyť na sobě měla obyčejně pyžamo, kraťasy a halenku. Co na tom bylo tak děsivého? Z jejího rozjímání ji vyrušil Angel.

Letmo jí políbil na tvář, ale promluvil k Wesleymu.

„Wesley, měl bys na mě chvilku, můžeš se zdržet?“ Zeptal se Angel.

Buffy si všimla, že se Wesley hodně změnil. Vůbec nepoznávala tohoto muže. Vůbec se nepodobal nudnému Angličanovi, který kdysi před lety přišel do Sunnydale. Vypadal velmi dobře, měl ostříhané vlasy a hodně mu to seklo. Angel vycítil, na co Buffy myslí a očividně se mu to moc nelíbilo. Vyšlo z něj nespokojené zavrčení. Ostatní se z něj podívali na Buffy, z Buffy na něj. Když se Buffy k Angelovi otočila opět měl upíří tvář.

Smířlivě se na něj usmála a po zamračené tváři jej pohladila. „To je v pohodě, lásko! Strašně dlouho jsem ho neviděla, vlastně od té doby, co opustil Sunnydale. Potřebovala jsem si ho prohlédnout, strašně se změnil,“ řekla a konečky prstů přejely přes svraštělou kůži jeho upíří tváře. Její dotek byl tak něžný, že i Angelův démon pod ním roztával. Věděla, že nad ním má výhodu, a snažila se ho utišit. Cítila, že se na ni všichni upřeně hledí, ale jí to bylo naprosto jedno. Podívala se mu do očí, stoupla si na špičky, aby na něj dosáhla a jemně Angela políbila.

„On ví, na co myslíš?“ zeptal se černoch. Nepotřebovala se vůbec podívat, kdo na ni mluvil, ten hlas ještě moc dobře neznala.

„Ano,“ řekla Buffy, stále se dotýkala Angelovy upíří tváře. „Vrať se ke mně, lásko. Není důvod, aby si žárlil na Wese. Potřebujeme jeho pomoc, pamatuješ? Nesmíme ho vystrašit!“

„Zírala si na něho,“ řekl nevrle.

„Ano, to máš pravdu. Ale pamatuješ, byl můj pozorovatel? Už jsem ho dlouho neviděla. A taky není můj typ.“

„Správně, právě jako Finn nebyl tvůj typ.“

„Přesně,“ řekla s úsměvem. Přejela mu prstem přes rty.

„Buffy, ne…“ Zaznělo od Wesleyho, zřejmě měl o Buffy strach.

„To je v pohodě, Wesley. On mě nezraní.“

„Buffy, to nemůžeš vědět,“ oponoval jí.

„Vím to, Wesley, vím,“ řekla Buffy, byla si tím naprosto jistá. Znovu Angela pohladila a jeho tvář se zase vrátila do své lidské podoby. Spokojeně se usmála a políbila ho. Potom se otočila na ostatní, kteří na ně udiveně hleděli. Angel ji zezadu objal a přitiskl ji k sobě.

„Je skvělé vidět, jak si se změnil Wesley. V L.A. ti to svědčí.“

„Ah, ano, díky, Buffy. Je mi potěšením, že tě zase vidím. Byl jsem překvapen, ale potěšen samozřejmě, když jsem se dozvěděl, že si se vrátila zpět. Na svět, myslím tím,“ řekl Wesley, Buffy nepatrně, ale bolestivě oddychla. Ostatní na ni stále zírali, nechápali, jak dokázala tak rychle potlačit Angelova démona.

„Děkuju, Wesi, ale zatím se snažím s tím vším srovnat.“ Cítila, jak ji Angel k sobě ještě víc přitiskl. „Snad, by si mohl pomoci, abych se cítila líp.“

„Samozřejmě, jestli to bude v mých silách, udělám, co budu moct,“ řekl jednoduše.

„Cordy, Fred, Gunne, nemáte nic na práci nebo co? Jestli se něco stane, dejte mi vědět. Dnes jsem si v noci pořádně odpočinul, takže Buffy co takhle trénink?“

„Jistě,“ řekla a pokrčila rameny, „I trénink patří do balíčku ´co všechno musí přemožitelka dělat´!“

„Pěkný obal,“ řekl Gunn tiše, spíš pro sebe zhodnotil Buffy. Jenže Cordelie ho zaslechla.

„Být tebou, tak si dávám pozor na to, co říkám.“ Řekla Cordy. „Nikdy si Angela s Buffy neviděl, Gunne,“ chtěla přidat další varování.

„Ale jeho duše je nedotčená,“ řekl Gunn nechápavě.

„Trochu zabedněný, že,“ nemohla si nerýpnout. „Jeho duše mu nezabrání v tom, aby byl majetnický, ty pitomče.“

Angel se zdál být spokojený, když byl v Buffyině blízkosti. Buffy se nechtěla dál babrat v Angelově majetnictví vůči její osobě. Chtěla změnit téma.

„Víte, že když jsem se vyškrábala z rakve, tak to první co se mi vrátilo, byly moje přemožitelské schopnosti. Ne moje lidské schopnosti. Nemohla jsem mluvit, špatně jsem viděla, všechno bylo zamlžené, ale stále jsem uměla démonům nakopat zadek. Hádám, že ty drby, že přemožitelka není tak úplně člověk, mohou být pravdivé.

„Ty ses musela, co?“ Zařval Angel.

„No, teď jsem to říkala .“

„Ale mně si neřekla, že si se musela SAMA vyškrábat z rakve. Oni tě tam nechali?“ na Angela šly mrákoty. „Oni… oni tě nevytáhli? Myslím, že bych měl zapomenout na přísahu, že neublížím žádným lidem.“ To že Buffy nechali zaživa v hrobě, Angela hodně rozčílilo.

„Je to v pohodě, opravdu. Možná to bylo tak lepší. Víš, asi bych na ně byla hodně zlá v tu chvíli. A potom když mě našli doma, tak mě obklopili, mluvili na mě, ptali se mě… Spike byl v tu chvíli jediný, který pochopil, že nechci být bombardována otázkami a jíst pizzu.“ Podívala se na Angela, který nervózně pokřupával klouby na rukou. „On jediný měl snahu ošetřit mé rozedrané  ruce.“

„Já je snad zabiju,“ vyštěkl naštvaně Angel. „Ale jsem rád, že alespoň Spike ti pomohl,“ řekl už o něco klidněji. „Vždycky uměl pomoct v takových situacích a zvláště těm, které má rád,“ uvědomil si Angel, ale i když si byl vědom, že Spike Buffy pomohl poslední slova vyslovoval s velkým přemáháním. Vůbec se mu nelíbilo, že Spike k Buffy něco cítil.

Buffy postřehla, že podobné rozhovory nikam nevedou a chtěla této zbytečné debatě učinit přítrž.

„Výborně, tohle asi fakt nikam nepovede. Proč si, Angele, konečně nepromluvíš s Wesleym. Já zatím zavolám Willow. To bude asi lepší, co říkáš. Kdyby byla mrtvá, tak by nám moc nepomohla,“ dodala Buffy pobaveně.

„Máš pravdu,“ souhlasil Angel. „Telefon je u tvé postele. Gunne, Cordy, Fred, je tu nějaký důvod proč ještě nepracujete?“ Zeptal se Angel netrpělivě svých přátel. Chtěl být konečně sám, aby si mohl promluvit s Wesem.

„Jsem ráda, že tě znovu vidím, Buffy,“ řekla Cordelie, ale z jejího hlasu nebylo poznat, jak to myslí.

„Nápodobně,“ řekla Buffy. Cordelie, Fred a Gunn opustili Angelův pokoj.

„Myslím, že se půjdu prvně osprchovat, nevadí Angele?“

„Koupelna je jen tvoje,“ usmál se na ni.

„Potom všem je trochu překvapující vidět Buffy tady,“ řekl Wesley, když za sebou Buffy zavřela dveře.

„To ano. Půjdeme ke mně do pokoje, nevadí?“

„Jak chceš,“ řekl Wes. „Buffy vypadá docela dobře, na to čím musela projít.“

„Vypadá, že bude v pohodě. Je teď hodně nejistá. Taky ještě stále neví, jestli je šťastná nebo ne. Pořád se s tím, že ji oživili, smiřuje. Ale není se čemu divit. Byla prý  v nebi… Není se čemu divit, že se cítí divně. Ale bude v pohodě a ty bys nám s tím mohl pomoct.“

„Pokud to bude v mých silách,“ řekl Wesley.

„Já…,“ na to se musel Angel posadit a gestikuloval na Wese, aby se posadil též. „Chci… Já a Buffy chceme, aby moje duše byla permanentní.“

„Angele, myslíš, že je to rozumné? Myslím tím, důvod tvého odchodu ze Sunnydale byl, aby Buffy mohla žít normální život.“

„Ale ona to tak nechce, Wesley. Je dospělá, už není ta sedmnáctiletá dívka. Je dospělá a stále mě chce. A já chci ji.“

„Všichni to víme, Angele, moc mě to nepřekvapuje, ale stále si myslím, že to není rozumné.“

Wesley, právě teď se tě neptám na názor. Buffy nám chce dát šanci, ale má duše musí být permanentní.“

„Ale co když to nepůjde, Angele, co pak?

„Říká, že chce být se mnou, ale v tomto s ní souhlasím. Jestli chci být s ní, musím se o to alespoň pokusit. Bylo by lehčí, kdybych byl eunuch, ale já nejsem.“

„Ne, samozřejmě, že ne.“

„Já ji nechci uvrhnout do života v naprostém celibátu, když je tu možnost, že to tak být nemusí.“

„A na co Willow?“

„Zná kletbu, která by mi vrátila duši, kdyby se to zvrtlo. Navíc loni s Darlou, nic se nestalo. O duši jsem nepřišel.“

„Pokusím se zjistit, jestli je to možné, ale nic ti neslibuju. A ta aféra s Darlou… To vůbec nic nedokazuje a ty to dobře víš. Jsem rád, že si včera neudělal žádnou pitomost, Angele.“

„Nejsem hlupák, Wesi!“ řekl Angel trochu příkřeji než původně chtěl. „Mohl bys o tom zatím před ostatními pomlčet. Nechci to moc rozebírat, dokud nezjistíme jestli je to vůbec možné.“

„Samozřejmě. A jsi si opravdu jistý, že to chceš udělat ?“

„Wesley, já to musím alespoň zkusit. Včera mi Buffy něco řekla a dávalo to naprostý smysl. Už jí není před čím chránit.“

„Asi nemá cenu se s tebou o tom přít. Byl jsem svědkem toho, čeho je Angelus schopný a připouštím, že se trochu obávám. Jako pozorovatel jsem zásadně proti tomu Angele…“ řekl Wesley a odmlčel se. „…ale jako člověk ti rozumím.“

„Jen doufám, že svého rozhodnutí nebude litovat, obzvlášť jestli to nebude možné,“ zesmutněl Angel.

„Pokusím se zjistit nějaké informace, Angele, slibuju.“

Angel vstal z křesla a šel směrem ke dveřím. Otevřel je, aby Wesley mohl odejít. „Díky Wesley, díky za vše.“ Wesley se na něj povzbudivě usmál.

„Jen se převlíknu a přijdu vám dolů pomoct,“ zavolal za ním, i když pochyboval, že by ho Wesley slyšel.

Angel zašel zpět do svého pokoje a zamířil si to ke koupelně. Zaťukal opatrně na dveře.

„Pojď dál,“ ozvala se Buffy. Vstoupil dovnitř. Raději odvrátil zrak v případě, že by byla Buffy stále nahá. „To je v pohodě Angele, jsem už oblečená, jen jsem si chtěla vysušit vlasy.“

„Dobře, dobře,“ řekl a konečně se na ni podíval. Opřel se o zárubně dveří a upřeně je sledoval. Vypadala líp než včera, byla veselejší a nezdála se být tak sklíčená. Bylo to díky němu?

„Chtěl bych se osprchovat.“

„Oh, samozřejmě,“ podívala se na něj neklidně. „Jen řekni až skončíš, budu u sebe.“

„Jestli chceš, můžeš tu zůstat, Buffy, stejně mě v zrcadle neuvidíš,“ řekl a pousmál se.

„Já… Uhm… Fajn, jen mi řekni až budeš ve sprše,“ řekla a rychle, než stačil Angel jakkoliv zareagovat, se z koupelny vytratila.

Angel se nad její reakcí musel zasmát. Shodil ze sebe všechno oblečení, ujistil se, že na věšáku visí jeho oblíbený župan a vlezl do sprchy. „Buffy, můžeš zpátky,“ zavolal, tak aby ho slyšela a sledoval, jak nejistě vcházela dovnitř a jak se vyhýbala pohledu jeho směrem.

Snažil se s ní mluvit, ale byla zamlklá, jako by se bála na něj promluvit. A nejspíš i to byla jedna z mnoha vlastností, která ho na ní tak přitahovala. Ta její nefalšovaná nevinnost. Stále v ní ta nevinnost byla, navzdory všemu čím musela kdy projít. Už byla pryč, když Angel vypnul vodu. Rychle vyšel ze sprchy a natáhl se pro župan. Z koupelny přešel přímo do svého pokoje. Cestou přemýšlel, co si dnes oblékne. Normálně na takové věci vůbec nemyslel. Většinou na sebe navlékl, co se mu právě dostalo pod ruku. Nakonec se rozhodl pro zářivě bílé tričko a černé kalhoty. Věděl, že tuhle kombinaci má Buffy ráda.

Právě si zavazoval tkaničky, když Buffy zaklepala na dveře mezi jejich pokoji. Vstal z postele a šel ke dveřím, aby jí je mohl otevřít.

„Připravena?“

„Ano,“ řekla, podívala se na něj a rukou mu lehce přejela přes hrudník. „Tak ses oblékl kvůli mně?“

Zakýval hlavou místo ano.

„Jseš příšerný, chceš tím zajistit, abych od tebe nemohla ruce odtrhnout!“ řekla škádlivě Buffy.

„To byl přesně můj úmysl!“

„Povedlo se ti to,“ stoupla na špičky a políbila ho. Po chvilce se od něj ač nerada odtrhla.

„Raději bychom měli tento pokoj opustit,“ řekla. „Alespoň bychom se mohli najíst. Snídaně a káva, to by bylo super.“

„Máš pravdu, já na to úplně zapomněl. Promiň.“

„To je v pořádku, chápu, ty jíst nepotřebuješ.“

„Sakra,“ uvědomil si Angel, „ty si nejedla ani včera. Omlouvám se, já…“

Buffy ho umlčela rychlým polibkem. „To je v pořádku. Mluvil si s Wesleym?“

„Ano, pokusí se něco zjistit.“

„Willow říkala, že s Dawnie dorazí dnes večer,“ řekla a chytila Angela za ruku. Teplo její dlaně ho šokovalo, skoro jako poprvé. Snažil se jí odhánět, snažil se na ni nemyslet, ale nešlo. Chybělo mu cítit teplo jejího těla, teprve teď si to uvědomil. „Will nám pomůže se vším. Slíbila, že zajistí i ta Spikova pouta.“

Slyšel, jak se její srdce rozbušilo, když řekla poslední dvě slova. Docela ho to překvapilo.

Nebyl si jistý, jestli to tuto reakce vyvolalo pomyšlení na pouta, nebo spíš na to, že vyslovila Spikovo jméno. Radši tyto myšlenky rychle zahnal.

„Těším se, až zase uvidím Dawnie. Už dlouho jsem ji neviděl. Ani po tvé smrti. Já vím, že pro to neexistuje omluva. Já jen jsem nevěděl, co bych jí řekl.“ Zesmutněl.

„To je v pohodě, nedělej si starosti, to je pryč,“ řekla a vyšli ruku v ruce směrem k hale. „Cítím kávu.“

„Wesley a Fred, tady neexistuje ráno bez pořádného šálku kávy.“

„Musím jim poděkovat. A vlastně, kdo je ten poslední člověk.“

„Jmenuje se Charles Gunn, ale říkáme mu pouze Gunn. Je něco jako samozvaný „přemožitel“, ale samozřejmě bez superschopností. Ale je skvělé, že patří k nám.“

„A Cordelie je teď tvoje spojka s Vyššími silami?“

„Ano.“

„Seskupil si zajímavé lidi do svého týmu. Bývalý pozorovatel, jasnovidec, dva válečníci. A co je Fred?“

„Fred je náš génius. Velmi rychle se učí. Je sice pouze člověk, ale už několikrát nám zachránila zadek.“

„Kdo je génius?“ ozval se Gunn. Nejspíš zaslechl část jejich rozhovoru.

„Fred.“ Odpověděl Angel.

„Jo, moje děvče, učí se velmi rychle.“

„Každá pomocná ruka se hodí, pokud jde o zlo,“ připustila Buffy. „Například Anyu nikdy hlídkovaní moc nebralo. Snažila se,“ Buffy pokrčila rameny, „ale nemusela to. Alex sice chtěl, ale moc mu to nešlo. Willow to nakonec mělo hodně vymakané. Když jsem byla mrtvá a oni hlídkovali za mě, tak prý Will stávala na nejvyšší hrobce a ze svého leteckého pohledu jim telepaticky říkala, kde se obludy schovávaly.“

„Získala neuvěřitelné schopnosti,“ uvědomil si Wesley. Právě vycházel z kuchyně a usrkával čerstvou kávu.

„To ano.“ řekla jednoduše Buffy. „Myslím, že to že jsem naživu je dostatečný důkaz jejích schopností.“

„To máš pravdu, neuvědomil jsem si to. Dáš si šálek kávy, Buffy?“

„Ano, děkuju. Navíc klidně se můžeš na všechno Willow zeptat, dnes večer dorazí.“

„Willow přijede,“ ozvala se Cordy. „Co to jako je? Nějaké Sunnydaleské setkání v L.A? Doufám, že nepřijede Alex s tou svou ex-démonkou.“

„Ne, ti nepřijedou, nejspíš využijou příležitost a budou plánovat svatbu.“

„Alex se bude ženit? A s ex-démonkou? No to je teda dobrej vtip,“ nemohla si Cordy nerýpnout.

„Cordelie, Anya je fajn. Alex je šťastnej. Navíc mi Anya hodně pomáhá s mou finanční situací. Vyzná se v účetnictví.“ Vysvětlovala Buffy.

„Víš, celá tato situace by se vyřešila, kdyby ses přestěhovala do sídla. Přál bych si, aby ses tam nastěhovala nastálo.“ Podíval se Angel na Buffy.

„Ty jí dáváš sídlo?“ zeptala se nechápavě Cordelie. Angel přikývl.

„Zatím se jí snažím přesvědčit, aby se tam přestěhovala. Je to tam prázdné a zbytečně. Nemusela by vůbec pracovat.“ Vysvětloval Angel Cordelii.Buffy si odkašlala a zamračeně se na Angela podívala. „Dobře, no, nemusela by si alespoň vzít první zaměstnání, které ti nabídnou.“

„Ty to chceš odmítnout, Buffy,“ nechápala Cordy. „No, nikdy si v těchto záležitostech nebyla moc bystrá. Radši zůstaneš bydlet v domě, kde zemřela tvoje máma, než bydlet na takovém místě jako je Angelovo sídlo? Jenom proto, že bych to tam mohla upravit a vyzdobit, bych se tam nastěhovala.“ Řekla Cordy.

„Přemýšlím o tom,“ řekla Buffy a stiskla Angelovu ruku. Teprve teď Angel zaregistroval, že se jí na krku houpe kříž, který ji kdysi před lety daroval.

„Doufám, že až se vrátí Buffy do Sunnydale, sídlo bude její nový domov,“ pustil Buffy a šel směrem k recepci. Opřel se o pult, překřížil na prsou ruce a jen tak z dálky Buffy pozoroval.

Strašně se vylekal, když včera večer přijela. Bál se, že se něco stalo, že něco je špatně. Ano, Buffy převrátila právě jeho život vzhůru nohama, tím že se vrátila a chtěla jim dát další šanci. Ale stále se Angelovi zdálo, že je to příliš skvělé, aby to byla pravda.

„Takže,“ řekla Buffy, když nastalo ticho. „Angel, co takhle nějaký ten trénink?“ protáhla se a prokřupala vyzývavě  klouby.

„Teď?“ Angelovi se očividně najdenou moc nechtělo.

„No, slyšel si mě. Já jsem vzhůru, ty si vzhůru, půjdeme trénovat. A kampak zmizelo tvé ranní nadšení?

„Nechtěla si náhodou snídat?“ vzpomněl si Angel.

„Najíme se, až skončíme. Předpokládám, že tu máte nějaké vhodné místo.“

„To ano, udělali jsme z jedné velké místnosti tělocvičnu,“ připustil Gunn. Angel stále nechápal, o co Buffy v tu chvíli šlo. Chtěla si snad něco dokázat? To je blbost, odpověděl si v duchu. Asi chtěla vážně jen trochu  pohybu.

„Fajn, tak jdeme na to.“ Řekla Buffy nadšeně. „Od té doby co jsem zpátky jsem moc netrénovala. Trénovat s tebou bude jiné než s Gilesem. Ty jsi mnohem silnější.“

„To máš asi pravdu, ale…“

„Žádné ale. Co jsem se vrátila, Giles mě strašně šetřil. Potřebuju pořádný zápas.“

„Jistě jak si přeješ,“ Buffy měla pravdu. Nesmí zahálet, je přemožitelka. „Chceš i zbraně?“

„Vybudete trénovat se zbraněmi?“ zeptala se Fred. Angel jen lehce přikývl.

„Teď ne Fred,“ přerušila ji Buffy. „Později si můžeme promluvit,“ řekla trochu ironicky Buffy.

„Už je to dlouho, co jsme spolu bojovali, že Angele?“ usmála se.

„Hm, to jo odpověděl.“

„Nechtěla bych tě zase zranit.“ Mrkla na něj.

Gunnovi zaskočilo. „Cože ty si ho zranila?“

Buffy pochopila, že Gunn asi celou historii nezná, protože vypadal docela překvapeně.

„Ne, Charlie, já jsem ho zabila!“

Angel poodešel od recepce. Byl čas udělat rozhovoru mezi Gunnem a Buffy přítrž.

Nechtěl se znovu a znovu piplat v minulosti.

„Buffy,“ chytl ji za ruku, „pojď, ukážu ti tělocvičnu.“

„Skvělé,“ řekla Buffy. Vděčně se na něj podívala, taky neměla zájem řešit, jak ho musela před lety zabít.

část čtvrtá

Angel seděl u stolu a pozorovat ostatní, jak se cpou jídlem z čínské restaurace. Nikdy takhle společně nevečeřeli, uvědomil si. Všichni sice bydleli pod jednou střechou, ale každý žil svůj vlastní život. Byli spolupracovníci, možná byli i něco víc, ale určitě nebyli jako rodina, něco jako Buffy, Dawnie a jejich přátelé. Jejich vztah byl přátelský, ale teprve s Buffy pocítil po strašně dlouhé době, že někam patří.

„Už jsem zapomněla, jak dobrá je čínská kuchyně,“ řekla Buffy s plnou pusou.

„To naprosto chápu,“ souhlasila Cordy. „Vůbec nechápu, jak jsem tak dlouho mohla v Sunnydale přežít. V L.A. je všechno lepší.

„Myslím, že s tím, že Sunnydale je na Bráně pekel, to nemá nic společného,“ řekla Buffy suše.

„Možná, ale my tady taky máme spoustu démonů, nemysli si.“ Oponovala Cordy.

„Vím, Cordy, pamatuješ? Já jsem z L.A.

„Oh, to je pravda, zapomněla jsem.“ Pokrčila Cordy rameny.

Do ticha, které právě nastalo, zaječel pronikavě alarm. Angel vstal. „To jen někdo přišel do haly. Zařídím to, jezte.“

Buffy mrkla na hodinky a potom na Angela, poznal na ní, že je rozrušená. Už bylo po sedmé hodině večer, trochu pozdě na potencionální zákazníky.

Opustil pokoj a šel do haly. Na tváři se mu rozlil spokojený úsměv, když spatřil Willow a Dawn.

„Angele,“ řekla a objala ho. Angel ji objal tak, jak to měl udělat, když Buffy zemřela. Chtěl ji to vynahradit.

„Ahoj Dawnie, jsem rád, že tě opět vidím. Vyrostla jsi za tu dobu,“ odtáhl se od ní, aby si ji mohl prohlédnout. Pamatoval si den, když Dawn poprvé viděl. Bylo jí jedenáct, stále chodila do základní školy. Ale to nebyla pravda, uvědomil si Angel, věděl, že Dawn existuje ani ne čtrnáct měsíců, ale stále tomu bylo těžké uvěřit. Ale ty vzpomínky na ni tam byly. Vzpomínky na to, že by Drusilla mohla zjistit, že má přemožitelka mladší sestru, když poprvé přišli spolu se Spikem do Sunnydale.

„Ano, je to tím, že si mě dlouho neviděl.“

Angel jí to nemohl vyvrátit. Měla pravdu. Dlouho byl mimo.

„Ahoj, Willow,“ řekl Buffyině nejlepší kamarádce. Angel moc nevěděl, jak se k ní chovat, poté co se dozvěděl, že se Buffy musela sama vyškrábat z rakve. Ale věděl, že se přes to musí přenést.

„Jsem rád, že jste už tady. Pojďte, jídlo se podává vedle.“

„Už jsem jedli,“ řekla Dawn a nervózně si dala vlasy za ucho. Ten pohyb Angel moc dobře znal, přesně tak si dávala vlasy i Buffy, když byla nervózní.

„Ženské, sakra, furt tahám ty vaše pitomý kufry, jsem snad nějakej ubohej pikolík nebo co?“ pokřikoval třetí příchozí nespokojeně.

„Ahoj, Angelusi!“ Ten anglický přízvuk Angel znal moc dobře.

„Ahoj, Spiku,“ odpověděl Angel.

Chvilku se na sebe nedůvěřivě koukali. Nakonec jako první promluvil Angel.

„Nevěděl jsem, že přijedeš i ty.“

„Víš, když ke mně Zrzka přišla s prosbou o moje superpouta, docela mě to zaujalo. Jsem zvědavej na co je přemožitelka potřebuje. Navíc něco mě stály, takže si je chci pohlídat.“

„Na co je vlastně potřebuješ, Angele?“ Zeptala se zvědavě Dawnie.

Willow a Angel se na sebe vyděšeně podívali.

„Zatím to ještě přesně nevíme,“ zalhal rychle Angel.

„Mám to. To je jedna z těch záležitostí, pro které je Dawnie moc malá.“

„Ne, to je jenom,“ hledal Angel výmluvu co nejrychleji, „Buffy to chce zatím udržet pod pokličkou.“

„Taky o ničem nevím, Dawn, takže nemyslím, že je to otázkou věku,“ ušklíbl se Spike. „Asi říká pravdu.“

„Fajn, takže když nejste hladoví, tak vám ukážu vaše pokoje. Spiku, nevěděl jsem, že dorazíš. Takže budeme ti muset najít nějaké stinné místo, protože žádný pokoj už volný není. Je mi líto, budeš muset spát asi ve sklepě.“

„To je v pohodě, ale do sklepa se mi moc nechce, ale je mi to fuk, můžu spát třeba i někde na podlaze.“

„Můžeš spát na podlaze u mě v pokoji,“ nabídla Dawn.

„Nemyslím, že by se to Buffy líbilo,“ usmál se Spike.

„Zdálo se mi, že slyším povědomé hlasy,“ řekla Buffy. „Díky, že jste přijeli.“

„Žádný problém, je to fajn na chvilku vypadnout ze Sunnydale.“

Teprve teď Buffy došlo, že tam stojí i Spike. „Spiku, co tu děláš?“ řekla Buffy a Angel si všiml, že byla trochu vyvedená z míry. Zvědavě se podíval na Spika.

„Přemožitelko,“ řekl Spike jednoduše, ale řekl to takovým tónem, který se Angelovi moc nezamlouval. Buffy se zmínila o tom, že si Spike myslel, že je do ní zamilovaný, ale myslel si, že přeháněla. Evidentně se ale nemýlila. V jeho hlase bylo něco, co u něj ještě Angel nikdy neslyšel.

„Prostě jsem pouze přijel se svými pouty, taky jsem zvědavej, co od nich chcete,“ připustil Spike. „Asi tu musí běhat něco strašlivého, že potřebujete zrovna moje pouta.“

„Snad ne,“ řekla Buffy.

„Chtěl jsem jim právě ukázat, kde budou spát, ale jestli chceš odveď Dawn a Willow a já zatím najdu něco pro Spika.“

„Jistě. Pojďte,“ řekla Buffy a vedla svou sestru a kamarádku nahoru do poschodí.

„Co tady doopravdy děláš, Spiku,“ zeptal se Angel, když si byl jistý, že dívky už jejich rozhovor neuslyší.

„Říkal jsem, jen jsem přijel se svými pouty. Mám právo si chránit svůj skromný majetek, nemyslíš? Navíc, když je potřebujete, tak se tu asi chystá něco velkýho. A to může být veliká zábava.“

Kdybys jen věděl, na co ty pouta potřebuju, pomyslel si Angel.

„Fajn,“ řekl Angel, i když si byl na sto procent jistý, že Spike mu taky neříká celou pravdu, ale teď to nechal plavat.

„Půjdeme na hlídku, přidáš se? Každá pomoc se hodí.“

Spike pokrčil rameny.

„Jenom mi ukaž, kde budu nocovat a nebudu ti stát v cestě. A taky by si mi mohl ukázat, kde tady skrýváš krev, pokud se teda budeš chtít podělit.“

„Žádný problém, Spiku. Pojď za mnou, ukážu ti tvůj „pokoj“.

Cestou Angel přemýšlel, co právě asi dělá Buffy. Doufal, že mluví s Willow a domlouvají si vše potřebné. Pak si ale uvědomil, že je s nimi Dawnie. Byl si jistý, že před ní se o tom, co zamýšlí, ani náznakem nezmíní.

„Víš, co mě napadlo. Budeš spát v pokoji vedle Wesleyho. Není ještě zařízení, ale jsou tam obrovské závěsy a malé okno, to by ti mohlo vyhovovat.“

„No, já na opalování moc nejsem,“ ušklíbl se Spike. „Jo, to mi vyhovuje,“ řekl Spike, když se podíval na své tmavé útočiště. Dokonce tam byla i matrace, uvědomil si.

„To je fajn.“ Řekl Angel.

„Angele, to mi chceš říct, že v tak obrovským hotelu, je tak málo místa.“ Dělal si z něj Spike srandu.

„Ne, zatím jsme ale zprovoznili pouze přízemí a první patro,“ vysvětlil. „ Upozorňuju tě, že v tomto pokoji nefunguje sprcha. Budeš muset použít jinou.“

„To zvládnu.“

„Ještě ti donesu nějaký povlečení a ručníky.“

„Díky. To je servis. Nedonesl bys mi ještě nějakou krev, aby to bylo kompletní?“ posmíval se Spike.

Angel po něm hodil otrávený pohled a odešel. Po chvilce se vrátil a mrsknul po Spikovi ručníky a povlečení.

„Jako doma,“ řekl trochu vytočeně Angel. „Krev je dole v lednici.“

„Díky!“ řekl Spike stručně bez náznaku posměchu. „Dobrá práce!“

„Dík,“ řekl Angel upřímně. Setkání mezi ním a Spikem proběhlo dobře, uvědomil si Angel.

Možná ten jeho čip není zas tak špatná věc. „Uvidíme se později.“

„Dobře,“ řekl Spike po krátkém zaváhání. Angel se ho chtěl zeptat, co chtěl původně říct, ale pak ho napadlo, že to není jeho věc a odešel.

„Angele,“ Buffy na něj zavolala, když šel dolů do haly.

„Už se Dawnie a Will zabydlely?“

„Ano, Dawn je stále štěstím bez sebe. Má svůj pokoj, svou vlastní koupelnu, myslím, že ji teďka nějakou chvíli neuvidíme. Za chvilku přijde dolů i Willow. Chce si promluvit s Wesleym.“

„Fajn,“ řekl a objal ji kolem pasu. Trochu ztlumil hlas, protože si byl vědom, jak moc se jakýkoliv zvuk starým hotelem rozléhá. „Nevadí ti, že je Spike tady?“

„Ne, vůbec, Spike je v pohodě. Říkala jsem ti, že hodně pomáhal Dawn, obzvlášť když jsem byla pryč. Navíc už před tím než jsem zemřela, tak ho Glory mučila. Chtěla po něm, aby vyzradil, kdo je Klíč. Ale on jí to neřekl. Jsem mu…“ nevěděla, jak to přesně vyjádřit.

„…víš, jsem mu hodně vděčná.“

„Jen jsem se chtěl ujistit.“

„Navíc jeho pomoc se nám může hodit.“

„Dobrá připomínka. Obzvlášť, když budeme muset použít ta pouta,“ řekl sklesle.

„Angele,“ řekla rozhodně Buffy, když zaregistrovala ten smutný podtón. „…teď je důležitá jen jediná věc.“

„Jaká?“

Pohladila ho po tváři. „Miluju tě.“

Tohle potřeboval slyšet.

„Pojďme za ostatními.“ Přišli do jídelny a asi hodinku jen tak klábosili. Buffy se ale začala nudit.

„Angele, mám ještě chuť trénovat!“ řekla nadšeně Buffy. Cvičit s Angelem ji bavilo a navíc se chtěla jen tak beztrestně dotýkat jeho těla.

„Zase?“ zeptal se ne moc nadšeně Angele. Nedošlo mu, že Buffy jde víc než o trénink.

„Buffy, trénovali jsme ráno několik hodin.“

„To je pravda, ale mám dneska hlídku a chci se trochu rozcvičit. Kromě toho cvičit s tebou je lepší, než kopat do boxovacího pytle.“

„Právě si dojedla,“ zkoušel jí to rozmluvit. Ale Buffy byla neoblomná.

„Zas tak moc jsem nejedla. Ještě nějaké výmluvy?“

„Ne,“ konečně i Angelovi došlo, o co v této Buffyině hře šlo, usmál se.

Přešli do tělocvičny. Angel pustil hudbu. Byla hodně nahlas, tak aby zabránila vniknutí jiného hluku do místnosti. Nechtěli být rušeni. Angel si vysvlékl triko a zůstal stát naproti Buffy jen v kalhotech. Zaujali bojovou pozici, ale ani jeden z nich nechtěl zaútočit jako první. Jen na sebe chvíli koukali.

Ráno cvičili stejně jako kdysi v Sunnydale. Byli jako jedno tělo. Pohyb následoval za pohybem. Dokonalá synchronizace. Ale teď cítil, že to bude jiné. Buffy potřebovala opravdový zápas. Možná to bylo tím, že byla hodně nervózní. Protože zatímco oni dva se přemístili do tělocvičny, Wesley a Willow měli za úkol zjistit, jak pomoct Angelovi.

Nakonec první zaútočila Buffy. Angel byl velmi překvapen jejím zlepšením. Byla neuvěřitelně rychlá a hbitá. Dokonce se mu zdálo, že zná dopředu každý jeho pohyb, dřív než na něj vůbec pomyslí.

Oba dva byli neuvěřitelně rychlí a vykrývali všechny údery. Ale Angel věděl, že Buffy má převahu. Od teď věděl naprosto jistě, že kdyby se to přece jen nepovedlo, a Angelus by se vrátil, tvrdě by narazil na Buffyinu pěst. Před čtyřmi lety měla Buffy štěstí, že útok Angeluse přežila. Teď už by štěstí nepotřebovala, Angeluse by porazila.

Ani jeden se při boji nedržel zpátky. Jejich údery byly přesné a kopance nekompromisní. Ani jeden z nich si nevšiml, že mají v tělocvičně publikum, které je se zaujetím sleduje. Soustředili se jen jeden na druhého. Byli zaměřeni jen na další protivníkův pohyb.

Buffy ztěžka dýchala, ale nenechala na sobě znát ani špetku únavy. Navíc Angel byl tak zabrán do boje, že si toho ani nevšiml. Vykryla jeden z jeho vysokých kopů a využila této nepatrné chyby. V letu jeho nohu zachytila a škubla. V tom samém okamžiku Angel ztratil rovnováhu a spadl zády na matraci. Buffy si nad něj obkročmo stoupla a udýchaně se na něj usmívala. Ustoupila a svalila se unaveně vedle něj.

„Skvělý zápas,“ promluvila, když konečně popadla dech.

„Jde vidět, že sis to užila,“ usmál. Ležela vedle něj a on si nemohl pomoci, potřeboval se jí dotknout. Nadzvedl se na loktech a pohladil ji po tváři. Chtěl ji políbit, ale v přehrávači luplo a hudba ztichla. Když se opět blížil k jejím ústům, kdesi v prostoru se ozvalo hlasité odkašlání.

„To bylo úžasné!“ Křičela nadšeně Dawn. Buffy a Angel zvedli překvapeně hlavu. Vůbec netušili, že je někdo sledoval.

„Díky.“ Řekla Buffy a rychle vstala. Nabídla Angelovi ruku a pomohla mu vstát. Buffy popadla jeden z ručníků, který byl v tělocvičně. Utřela si obličej a krk. Nechala ho jen tak viset přes ruku. Chtěla opustit místnost, ale před tím po Angelovi hodila zbylý ručník, aby i on mohl osušit své zpocené tělo.

„Netušila jsem, že máme společnost.“ Zarazila se Buffy.

„Nestává se tak často, aby jsi viděl dva lidi tancovat, přitom jak do sebe kopou,“ řekl udiveně Gunn.

„Tanec?“ Zamračila se Buffy.

„Byli jste neuvěřitelní,“ řekl Gunn. „Vypadali jste tak sehraně, jako byste spolu cvičili každý den.“

„Taky že ano,“ řekli Buffy a Angel současně. „V naší mysli,“ osvětlila mu Buffy, přesto se Gunn tvářil nechápavě.

„Cože?“ řekl Gunn.

Buffy zčervenala a sklonila hlavu. „Jdu se osprchovat, než vyrazíme. Zatím jim to můžeš vysvětlit. Stejně to nepochopí.“

„Spiku, půjdeš s námi na hlídku?“

„Jistě, přemožitelko, to víš, nemůžu si nechat ujít příležitost zabít nějakou velkou zlou potvoru.“ Řekl dvojsmyslně.

„Správně, další skalp do sbírky,“ řekla Buffy a Angel si všiml, že se Spike zamračil.

„Tak Angele, vysvětlíš mi to?“ zeptal se nedočkavě Gunn.

„To je těžké. Víš, ten rok než jsem odešel do L.A. jsme spolu s Buffy hodně intenzivně cvičili. Bylo to něco jako… Jak to říct… V hlavě jsem měli obrázek toho druhého. Nedívali jsme se na sebe, ale přesto jsme přesně věděli jak se pohybovat v dokonalé harmonii s tím druhým… Jako jedno tělo.“ Ukončil myšlenku Angel.

„To zní docela bláznivě.“

„A to si neviděl některé ty sny, které sdílíme.“

„No, nemyslím si, že bych chtěl být mouchou na stěně v jednom z těch jejích snů,“ řekl ze srandy Gunn.

Netušil však, že tento vtip Angela totálně popudí. Než se Gunn nadál, Angel jej přimáčkl ke zdi. Měl upíří tvář a z očí mu šlehaly blesky.

„Nebudeš si z ní dělat srandu, rozumíš? Budeš se k ní chovat s respektem, který si zaslouží, posloucháš mě, Gunne. Je vyvolená, je to přemožitelka. Nebudeš se jí a jejím schopnostem posmívat, zvlášť ne přede mnou.“

„Rozdělit,“ vykřikla Willow. Angel byl od Gunna jejím kouzlem odtržen.

„Angele, kámo, nemusíš hned po mně vyjíždět, byl to jen vtip. Chtěl bych jen říct, že teď už chápu, proč si byl tak skleslej, když si zjistil, že chodila s tím Finnem. Já se ti nechtěl posmívat, že o ní sníš, ani jsem se nechtěl smát jejím schopnostem. Netušil jsem, kam až vaše utrpení sahá.“

Angel sotva znatelně přikývl. Stále se díval na Gunna s upířím obličejem. „Navíc se mi nelíbí, jak na ni vrháš ty své zamilované pohledy.“

„Zdá se mi, Angelusi,“ neodpustil si Spike, který stál opřený o rám dveří a se zaujetím sledoval právě probíhající scénku. „Proč si myslíš, že právě ty můžeš rozhodovat o tom, kdo na ni může vrhat zamilované pohledy a kdo ne?“

„Spiku,“ řekla vyplašeně Willow, „teď se to moc nehodí!“

„Nelíbí se ti moje pravidla, Spiku, vypadni z mého domu.“ Řekl Angel a dál si Spika nevšímal. „Willow, jdu se převléct, předpokládám, že tu zůstaneš s Dawn a Wesem.“

„Ano, jistě, stejně jsem s ním chtěla ještě mluvit“

„Slyšel jsem, že ses velmi zlepšila, co se magie týče,“ ozval se Wesley někde za Spikovými zády. „Jsem rád, že svých schopnostech dále pracuješ,“ promluvil z Wesleyho bývalý pozorovatel.

Willow se usmála. Byla vždycky nadšená, když se jednalo o magii. „Baví mě to.“ Potvrdila.

„Odcházíme za 15 minut,“ oznámil Angel všem, kterých se to  dnes večer týkalo.

Za chvilku se Angel, Spike a Gunn sešli v hale. Buffy chyběla.

Na poslední chvíli ji zarazila Willow. V kostce jí řekla, co se před chvilkou, když se sprchovala, odehrálo mezi Angelem a Gunnem.

Buffy se zamračila.

„Víš, Will, co jsme se s Angelem domluvili, že se o to pokusíme, tak démon o sobě dává hodně znát. Musíme si pospíšit.“ Willow přikývla.

„Kde je Buffy?“ zeptal se Angel.

Gunn a Spike pokrčili rameny.

„Tady jsem.“ Přiběhla k nim Buffy.

část pátá 

Většinu hlídky strávil Spike tím, že přemýšlel, o co v této hře šlo. Proč je tu Willow, jeho pouta, spousta tajných rozhovorů. Také si všiml, že není sám, který není zasvěcený. Ale ještě víc než toto, Spika štvalo dívat se na Buffy a Angela. Zase hlídkovali spolu, jak za starých časů a Spike byl po celou dobu tak trochu navíc. Bylo vidět, jak si společně hlídkování užívají.

Ale posledních pár měsíců jsem to byl já, kdo přemožitelce pomáhal, ne že by pomoct potřebovala, říkal si v duchu Spike.

Ale právě dnes si Buffy a Angel užívali vlastní hlídkovací párty. A ten fakt, že jim to spolu tak šlo, ho zraňoval ještě víc.

Spike se za dvojicí pomalu ploužil, takže nakonec se od něj vzdálili. Když si Angel všiml, že v blízkosti není Spike, stoupl si před Buffy a hladově jí políbil. Už bez ní nemohl být ani minutu. Minuta šla za minutou a ani jeden z nich čas nevnímal. Mezi tím je Spike došel. Když na ně pohlédl, jak tam stojí  v obětí a líbají se, všechno mu došlo.

„Ty pouta jsou pro tebe, že jo?“ řekl Spike nešťastně.

Polekaně od sebe odskočili.

„Chceš se s ní vyspat, proto je tu čarodějka, aby ti pak vrátila duši, zatímco budeš spoutanej.“

„Spiku,“ řekl Angel provinile.

„Mám pravdu, že jo? Máš pořádný nervy, přemožitelko.“ Řekl smutně Spike.

„Ano, máš pravdu. Já…“ řekla Buffy a šla směrem ke Spikovi. „Můžeš nám jen věřit?“

„Věřit vám dvěma? To si nepamatuješ, to dopadlo posledně? Výborně, máme tu nadějné vyhlídky na další konec světa,“ dodal ironicky. To jsi zapomněla, co udělal Angelus tobě a tvým přátelům, přemožitelko?“

„Ne, právě tak jako jsem nezapomněla, co jsi mi udělal ty, Spiku. Willow a Wesley pracují na tom, aby jeho duše byla permanentní. Takže ano, ty pouta jsou pro nás, ale nikdy bych se s ním nemilovala, kdybych věděla, že ztratí opět duši. Ale není jiná cesta, jak to zjistit. Já tě do toho nechtěla zatahovat, ale tvá pouta jsou výjimečná, ani já jsem je nemohla zničit. Takže…“

„Takže po tom všem, co bylo řečeno, po tom všem, co jsem pro tebe udělal, ty jdeš zpátky k němu?“

„Spiku, já oceňuju všechno, co si pro mě a Dawnie udělal. Poté co tě Glory mučila, jsem říkala, že nikdy nezapomenu, a to myslím smrtelně vážně. Nikdy ti to nebudu moct oplatit. Ale nikdy jsem ti neříkala, že tě miluju, Spiku. Mám tě ráda,“ přiznala Buffy, „ale nemiluju tě.“

„Líbali jsme se, Buffy,“ řekl zoufale Spike.

„Spiku,“ zašeptala Buffy.

„Vy jste se, co?“ Vyvalil oči Angel.

„Byl to jen jeden polibek,“ řekla tiše směrem k Angelovi.

„Dva,“ opravil nesrovnalost Spike.

„Spiku, nepomáháš mi.“

„O to se ani nepokouším, mazlíčku,“ řekl Spike a zlomyslně si užíval pohled na Angela. Jeho bolestivý pohled mluvil za všechno. Ta myšlenka, že jeho milovaná Buffy líbala Spika, ho strašně zasáhla.

„Ty si ho líbala, Buffy?“ Zeptal se zkroušeně Angel.

„Ano, líbala. Já jen nechápu, o co vám jde. Já… máte vůbec představu, jak mi bylo, když mě oživili. Byla jsem vytržena z nebe, kde jsem byla šťastná, kde vládl mír a klid. Nemusela jsem stále bojovat, zachraňovat svět. Neměla jsem strach z účtů, nemusela jsem se bát, že nám vezmou dům. Věděla jsem, že mí přátelé, Dawnie, ty Angele, ty Spiku… Věděla jsem, že jste v pořádku. A po jednom kouzlu jsem o to vše přišla. Snažím se s tím vyrovnat.“ Odmlčela se.

„A ty jsi mi pomohl, Spiku.“ Podívala se mu do očí.

„Ale líbali jsme se před tím, než se mi vrátily ty ztracené vzpomínky,“ řekla směrem k Angelovi.

Znovu se otočila ke Spikovi.

„Byl si jediná osoba, se kterou jsem si mohla promluvit. Poslouchal si mě, když jsem potřebovala mluvit, nesoudil si mě a to jsem potřebovala. Ale to nestačilo, já jsem chtěla znovu cítit. A já cítila. Vážně. Ale poté co si Willow hrála s naší pamětí, se mi vrátily ty vzpomínky. A já musela zjistit, co se děje.“

„Jaké vzpomínky, přemožitelko?“ zeptal se Spike, skoro se bál odpovědi.

„To je osobní, Spiku. Já je mi líto, že jsem tě políbila. Myslím tím… nebyla to moje chyba, za to může Will, to ona provedla to své bláznivé kouzlo.“

„Takže ty říkáš, že kdyby nebylo zrzky a jejího čarodějnictví, mohli jsme být spolu?“

řekl Spike.

„To nevím, nemůžu ti na to odpovědět. Když jsme se líbali, já… nemyslela jsem jasně. Potřebovala jsem pocítit něco jiného než nicotu a zoufalství, alespoň na chvilku. Ale přesto, já miluju Angela. Chci být s ním, Spiku.“

„To je skvělý, fajn, ale jestli se to vaše zaříkání nepovede a Angel zůstane furt stejný, tak za mnou nechoď. Miluju tě, přemožitelko, ale já nechci být cena útěchy.“

„To bych po tobě nikdy nechtěla. Uznej, já jsem ti nikdy nelhala.“

„Vím,“ připustil Spike. Vždycky k němu byla brutálně upřímná. Tak upřímná, že to někdy velmi bolelo. „Dobře, doufám, že to bude fungovat, ne kvůli němu, ale kvůli tobě, Buffy.“

Podíval se na ni s výrazem plným bolesti. Angel ten pohled zachytil. Pochopil, že Spike ji musel opravdu velice milovat.

Všimli si, že se k nim blíží Gunn.

„Už jsme dneska skončili?“ zeptal se Spike a hned se zamračil. Buffyina pozornost se opět stáhla k Angelovi.

„Existuje vůbec nějaká žena v mém životě, která nemá nic společného s Angelem?“, pomyslel si hořce Spike.

„Půjdeme zpátky,“ rozhodl Angel. „Bylo všechno v pořádku, Gunne?“ zeptal se ještě.

„Ano,“ řekl Gunn, ale neznělo to zrovna přesvědčivě.

„Angele, potřebuje do nemocnice,“ řekla Buffy, když si všimla, že je zraněný. Teprve když to Buffy řekla, tak upíři ucítili pach krve.

Buffy Gunna podepřela. Natolik byli zaměstnaní svou žárlivostí, že si ničeho nevšimli.

Buffy si utrhla rukáv u košile, kterou měla na sobě a přitiskla jej k ráně.

„Ne, ne, ne… žádná nemocnice,“ křičel Gunn.

„To je vždycky tak tvrdohlavý? Ukaž, podívám se na to,“ řekla Buffy.

„Ne, díky,“ řekl Gunn úsečně.

„Ale až se vrátíme do hotelu, sešiju ti to,“ rozhodl Angel.

„Fajn,“ řekla Buffy. Spike se musel pousmát, Buffy se na Gunna trošku naštvala. „Tak mi alespoň dovol, abych ti pomohla do auta.“

„To zvládnu, Buffy,“ ohradil se Gunn.

„Vím, že bys to zvládl. Počkej, ty nechceš abych ti pomohla? Proč?“ zarazila se. Gunn ji přejel  pohledem. A Buffy to hned došlo. „Protože jsem holka?“

„Ne,“ řekl Gunn. „No, teda trochu jo.“

„Jak myslíš.“ Řekla Buffy uraženě. „Angele, ty ho dovedeš do hotelu. A my,“ podívala se na Spika, „my pokračujeme. Pojď, Spiku, jdeme!“ řekla Buffy a vykročila směrem od Angelova auta.

„To se ti povedlo, troubo,“ zasyčel Spike směrem ke Gunnovi. „Není nic lepšího než naštvat přemožitelku.“ Zašklebil se Spike. Jeho a Angelův pohled se setkaly. „Neboj se Angelusi, ujišťuju tě, že ji bezpečně dovedu zpátky.“

„Cože?“ nechápal Gunn.

„Pěkně si ji nasral, hochu. Právě odešla, aby našla něco, co může zabít a dostala tak ze sebe vztek. Sorry, kámo,“ podíval se na Angela, „rád bych ti nabídl, že Gunna odvedu místo tebe, ale takovou radost ti neudělám. No a navíc, já nemám takové pečovatelské schopnosti jako ty.“ Vysmíval se mu Spike. „No vypadá to, že mi musíš věřit.“ Zašklebil se.

„Jestli se jí něco stane,“ řekl výhružně Angel.

„Nic jí neudělám, nemůžu jí zranit pamatuješ?“

„Jediný důvod proč tě trpím a proč jsem tě ještě nezabil, Spikey, je Buffy a Dawn.“

„Já vím. Je fajn být pod přemožitelčinou ochranou,“ usmál se Spike a vydal se za Buffy.

Když ji našel, Buffy seděla na náhrobku, její dřevěný kolík byl nachystám k okamžitému útoku. Seděla tam spořádaně nohu přes nohu, ale netrpělivě sebou škubala.“

„Tvůj problém, mazlíčku, je, že si všechno bereš příliš osobně. No ale, žádný chlap, upír, ani démon nemá rád, když se před ním ženská vytahuje.“

„Já jsem se nijak nevytahovala, já jsem mu chtěla pomoct. Ačkoliv… jsem očividně silnější než on, co si budeme namlouvat. Jeho jednání bylo trochu dětinské, hloupé.“

„To je fakt, ale…“ přerušil ji Spike, právě teď poslední co chtěl s Buffy řešit byl Gunn, „ale to ve skutečnosti není to, co tě štve. O co tu ve skutečnosti jde, Angel na tebe působí nějaký nátlak?“

„Ne, Spiku, to opravdu ne. Víš, já jsem nikdy nechtěla, aby opustil Sunnydale. On se tak rozhodl. Ale pro mě je život příliš krátký. Já už dvakrát zemřela. Jako přemožitelka můžu kdykoliv zase umřít a Willow už mě znovu nemusí oživit. Takže jsem se rozhodla, že ten čas co mi zbývá, chci prožít… nejen přežít, chápeš? A on s tím souhlasí. Navíc uznal, že naše odloučení nebylo dobré rozhodnutí.“

„Hádám, že teď už mě nebudeš potřebovat.“ Řekl smutně Spike.

„Spiku, to neříkej. Ať to dopadne jakkoliv, Angel zůstane v L.A. a já se vrátím do Sunnydale. Já… byla bych ráda, kdybys zůstal se mnou, s námi v Sunnydale. Teda pokud nebudeš chtít odejít.“

„Já nevím, budu si to muset rozmyslet. Ale chyběly byste mi, ty a Dawn.

Buffy se usmála. „To máš pravdu, chyběl bys jí. A chyběl by si mně. Já věřím, že bychom mohli být  přátelé, víc než jen spojenci v boji.“

„Já jsem doufal v něco víc než přátelství, lásko.“

„Nemůžu si vybrat, koho budu milovat. Spiku.“

„Rozumím tomu. Angel má svou duši. Já mám jen pitomej čip. Takže je to jasné, má prostě navrch.“

Odmlčeli se.

„Víš, Angel mi nabídl, abych bydlela v sídle.“

„A budeš?“

„Přemýšlím o tom, bylo by fajn. Nemusela bych se starat o účty, navíc Dawn by to tam zbožňovala.“

„To máš pravdu, Dawnie se zblázní radostí.“

„Víš, snažím se ti říct, jestli zůstaneš v Sunnydale, chtěla bych, abys tam bydlel s námi a Willow. Teda pokud by tě omrzela tvoje útulná krypta, byl by tam pro tebe pokoj.“

„A on o tom ví?“

„Myslím, že to pochopí. Dohlížel by si tam na nás.“ Usmála se Buffy. „Kdo by si dovolil vkrást do domu, kde žije přemožitelka, upír a mocná čarodějnice.“

Nad tou myšlenkou se musel Spike usmát.

„Hm, to by si asi rozmysleli. Ale budu o tom přemýšlet, přemožitelko. Není to zrovna uspořádání domácnosti, které bych si představoval.“

„Chápu, asi není,“ řekla tiše. Teprve teď jí došlo, jak ho musela zranit, když ho líbala.

„Pojď,“ zavelel Spike. „vrátíme se, ať po tobě ten blbec nevyhlásí pátrání.“

„To bude asi nejlepší, nemám zrovna náladu,“ než Buffy stačila dopovědět, začal se drát z hrobu nový upír. Rychle seskočila z náhrobku a utíkala k němu. „Sorry, kámo,“ řekla s jemnou nadsázkou, když mu vrazila do hrudníku dřevěný kolík. „Kde jsem to skončila. Ah, ano… Nemám náladu na další žárlivý výstup.“

Spike se pousmál. Také si uvědomil, že se mu podařilo Buffy uklidnit. Normálně totiž, když je Buffy vzteklá mlátí do nebohých upírů hlava nehlava. A to Spike poznal několikrát na vlastní kůži.

V tichosti spolu šli zpátky do hotelu. Byli už jen necelý blok od Hyperionu, když se nakonec Spike odvážil položit otázku, které se Buffy velmi bála.

„A co když to nepůjde, Buffy, co potom?“

„Já…“ řekla Buffy přiškrceně. „Jestli to nepůjde, budeme asi muset žít tak jak dodnes. Ale s tím, že se budeme vídat, kdyby se to stalo, nechtěla bych, aby znovu opustil můj život. Stejně jako nemůžu, vypudit ze svého života tebe, chápeš?“

„Snažím se.“ Řekl Spike povzbudivě.

„Já ho už nemůžu znovu ztratit! Počtvrté… už bych to asi nezvládla.“

„Počkej, jak to myslíš jak počtvrté, to ses trochu přepočítala, ne?“

„Ne, bohužel. Víš, řeknu ti to ve stručnosti, sama to znám jen z vyprávění.“

Spike se na Buffy podíval.

„Nikomu to ale neříkej.“

„Jistě.“

„To jak jsme se bavili před chvílí o těch ztracených vzpomínkách, nebyla náhoda. Já a Angel jsme spolu strávili den, tady v L.A. Angel se díky jednomu démonovi stal člověkem. Zažili jsme nádherné chvíle. Jenže pak se dozvěděl, že když zůstane člověkem, zemřu. Tak požádal Síly, aby vrátili den zpět. Den se vrátil, on byl upír, já si na nic nepamatovala a odjela jsem zpět domů, jako by se nic nestalo.“ Buffy stékali po tváři slzy.

„Zrzka. To je opět práce čarodějnice.“

„Ano, když se mi vrátila paměť, částečně se odkryly i tyto vzpomínky a tak jsem přijela sem.“

„A dál už si to domyslím,“ Spike už víc vědět nepotřeboval.

Opatrně ji objal. „Miluju tě,“ řekl Spike sotva slyšitelně, „proto ti přeju, aby si byla šťastná.“

„Děkuju, je mi líto, že jsem tě políbila. Teda tím nechci říct, že toho lituju. Bylo to pěkné, ale…“

„Ano, bylo,“ přerušil ji. „Už tomu začínám pomalu rozumět. Nejsem zas tak pitomej!“

„Já vím, jsi dobrý člověk, Spiku, určitě někde čeká ta pravá.“ Pohladila ho po tváři.

„Myslíš?“ ošil se potěšeně Spike.

„Stoprocentně, jen ať to není Dru nebo Harmony, co říkáš?“

„Nestraš!“ řekl Spike a obrátil oči v sloup. Ale musel uznat, že Drusillu bude vždycky  milovat, jen se k ní nikdy nevrátí zpět. Ne znovu. To že se Dru vrátila v určitém okamžiku k Angelusovi, pochopil, ale to že ho podvedla s tím odporným, slizkým, parohatým démonem chaosu, by jí nikdy neodpustil.

Konečně společně vešli do Hyperionu. Angela nikde neviděli. Zato Gunn ležel na jedné z pohovek a očividně čekal na ně.

„Poslouchej, Buffy,“ řekl Gunn a začal pomalu vstávat. Byl bez trička a bylo poznat, že zranění nebylo zas tak vážné, než se původně zdálo. „Já nechtěl být nezdvořilý, já…“

„V pohodě,“ přerušila ho Buffy. „Seš v pořádku a to je o co tam šlo.“

„Kámo, chceš pomoct nahoru do schodů?“ nabídl se Spike.

„Jistě, Buffy, čekají na tebe v tvém pokoji.“

„Díky.“ Řekla a odcházela rovně pryč z haly. Spike se zarazil.

„Kam jdeš, mazlíčku?“

„Do svého pokoje.“

„Tvůj pokoj není v patře?“

„Ne, je tady vzadu. Je to tam moc pěkné. Můžeš se zítra přijít podívat.“

„Fajn,“ zašklebil se Spike. Jestli zrzka a  Wesley udělají to své abrakadabra, tak z toho svého pokoje pěkně dlouho nevytáhneš paty, lásko, řekl si Spike sám pro sebe.

„Šťastnej bastard!“ uklouzlo Spikovi nakonec.

„Cože,“ nechápal Gunn.

„Nic, kámo. Pojď, dotáhnem tě nahoru do pokoje,“ rozhodl Spike, ještě jednou se otočil za Buffy. Když slyšel, jak se za ní zabouchly dveře, podepřel zraněného Gunna a vykročil směrem ke schodům.

část šestá

Buffy zaklepala na Angelovy dveře.

„Pojď dál,“ ozvalo se zevnitř.

„Ahoj, lidi,“ řekla Buffy. „Pardon, trochu jsem se zdržela.“

„To je v pořádku, Buffy, už jsme to slyšeli, Gunn se zmínil.“

„Jo, už jsme si to vyříkali.“

„Buffy,“ řekla Willow a malinko se na ní usmála. „Právě jsem Angelovi vysvětlovala, co všechno jsem zjistila, co se týče té kletby.“

„Takže může být jeho duše permanentní? Stále?

„Zdá se, že ano.“

„Tak proč tady sedíte s protaženými obličeji?“

„No, víš,“ přemýšlela Willow, jak dále pokračovat, „problém je, že nemám původní verzi kletby, kterou na Angela uvalil Kalderashův lid, potřebovala bych je srovnat.“

„No, ale v případě, že ta kletba, co jsi kdysi použila ty, byla stejná jako tato, proč ji teda potřebuješ? V tom případě je jeho duše permanentní už teď.“

„Buffy, v tom to je… Já opravdu nevím, jestli jsou stejné nebo ne. To je na magii velmi těžké. Může to být jen nepatrný rozdíl ve formuli, nebo v překladu, dokonce to může být jenom vedlejší efekt kletby. A výsledek může být odlišný.

„Ale je tu něco, co můžeme udělat,“ přerušil je Wesley. „Abychom si byli jisti. Našel jsem ještě něco. Já nechci nijak podrývat Willow a její magii, ale tohle se zdá být jistější.“

„Co je to, Wesi?“ zeptala se horlivě Buffy.

„Ale musíme si být jisti, že rozumíš všem rizikům, Buffy. Musíme ho otrávit.“

„Jedem?“ doplnila Buffy a v očích se jí objevil strach.

„Ano, jedem. Upadne do bezvědomí a musí v něm zůstat 72 hodin.

„Takže tři dny,“ doplnil Angel.

„Ano, tři dny,“ zopakoval Wesley.

„Takže, vy ho znovu zabijete? To je to, co se mi tu snažíte říct? Potom všem musí znovu umřít?“ ptala se zoufale Buffy.

„On nezemře a navíc, nebude o nic víc mrtvější než je teď,“ snažil se ji Wes uklidnit. „Řekněme, že bude ty tři dny spát. Zatím co bude v bezvědomí, jed musí projít celým jeho tělem, najít jeho duši a svázat ji navždy s jeho existencí. Ale je tu ještě něco.“ Zarazil se Wesley.

Buffy se vystrašeně podívala na Angela. Bál se jí podívat do očí. „Angele?“

„Bude potřeba mnoho krve, aby se dostal z toho ´stavu´,“ dodal Wesley.

„Fajn, dostane teda krev, to má být ten problém?“

„Hodně krve, Buffy. Až se vrátí, probudí se s hladem nově povstalého upíra.“

„Tak dostane moji krev. To není problém, už jsem to dělala.“

„A skoro si umřela, Buffy,“ zašeptal Angel.

„Takže vypije jed, usne, bude spát tři dny, vzbudím ho, napije se ze mě a jeho duše bude permanentní, je to tak?“ shrnula situaci stručně Buffy, Angelovu poznámku ignorovala.

„Ano.“ Řekl jistě Wesley.

„Chci to udělat. Je to moje rozhodnutí, je to moje krev, kterou nabízím. Během toho co ze mě bude pít, můžete být v pokoji všichni s námi, a kdyby bylo nejhůř, odtrhnout ho ode mě.“

„Buffy,“ přerušil ji Angel.

„Angele, to je moje rozhodnutí.“

„Ne, když je tu možnost, že by si mohla opět umřít.“

„Nezemřu. Taky se mi nelíbí myšlenka, že tu budeš mrtvě spát tři dny, ale musíme to udělat.“ Řekla Buffy rozhodně.

Angelovi se to ale moc nelíbilo. Podíval se na Willow. „Willow, nedalo by se zjistit, jestli někdo z toho cikánského lidu ještě žije? Zeptat se ho na tu kletbu?“ ptal se s nadějí v hlase Angel.

„To nevím, a navíc nejsem si jistá, že by mi to řekli, Angele.“

„Zkus to, Will. Protože je tady něco, co mě velmi zajímá. A myslím na to už dlouho.“

„Co je to?“Zeptala se zvědavě přemožitelka.

„Proč by mi vraceli duši za takových podmínek? Jeden by si myslel, že by nechtěli, abych o duši jakkoliv přišel. Jeden šťastný okamžik a jejich úsilí je v troskách. Měl to být přece trest, měl jsem přece žít s vědomím, že jsem bestie a trpět proto celou věčnost.

„Má pravdu,“ řekl Wesley a pokyvoval při tom hlavou. „Zdá se to trochu protichůdné. Ale teď už se těžko dopátráme pravdy. Možná… kdo ví, Angele, možná tenkrát žádná horší kletba než tato nebyla. Už je to přece jen strašně dlouho.

Angel se zamračil. Ano, žije už příliš dlouho. Buffy jeho pohled zachytila, přiblížila se k němu a konejšivě ho pohladila po tváři. Konečně se mu na tváři objevil letmý úsměv. Ale teď je to jiné. Teď už má pro koho žít.

„Dobře. Jestli se nám nepodaří sehnat někoho z toho kmene do zítřejší ho rána, uděláme to podle Wesleyho. Ale…“ odmlčel. „Ale až se vzbudím všichni budete ozbrojení a budete dohlížet na Buffy. Kdyby jí cokoliv hrozilo, tak…“

„Rozumím,“ přerušil ho Wesley.

„Angele,“ zašeptala Buffy.

„Já tě jen nechci zabít, Buffy. Ty nevíš, jaké to je pro upíra mít hlad, opravdový hlad.“

„Stále mám v doma v počítači uložené některé složky slečny Calendarové.“ Řekla Willow.

„Dobře, tak zjisti, co můžeš,“ řekla trochu rozhozeně Buffy.

„To není problém, můžu se na ten počítač napojit, abych je získala. Myslím, že tam jsou nějaké kontakty, ale už si je bohužel nepamatuju. Už je to dlouho, co jsem procházela její věci.“

„To jde se tak napojit?“ Ptala se nechápavě Buffy.

„Jo, jasně je to jednoduché jak facka.“

„Díky, Will.“

„Bez problému, Buffy.“ Řekla Willow a povzbudivě se na Buffy usmála.

„Tak fajn, udělej to Willow, a dej nám pak vědět.“

„Výborně, jdu pokračovat a vy…vy dva… si odpočiňte.“

„Díky, lidi!“ řekla Buffy.

Wesley a Willow odešli a Buffy s Angelem zůstali konečně sami. Buffy si sedla Angelovi na klín, prudce ho objala a políbila. To chtěla udělat od té doby, co vešla do pokoje. „Doufám, že nepřemýšlíš o tom, že to vzdáš, že ne?“

„Ne, vůbec,“ řekl a pohladil ji po tváři. „A co Spike?“

„Bude v pořádku. Říkala jsem mu, že může bydlet s námi v sídle.“

Angel se na ni podíval, zašklebil a znovu jí políbil. „A ty si myslíš, že to dovolím?“

„Myslím, že bys měl,“ řekla Buffy vážně. „Jen kdyby to mělo být pro bezpečí Dawn. Stejně jako jsem to už říkala Spikovi, kdo by se odvážil vkrást do domu, kde bydlí přemožitelka, upír a čarodějnice?“

„Asi máš pravdu,“ řekl se sebezapřením Angel. „Věříš mu?“

„Věřím, Angele. Nevím, jestli mě miluje nebo jestli se jen z nějakého důvodu ke mně upnul.
Nejsem si jistá. Ale vím, jak se staral a stará o Dawnie. Vím, že by se radši nechal rozprášit, než aby se jí něco stalo. Navíc Dawn je ve věku, kdy se mi bude hodit jako odháněč nápadníků.

„To máš asi pravdu,“ pousmál se Angel. „V tomhle ohledu asi bude dávat přednost Spikovi přede mnou.“

„Myslíš tím ´majetnického´Angela?“

„Hm, tak trochu. Spíš myslím tím, když zjistila, že já jsem ten upír, co tě chtěl zabít.“ Řekl smutně.

„Nesnášela tě.“ Řekla Buffy. Vybavila se jí jeho upíří tvář, jak se Angelus pokoušel napadnout malou Dawnie. Pak si uvědomila, že to se vlastně nestalo, a myšlenku vypudila.

„Já vím,“ řekl smutně.

„Ale teď to bude jiné.“ Objasnila mu Buffy a rozzívala se.

„Unavená?“

„Uhm, ano. Náročnej den. Trénink, zápas s tebou, hlídka.“

„Chceš dnes spát tady?“

„Ne,“ řekla něžně a zakroutila hlavou. „Chci spát ve svém pokoji. Je nádherný, nechci, aby tvoje tvrdá práce přišla v niveč.“

„Pravda,“ řekl a vstal.

„Půjdeš mě uložit?“

„Myslel jsem na to.“

„To je milé,“ řekla ospale. „Zůstaneš se mnou?“

„Nevím, jestli dnes půjdu spát, Buffy. Ale asi stejně zůstanu u sebe.“

„Fajn, sice to není to samé, ale fajn.“

„Lehnu si s tebou a počkám, než usneš.“

„Čteš mi myšlenky,“ řekla, když sebou plácla na postel. „Ale měla bych se jít osprchovat.“

„Jsi unavená.“

Zamračila se. „Nechci ti smrdět.“

Angel se začal smát. „Buffy, ty nesmrdíš.“

„To říkáš teď,“ řekla a zaškaredila se.

„Občas si nemožná, Buffy.“ Smál se Angel

Naklonila se k Angelovi a přejela mu rukou přes hrudník. „Ale to je to, co na mě miluješ, není to tak?“

Chvíli se na sebe škádlivě dívali. Nakonec to byl Angel, kdo zrušil tu malou vzdálenost mezi jejich ústy a políbil ji. „Ano, to je jedna z mnoha věcí, které na tobě zbožňuju.“

„Za chvilku se vrátím, slibuju.“ Řekla Buffy a rychle odešla do koupelny.

Když se o několik minut později vrátila, Angel už spal. Chvíli se na něj jen tak dívala a přemýšlela o tom, jak je vůbec možné někoho tak velmi milovat. Přišla k posteli a lehla si vedle Angela, který momentálně nevykazoval žádné známky života. Což bylo velmi relativní, protože než se stačila přikrýt, jeho ruce se kolem ní těsně obtočily.

část sedmá

Bylo už docela pozdě odpoledne, když Willow vtrhla, jak velká voda do tělocvičny. Buffy seděla na židli a tiše přihlížela utkání mezi dvěma upíry. Bylo zvláštní je vidět, jak spolu bojují a nechtějí se přitom zabít. Upíři se zastavili, pro Spika už nebylo žádné tajemství, co se právě teď chystají řešit. Věděl stejně jako Angel a Buffy, co příchod Willow znamená.

„Nakonec jsem někoho našla,“ vydechla Willow udýchaně.

„To je okamžik, kdybych se měl vypařit, že.“ Oznámil Spike suše, otřel si zpocené čelo hřbetem ruky. „Nechám vás, abyste si mohli pokecat,“ řekl a opustil místnost bez dalšího jediného slova či narážky. Buffy se podívala Angelovým směrem, ale z jeho výrazu ve tváři nic nepoznala. Když se vzbudila dnes ráno, slyšela jak se Spike s Angelem o něčem baví, ale protože byli ve vedlejší místnosti, nic neslyšela. Ale z jejich postoje při zápase poznala, že ten rozhovor musel proběhnout přinejmenším srdečně. Doufala v to, protože by Spika nemohla jen tak vystřihnout ze svého života. Potřebovala po nich, aby se přenesli přes jejich problémy, protože nemohla Spika odkopnout, navíc když momentálně nepatří prakticky nikam. Upíra s čipem, který pomáhá přemožitelce a zabijí jiné upíry, by asi nikde s otevřenou náručí nepřivítali.

„Tak co si zjistila?“ zeptala se Buffy netrpělivě.

„Nakonec se mi podařilo najít někoho z Kalderashova kmene, který byl ochotný se se mnou bavit. Jednu ženu.

„A?“ vydechla Buffy, snažila se nedávat najevo své naděje.

„No, takže, doufám, že to bude dávat smysl. Tak jsem jí řekla o té kletbě, a co vlastně chceme, ale neboj neřekla jsem jí proč, samozřejmě,“ vysvětlila Willow. „Žena se zdála být v obraze, měla jsem pocit, že slečna Calendarová nebyla první, kdo na vás měl dohlížet…“

„To je super, ale co tak kletba, je stejná nebo ne?“

„Ano je stejná!“ řekla Willow smutně.

„Jsi si jistá? Věříš té ženě?“ ptala se Buffy.

„Věřím Buffy, ona neměla nejmenší důvod mi lhát. Proč by chtěla, aby o duši přišel?

„To je pravda,“ řekla Buffy sklesle.

„Takže není jiná možnost, než Wesleyho nápad, teda pokud s tím souhlasíš. Souhlasíte.“ Obrátila se Willow i na Angela.

„Buffy,“ přiblížil se k ní Angel. „Jsi si tím opravdu jistá? Myslím tím, chceš mě? Není to jen další pokus, jak se pouze cítit líp, potom co ses vrátila?“

„Ne,“ řekla důrazně Buffy, „jak se mě vůbec můžeš na něco takového ptát?“ nevěřila přemožitelka svým uším. „Navíc, co je špatného na tom, že tvoje duše bude permanentní?“

„Promiň,“ Angel pochopil, že přestřelil, „máš pravdu. A co teprv až se to dozví Wolfram & Hart. Budou pěkně nasraní.“ Ušklíbl se.

Pohladil Buffy po tváři. „Omlouvám se, jen jsem se chtěl ujistit.“

„Být s tebou, to je to, co chci, Angele, ničím si nejsem víc jistá, než tímto. Jsem přemožitelka a nejsem nesmrtelná. Já chci prožít svůj život. S tebou. I když zůstaneš tady a já se vrátím domů. Vídat se jen o víkendech? Klidně,“ řekla Buffy odhodlaně, „všechno bude lepší, než jak to bylo doposud.“

„Jsi si jistá, že ti to bude stačit?“

„Bude nebo nebude? Všechno je lepší než nic.“ Teď už Buffy málem křičela.

„Dobře, dobře,“ objal ji Angel, věděl, že s Buffy už by stejně nehnul.

Buffy se vymanila z jeho objetí.

„Willow, sežeň všechno, co potřebuješ, ok?“

„Ok,“ řekla s úsměvem a odešla.

„Takže,“ přitulila se Buffy k Angelovi, když se za její nejlepší kamarádkou zabouchly dveře.

„Co budeme dělat, než se vrátí?“

„Hm, nevím,“ hlesl mezi jednotlivými polibky Angel. „Vím, že to bude sobecké, ale teďka budu tři dny mimo, takže toto odpoledne chci strávit pouze s tebou.“

„Ale měli bychom se převléct, co říkáš?“ řekla Buffy, oba dva byli ve sportovním.

„Pravda.“

Vyšli ruku v ruce z tělocvičny. Cordelie si je podezřívavě prohlížela, ale nic nekomentovala, chtěla jít dál, ale pak si vzpomněla.

„Jo, Angele, Spike je u tebe v pokoji.“

Angel se zarazil.

„Díky, Cordy.“

Angel a Buffy vešli do Angelova pokoje. Byli docela překvapeni, když uviděli Spika, jak klečí na posteli s vrtačkou v ruce. „Bez urážky, ale co děláš?“ Angel se snažil ovládat.

Spike obrátil oči v sloup. „Vidíš ne? Moje pouta, já, vrtačka. Rozhodl jsem se, že je zajistím já sám, protože bys to mohl zvrtat.“

„Spiku, myslím, že bych to zvládl,“ řekl Angel a Buffy radši odešla do svého pokoje.

„Jo, jsem si jistej, že bys to zvládl, ale já jsem si chtěl být stoprocentně jistej, protože pokud to zrzčino abrakadabra nevyjde a ty budeš zase trochu bezduchý,“ dodal sarkasticky blonďatý upír, „tahle pouta tě zadrží.“ Angel se díval, jak  Spike slezl z postele a rychle se k němu blížil. „Protože jestli přijdeš o duši a zabiješ ji, to poslední co uvidíš budu já a pan Špička.“

„Vyhrožuješ mi, Spiku?“

„Ne, jenom tě seznamuju s fakty. Možná se mi nelíbí, že si vybrala tebe, můžu tě za to i nenávidět, ale rozhodla se sama a já ji respektuji. Taky chci s tebou vycházet, ale jen kvůli ní. Ale pamatuj si, jestli se to nepovede, nebo tak podobně, budu tu pro ni a rád ji utěšovat.“ Pokrčil rameny.

„Je mi to jasné, ale povede se to. Ta věc s jedem.“

„No, myslím, že bych měl co nejdřív vrátit tu vrtačku, aby si nemysleli, že se ti to tu snažím zpustošit. Plánuješ to říct ostatním?“

„Není důvod.“

„Nemyslíš si, že by měli vědět, proč budeš tři dny v limbu? A že by měli být připraveni na možný příchod Angeluse?“

„Ne, protože mě Buffy zastaví a ty tu budeš taky, když se něco pokazí.“

„Jasné, nemám nic lepšího na práci než být ve stejné budově, když na to vy dva půjdete. Neubliž jí!“

„Cože? Ona už není…“

„Ty seš vůl, nemyslím fyzicky, ale psychicky. Angelusův postoj k Buffy po vaší noci plné lásky, s ní pořádně zamával a pochroumal její ego.“

„Co to blábolíš?“ nechápal Angel.

„Viděl si Finna?“

„Párkrát.“

„Myslíš, že holka jako ona by normálně chodila s někým jako je on? Neblázni. Je zajímavý asi jak bradavice na nose. A taky nějakej ubožák Parker nebo tak nějak se jmenoval.“

„O čem to mluvíš?“ Angel už nechápal vůbec nic.

Spikovi oči se rozšířili a Angel jen koukal, kolik toho Spike ví o Buffy a jejím životě, zatímco on o ničem neměl ani tušení. „Ona ti nic neřekla?“

Angel Spika popadl za límec košile, kterou měl Spike oblečenou přes černé triko. Angel nasadil upíří tvář. „Tak mi to teda řekni, ty, Spiku.!“

„Vykašli se na to!“ uvolnil se z Angelova sevření. Uhladil si košili do původního stavu. „Prostě jen nějakej chlap z výšky, lovil nějaké nové vysokoškolačky, vybral si Buffy, svedl ji, užil si s ní, odkopl ji. Snažila se na zapomenout na tebe, ale ublížila si ještě víc.“

„Ještě někdo?“

„Ne, o nikom jiným nevím. Jen ten idiot a agent. Poslouchej. Co vyvádíš? Vždyť ses nedávno spustil s Darlou. Takže ty si můžeš užívat a ona ne?“

„Ne, to si nemyslím. Byla s ním šťastná?“

„S Parkerem nebo Finnem?“

„S Finnem.“

„NE, ty hlupáku, víš, co dělal? Platil si upírku, aby z něj pila. Nezasloužil si ji, byl to vůl. Chtěl, aby se změnila, nechtěl akceptovat, že ona je Vyvolená, že je silnější než on. Nechtěl se smířit s tebou, nechtěl se smířit, že mě nechala žít. Prostě měl problém se vyrovnat s životem přemožitelky. Navíc byl nudný a hloupý…“

„Já jen chtěl, aby měla normální život.“ Hlesl Angel.

„A kdo jsi, Angele, aby si mohl soudit, co je pro ni normální. Není obyčejný člověk. Navíc to ona se vrátila, to mou teorii jen dokazuje. Která normální holka by se zahazovala, co si budem namlouvat, s upírem. Momentálně by si byl pitomý, kdyby si ji nechal jít. Ale pokud si ji necháš proklouznout mezi prsty, já teda ne. Rád tě nahradím. Ona chce temnotu, Angele, chce monstrum.“

Angel se při jeho poslední větě zamračil. Prostě jen nerad slyšel, že by o něm mohla Buffy smýšlet jako o monstru. Ale v jednom měl Spike pravdu. Měla příležitost žít normálně, ale to jí asi vážně nestačilo. Teď už  věděl, že jí nemůže znovu odehnat. Uvědomil si, že se nemůže dopustit stejné chyby dvakrát, vlastně třikrát.

„No, myslím, že půjdu, jestli máte namířeno večer ven, tak mi kupte tři láhve Jacka.“

„Bude to tak zlý?“

„To bude, kámo, tři dny bude Buffy trpět, když budeš mimo, pak ji vysaješ, pak si budete užívat…Víš, co kup mi ty láhve čtyři.“

„Nemyslím si…“ chtěl oponovat Angel.

„Když vám mám dělat hlídacího psa, tak snad mi můžeš koupit pití.“

„Nikdo po tobě nechce, aby si byl hlídací pes, Spiku.“

„Hm, to je fajn, ale jak se říká láska dělá divy, a u tebe to platí stonásobně. Neopustím ji, dokud si nebudu jistý, že je s tebou v bezpečí. Smiř se s tím. A taky znáš někoho jiného, kdo je ti schopen nakopat zadek?“

„Kromě Buffy? Ne.“

„Taky myslím, takže potřebujete někoho v záloze, kdyby si jí…“ to, že by měla Buffy znovu umřít, nemohl Spika vyslovit, jen to pomyšlení, ho zabíjelo. „Přinejmenším myslela na ty pouta, je vážně dobrá. JE skvělá přemožitelka, žena. Dokazuje tím, že myslí především hlavou, ne jinými částmi těla.“

Angel byl potichu, na to co řekl Spike nebylo, co říct. Angelus mohl projít přes Buffy, jen v případě, že by ji zabil, Spike to sice nechal neřečené, ale oba věděli, co by to znamenalo.

„Uvidíme se za tři dny,“ řekl nakonec Angel.

„Doufám… Ne že bych ti ji přál, co si budem nalhávat, ale kvůli ní doufám, že to vyjde. Zaslouží si být šťastná.“

„Vím.“

„Kdysi bych tě vyzval na nějakej souboj, nebo něco takovýho.“ Řekl trochu zasněně Spike.

Nad tím se Angel musel pousmát. Kdysi by to udělal taky.

„Ale snaž se nebýt Angelus, protože kdybych tě zabil a ona to přežila, tak by mě zrovna nepochválila.“

„Budu se snažit.“

„Zase si vyhrál. A já prohrál. Ty máš svou duši a já mám jen pitomej čip, kterej mi do hlavy narvali její bývalý a jeho kámoši. Nevím, jestli ti to přeju.“ Spike se odmlčel.

„Ale udělám všechno, aby byla šťastná a abych ji ochránil.“ Nečekal na Angelovu reakce a odešel.

část osmá

„Kde je Wesley? Jsi připravený, Spiku?“ Ptala se Buffy.

„Připravenější být nemůžu,“ řekl klidně Spike. „Toulavý pozorovatel tu bude hned.“

„Moc se mi nelíbí ten nápad, že ty a Wes budete mít kuše, přece posledně věděl, kdy přestat.“

Spike se na ni zamítavě podíval a Buffy pochopila, že nemá cenu odporovat

„Rozumím,“ dodala nakonec.

„Oh, ano, jen tak trošku si byla v bezvědomí, že,“ dodala trochu ironicky Cordelie.

„On by mě nenechal zemřít, jako já bych nenechala zemřít jeho.“

„Jo, tomu se říká vztah,“ dodal pobaveně Gunn.

Buffy si svázala vlasy do gumičky, aby Angelovi později nezavazely. Domluvili se, že začnou na zápěstí, tak aby krev mohla zkapat do jeho úst, aby přišel k sobě, než bude schopen pít sám. Byla vystrašená a snažila se to před ostatními skrýt. Navíc věděla, že Spike se zase obává jejího strachu. Možná proto si odpustil všechny své kousavé poznámky.

„Nevím, co přesně ti říct,“ zašeptal Spike a pohladil ji po vlasech. „Tak nebudu říkat radši nic.“

Potom do místnosti vešel Wesley. „Vidím, že jsme všichni a jsme připraveni.“

„Ano, pojďme,“ Buffy se podívala na hodiny. „Je čas.“

Wesley a Spike popadli kuše a následovali Buffy do Angelova pokoje. Už spal třetí den, mezi tím se o něj Buffy láskyplně starala. Během této doby byla Buffy jen s ním. Četla mu jeho oblíbenou knížku, jen tak si s ním povídala, umývala jeho bezvládné tělo a líbala jeho ztichlá ústa. Jeho pokoj prakticky neopouštěla, když usnula, tak jen na chvilku ve velkém křesle, které jí Spike donesl z haly.

Těch pár hodin, než Willow a Wesley vyrobili jed, co byli Buffy a Angel spolu, byly neuvěřitelné. Snažili se nemyslet, na to jaká zkouška je čeká. Užívali si každičký okamžik, jako by měl být poslední. I když si to Buffy jen nerada připouštěla, kdyby se to nepovedlo, asi by takto byli spolu naposledy.

Dvojce opustila hotel a tím se vzdálila i od všech starostí a nejisté budoucnosti. Procházeli se městem. Ale život jako by se zastavil. Normálně L.A. bylo nesmírně hlučné, ale dnes jako by město utichlo.

Po krátkém bloumání narazili na krásný park a usadily se na lavičku, která byla schovaná pod větvemi košatého javoru. Buffy si lehla Angelovi na klín a jen tak tam odpočívali v tichém sousoší, ruku v ruce.

Když se vrátili do hotelu přivítala je Willow s velkým porozuměním. Buffy se na ni podívala a v jejích očích šel číst strach. Bála se budoucnosti bez něj.

Přišel jeho čas. Přesunuli se do jeho ložnice. Tam už byl nachystám Wesley a Spike. Angel se položil do své postele. Spike zaklapl Angelova pouta, Buffy toho nebyla schopná. Nelíbilo se jí, že by měl být spoutaný od začátku, ale Willow jí vysvětlila, že přesně neví, jaký účinek jed bude mít, takže to tak bude lepší. Spike dodal, že se alespoň vyzkouší jestli jsou dobře nainstalované. Pak Wesley aplikoval jed. A pak už zbývalo Buffy jen čekat. Každičká minuta se zdála být nekonečná.

Buffy si klekla na postel vedle Angelova těla, byla si vědoma, že za ní stojí hlouček lidí. Byli prakticky všude v místnosti, ale Buffy se neodvážila protestovat. Musela to být pro některé zvláštní podívaná. Není zrovna obvyklé, že přemožitelka dobrovolně dá ze sebe napít upírovi. Doufala, že tentokrát je to už naposledy, kdy to musí dělat. Pohlédla na hodiny a čekala až ručička odkrojí posledních pár minut. Věděla, že kdyby začala příliš brzy, mohlo by to špatně skončit.

Angel vypadal bleději než normálně, i na upíra byl smrtelně bílý. A Wesley Buffy na toto neupozornil dopředu, ale bylo to způsobeno tím, že se tři dny nenakrmil žádnou krví. Zdálo se to nekonečné, ale konečně uběhla poslední minuta. Buffy vzala do ruky žiletku, která byla nachystána na nočním stolku.

„Spiku,“ zašeptala. „Já nemůžu, prosím, udělej to pro mě.“

„Co mazlíčku?“

„To zápěstí, řízni mě,“ řekla sotva slyšitelně Buffy. „Moje ruka se strašně třese, bojím se, že bych to udělala špatně.“

„Jistě,“ řekl, položil kuš a šel k Buffy. „Budeš v pořádku, přemožitelko,“ zašeptal a políbil jí do vlasů. Převzal žiletku a jemně přejel přes tkáň na jejím zápěstí.

„Au,“ vykřikla tlumeně, jakmile si uvědomila bolest.

„Omlouvám se, mazlíčku,“ řekl Spike. „Hotovo, teď si pospěš,“ řekl ještě, než se opět vzdálil.

„Děkuju,“ zašeptala, v jejích očích se objevily slzy. Přiložila krvácející zápěstí k Agelovým ústům. „Je tu Gunn?“ zeptala se, natočila ruku tak, aby mohla krev lépe stékat.

„Ano, přemožitelko, je tady.“

„Dej mu tu kuši, chci, aby si byl u mě, Spiku.“

„Slyšel si madam,“ řekl Spike a předal zbraň Gunnovi. Spikova ruka povzbudivě zmáčkla její rameno, trochu se lekla, protože její oči byly fascinovány rudými kapičkami, které stékaly na jeho rty a potom do jeho úst. Zatím k sobě nepřišel. Krev stále skapávala, ale z jeho strany nebyla žádná reakce.

„Děkuju,“ zašeptala, když si všimla, že se Angel začal polykat. Bylo to sotva patrné, ale cítila, že ji opět Spike povzbudivě stiskl rameno, takže pochopila, že to není jen její fantazie. Spike to viděl také.

„Funguje to,“ slyšela Buffy, jak jí její teorii Spike potvrzuje.

Náhle, Angelova ruka zuřivě popadla její drobné zápěstí a silněji si přitiskl krvácející ruku k ústům. Místností se ozvalo něco jako zavrčení, a Angelova tvář se změnila na upíří a ještě víc se přisál ke zranění.

„Auu,“ vykřikla Buffy už znatelněji, když se Angelovy tesáky pronikly do její kůže.

Bolestí zaklonila hlavu a opřela se o Spika.

„Kdy mám přestat?“ zeptala se Buffy.

„Řeknu ti,lásko!“ zašeptal Spike.

Zavřela oči a vnímala jen Angela. Hlavou se jí hodily různé pocity. Podobné těm, které cítila, když z ní pil poprvé. Najednou jí vadilo, že má publikum. A Angel naráz ustal a ona cítila, že kontakt mezi nimi byl přerušen. Její zápěstí stále krvácelo, cítila jak teplá tekutina stékala p její ruce, ale jediné co jí vadilo, bylo, že se přestal krmit. Buffy otevřela oči, nebyla si jistá, co se děje. Proč přestal? Proč jí vadilo, že přestal?

„Teď přemožitelko,“ slyšela Buffy jakoby z veliké dálky Spika, přestože věděla, že je celou dobu za ní. „Teď,“ opakoval, „dřív než se vrátí opět k zápěstí!“

Prudce ucukla rukou, toto se slyšitelně Angelovi nelíbilo, z jeho úst vyšlo nepřátelské zavrčení, démon požadoval znovu svůj zdroj potravy. „Angele,“ zašeptala Buffy. Lehla si na něj, protože to byl jediný způsob, jak mu přiblížit její krk, protože jeho ruce byly stále zavřené v okovech. Ona  potřebovala kontakt s ním, tělo na tělo. „Jen se napij, lásko,“ řekla Buffy láskyplně. Už se nebála toho, co by jí mohl udělat, chtěla to, potřebovala to. Naklonila hlavu tak, aby se mohl zakousnout.

Předpokládala, že si Angel není plně vědom toho, co se děje, jeho oči byly pouze pootevřené, tak aby našel její ruku a mohl se z ní napít. Byl to ale především instinkt, byl hladový. Cítila, jak jí olízl krk a pak už jen jeho tesáky. Pokoušela se zeptat Spika, co Angel dělá, ale to už cítila jeho ruku na svém krku a následně ostří jeho zubů. To byla odpověď na její otázku. Jejím tělem projela prudká bolest a vykřikla, ale dřívěji jí ta bolest poskytla podivné uspokojení a její výkřiky získávaly jiný tón.

Vzdáleně si byla vědoma toho, že její zraněná ruka se zvedla a že někdo v místnosti začal křičet, „co to do háje děláš?“. Potom cítila jazyk, jak opatrně přejel přes rozřízlé zápěstí.

„Nepřibližujte se k němu,“ zařvala Buffy, ten hlas patřil jí, ale ona sama ho nepoznávala. Nechápala, co říká, nebo proč to říká a ani netušila, komu to říká. Jediné co chtěla, aby se spojení mezi ní a Angel nepřerušilo. „Prostě se k němu nepřibližujte.“

„Nechci ji zranit,“ řekl Spike. Ke komu to mluvil? Ah, ano, v místnosti byli další lidé. „Jen jsem chtěl, aby se to zranění uzavřelo, protože Angel se k tomu moc nemá,“ slyšela, jak Spike k někomu mluví a pak opět cítila jazyk na svém zápěstí.

„Chutnáš úžasně, vždycky jsem to věděl, Přemožitelko,“ zašeptal Spike a Buffy se zachvěla. Její ruka se opět snesla na postel a pak slyšela, jak se Spike vzdaluje. Její ruce se automaticky začaly pohybovat po Angelově těle. Chtěla ho cítit, potřebovala ho cítit, i kdyby to mělo být naposledy. Uvědomoval si vůbec ve svém stavu, že je víc než jen jídlo? Pravděpodobně ano, protože cítila, jak se jí snaží Angel dotýkat, ačkoliv jeho ruce byly stále uvězněné  v poutech. Zato Buffyiny ruce byly volné a nepřestávaly bloudit po jeho těle. To že je v místnosti několik lidí jí vůbec nepřekáželo, natolik byla ztracena ve světě této brutální vášně. Teď si uvědomila, že když z ní pil Angel poprvé, zažila neuvěřitelné uspokojení. A znovu se k tomu blížila právě v tento okamžik. Co to s ní dělal? Je snad blázen, že ji vzrušuje něco tak…nelidského, brutálního? Tahle otázka by měla zůstat pravděpodobně nezodpovězená.

Cítila, jak se stává stále slabší a slabší, a on se nepřestává agresivně krmit.                                                       

Slyšela, jak divoce polyká. Cítila, že i on je vzrušený stejně jako ona. To jí potvrdilo, že pro něj není jen zdroj potravy.

Neměla už potuchy, co říká, věděla jen, že se její ústa otvírají. Někde daleko uvnitř cítila, že se bude později cítit zahanbeně, ale momentálně to bylo Buffy úplně jedno. Její ruka nakonec doputovala až k čelu postele, pak se pokojem ozvala strašná rána. Místností ze ozvalo hlučné praskání a Buffy nechápala, co se děje. Ale vlastně jí to vůbec nezajímalo, její tělo se otřáslo a pak jí projela vlna neuvěřitelného vyvrcholení.

Náhle Buffy necítila vůbec nic. Pohltila ji tma.

část devátá

Buffy se probudila v tmavé místnosti, bylo tam naprosté ticho, pokud teda nepočítala dotěrný pípavý zvuk přístroje, který byl za ní. Unaveně zabručela, když se jí konečně podařilo otevřít oči. Vedle postele seděl Angel, jeho oči na ní byly doslova přilepené.

„Kde to jsem,“ zeptala se potichu Buffy.

„V nemocnici,“ odpověděl klidně Angel

„V nemocnici?“ Buffy se kolem sebe vyděšeně rozhlédla, nesnášela nemocnice.

„Ano,“ odpověděl jednoduše Angel.

„Jsi v pořádku?“ Ptala se Buffy naléhavě.

„Je mi fajn, krev přemožitelky ze mě dělá velkého a silného upíra,“ dodal ironicky a v očích se mu objevila neuvěřitelná bolest. Znovu z ní pil.

„Jak dlouho jsem tady?“

„Asi dvě hodiny.“

„Chci odtud pryč.“

„Seženu doktora. Musel jsem je tady trochu obalamutit, nechtěli tě tady přijmout.“

„Děkuju,“ řekla Buffy a posadila se na posteli.

O pár minut později se Angel vrátil do pokoje. Buffy stále seděla a upřeně sledovala obvaz, který měla okolo zápěstí.

„Doktor tu bude za chvilku. Jsi v pořádku, Buffy?“

„Je mi opravdu dobře.“ Přiložila si ruku ke krku a cítila tam opět obvaz. „Nezranili tě, že ne, nestřelili tě?“

„Ne, ale myslím, že jsem měl na mále. Z nějakého důvodu jsem věděl, kdy přestat. Tak abych tě… nezabil.“ Nezabil, to slovo mu nešlo přes pusu. Zamračil se.

Buffy ho konejšivě pohladila po tváři. Lehce se usmál.

„Co?“ Zeptala se Buffy.

„Víš, že si mi zničila postel?“ zeptal se Angel pobaveně.

„Co jsem udělala?“ nevěřila Buffy.

„V čele postele mám díru jak vrata, tvoje pěst a řezbářská práce ze 17. století prostě nejde dohromady.“

„Oh, promiň…“ vzpomínky měla ještě trochu zamlžené a na všechno si ještě nepamatovala. „…nemám ráda historii.“

„To je mi jasné. Spike říkal, že bylo jediné štěstí, že se ti pod ruky nedostala ty pouta, mohlo to dopadnout špatně.“

„Byl to intenzivní zážitek.“

„Paní Summersová,“ řekl doktor, když vešel do pokoje.

„Dobrý večer.“ Odpověděla Buffy s úsměvem.

„Váš manžel říkal, že chcete jít domů.“ Buffy se na Angela pobaveně podívala.

„Ano, prosím, chci si odpočinout ve své vlastní posteli.“

„Klid na lůžku je v této chvíli nezbytný, protože přesně nedovedeme určit, co způsobilo tak rychlý úbytek vaší krve.“ Buffy s Angelem se na sebe podívali. „Podle výsledků testů jste jinak v naprostém pořádku, takže není nezbytné, abyste tu déle zůstávala. Ale musíte hodně odpočívat.“

„Na to dohlédnu,“ řekl Angel.

„Pošlu vás domů se silnými antibiotiky, abychom předešli případné infekce ve vašich zranění.“

„Díky.“ Řekla Buffy, spokojená nad tím, že může odejít.

„Pokud se ale váš stav zhorší, vrátíte se zpět do nemocnice.“ Dodal doktor.

„Jistě,“ odpověděla Buffy. Kdyby věděl, že po mých zranění za pár hodin zbudou jen nepatrné jizvy, pomyslela si Buffy. „Ano, když se můj stav zhorší, sama se u vás přihlásím.“

„Výborně, pošlu za vámi sestru, ať vás odpojí od přístrojů. Ještě s ní musíte vyplnit propouštěcí papíry. Hodně štěstí.“

„Děkuju,“ odpověděla Buffy. Když doktor opustil místnost, Angel zrušil vzdálenost mezi ním  a Buffy. Buffyiny ruce se pevně obmotaly kolem jeho pasu a hlavou se opřela o jeho břicho. „Ty tři dny byly strašné, vidět tě tak, mě dohánělo k šílenství.“

„Vím, to samé jsem cítil, když si tady ležela. Čekat a doufat, že se vzbudíš.“ Ustoupil od Buffy, když postřehl, že do pokoje vstoupila sestra. Vyndala jí kanylu z žíly na předloktí a přestřihla identifikační pásku na jejím zápěstí.

„Jen mi to tady podepište,“ ukázala Buffy sestra na vytečkované místo ve formuláři. Buffy se podepsala.

„Ještě se prosím zastavte na pokladně,“ požádala sestra a opustila pokoj.

„Jistě, budu tam za chvilku.“

„Vím, jak nesnášíš nemocnice,“ pohladil Angel Buffy po tváři. „Oblékni se a já to zatím zaplatím, ať můžeme co nejdřív odejít.“

„Dobře, děkuju,“ odpověděla Buffy. Angel odešel. Měla radost, když zjistila, že jí donesl čisté oblečení. Rychle se oblékla, chtěla co nejdřív vypadnout.

„Tady jsi,“ řekl Angel stojící stále u pokladny, když se za ním objevila Buffy.

„Tady jsem. Díky za oblečení.“

Angel majetnicky Buffy objal a lehce jí přejel prsty po zátylku. Buffy se zachvěla.

„Je ti zima?“ ptal se starostlivě Angel.

„Ne,“ odpověděla, „není mi zima, vážně.“

„Počkej tady, dojdu pro auto.“

„Ne, chci jít s tebou, je mi fajn, doopravdy.“

Na cestě do Hyperionu, Angel cítil, že se s Buffy něco děje. Na prahu hotelu se už neudržel.

„Co je ti, Buffy?“ zeptal se naléhavě.

„Nic,“ snažila se znít upřímně.

„Buffy, žádná tajemství.“

„Já jen,“ rychle pohlédla do haly hotelu a potom směrem ke schodům. „Už si docela pamatuju, co se dělo.“

„Ano, a co?“

„Ty si nic nepamatuješ?“

„Není nic, za co by ses měla stydět.“

„Angele, já, uhm…“ řekla Buffy a zčervenala, nad tím se musel Angel pousmát. To zapříčinilo, že se na něj Buffy zaškaredila, takže se zarazil, ale dál se smál v duchu. „Prostě se cítím trochu trapně, jasné?“

„Protože sis to řekněme… vychutnala?“ zeptal se.

„Uhm, ano, proto. A taky jsem nechala Spika, aby mě ochutnal, myslím,“ podívala se na své zápěstí a zamyslela se. „Ale moc dobře si to nepamatuju, ale myslím, že ze mě pil.“

„Ano, aby zacelil tu ránu,“ řekl Angel. „To je to, co říkal.“

„Já jen, všichni tam byli, všichni to viděli.“

„A co? Jsi vášnivá žena, Buffy, prostě sis to jen vychutnala, může se to zdát divné, ale co je normální na vztahu mezi přemožitelkou a upírem?“

„Jen si připadám, jak… jak nahá.“

„Když se budeš chovat, jako že je to problém, budou si myslet, že je to problém.“

„Máš pravdu.“

„Máš hlad? Něco ti připravím, jestli budeš mít hlad.“

„Ne děkuju, nemám hlad, cítím se akorát převálcovaně. Myslíš, že se tak cítí i dárci krve?“

„To nevím, u mě to dárcovství nehrozí. Pojď, měla by sis jít konečně odpočinout. Lehneš si, já si ještě něco zařídím, a pak u tebe budu celou noc.“

„To zní krásně.“

„Už si zpátky,“ vykřikla nadšeně Fred. „Netušila jsem, že budeš zpátky tak brzy.“

„Přemožitelka – léčení na počkání.“ Vysvětlila Buffy.

„Máš pravdu, je to skvělé. Vítej zpět.“

„Ahoj, Buffy,“ řekla Cordelie.

„Ahoj, Cordy.“

Gunn neřekl vůbec nic, ale Angel četl v jeho očích podivný smutek. Ale momentálně neměl čas se tím zaobírat.

„Odvedu ji do postele, hned se vrátím. Budete mě asi potřebovat, že?“

Buffy nesouhlasně zavrtěla hlavou, jeho a její oči se potkaly. Buffy v těch svých měla zlost. „Nepůjdeš nikam, ještě nejsi v pořádku natolik, aby jsi mohl bojovat.“

„Buffy, asi podceňuješ sílu přemožitelčiny krve, jsem v pořádku.“

„Dnes tě nebudeme potřebovat, Angele,“ řekl konečně Gunn. „Není to problém, půjde s námi Spike.“

„Dobře.“ Řekl nakonec Angel. „Pojď Buffy, uložím tě.“

Buffy a Angel šli ruku v ruce do jejich pokojů, otevřel jí dveře. Buffy vešla do Angelovy ložnice. Zarazila se a pohlédla na jeho postel. Tam stále byla Spikova pouta a trpělivě čekala na další krok jejich plánu. Fred, Cordelie a Gunn stále přesně nevěděli, o co se Angel pokouší. Měli spoustu otázek, ale ani jeden z nich se nakonec neodvážil zeptat. Snad zítra touhle dobou tu stále ještě budu, pomyslel si Angel. Domluvil se totiž se Spikem a Wesleym, že pokud to nebude fungovat, musí ho zabít.

„Vidím, že si nakupovala,“ řekl Angel, když si všiml plného šatníku.

„To Cordelie. Ví, co ráda nosím, tak jsem ji poprosila, zatímco jsi… spal. Já byla totiž sbalená tak na tři dny, původně.“

„Ano, Cordy má skvělý vkus,“ přiblížil se k šatníku. „Podám ti něco na spaní.“ Prohrábl šuplík. „Myslím, že chce, abych ztratil duši,“ řekl, když narazil na luxusní krajkové prádlo.

„Cože?“ Nechápala Buffy.

„Nic. Já jen… tady máš noční košili. Za chvilku se vrátím, zjistím, jestli je všechno v pořádku.“

„Děkuju.“ Otočila se k němu zády a začala se svlékat. Angel věděl, že bude lepší, když odejde.

„Angele,“ zarazila ho, na cestě do jeho pokoje.

„Ano, Buffy?“

„Je Spike v pořádku?“

„Spike?“

„Ano,“ její oči se na něj upřely.

„Snad ano, já ho neviděl od chvíle, co jsem tě odvezl do nemocnice.“

„Dobře, dobře, tohle pro něj není jednoduché.“

„Ne, není, ale je to velký kluk, Buffy, bude v pohodě. Kromě toho se z tebe napil, takže není nic, na co by si mohl stěžovat.“

„To ano,“ řekla a opět se trochu začervenala. Otevřela pusu a chtěla něco dodat, ale nakonec si to rozmyslela, zavrtěla hlavou. „Budu na tebe čekat.“

„Za chvilku se vrátím,“ řekl Angel a opustil Buffyin pokoj.

část desátá

Buffy po dlouhé době klidně spala, jen párkrát se probudila, aby zjistila, jestli je Angel stále u ní. Už dřív si uvědomila, že když spolu naposledy trávili tolik času, Angel se jí chystal opustit. Věděla, že tentokrát je to jiné, ale ten strach, že by ho znovu ztratila, jí stále sužoval. Hodiny ukazovaly krátce po poledni. Nespala jen dobře, ale i dlouho, uvědomila si.

„Cítíš se lépe?“ ozval se trochu nesměle Angel, který ležel na své části postele.

„Ano, cítím se výborně,“ řekla ještě trochu rozespale Buffy a zvedla nepatrně hlavu, aby se na něj mohla usmát. „Připravena sundat, toto,“ poukázala na obvaz, který byl pevně obmotaný kolem jejího zápěstí.

„Tak ten obvaz sundáme,“ řekl a vstal z postele. Buffy ho následovala do koupelny. Vyskočila a posadila se na mramorové obložení kolem umyvadla. V tichosti sledovala, jak Angel opatrně sundával obinadlo z její ruky.

Buffy sebou nepatrně škubla, ale i tento prakticky neviditelný pohyb upír zaznamenal.

„Bolí to?“

„Už jsem na tom byla hůř. Bude to dobré.“

„Vím, že bude!“ řekl Angel. Přitáhl si její útlou ruku k ústům a každý kloub opatrně políbil, pak se přesunul k jizvě po žiletce a nepatrně po ní přejel jazykem.

Buffy se zachvěla. „Angele,“ zašeptala. V duchu se musela začervenat, jen tak málo stačilo, aby ji tento upír dokázal, tak moc vzrušit.

„Jen se ujišťuju, že je vše v pořádku.“

„Pravda,“ řekla s úsměvem. Podívala se na jizvu po žiletce. Byla to jen nepatrná čára. Spike jí neřízl moc hluboko, aby se rána lépe hojila.

Teprve teď si uvědomila, že na krku už bude mít třetí sadu jizev po upířím kousnutí.

Angel se k ní naklonil, aby mohl oddělat gázu z jejího krku. Políbil ji do vlasů a rychle trhl.

Když se před ním objevili další otisky jeho tesáků na jejím krku, s úsměvem si pro sebe broukl. „Je jen moje, Draculo!“

„Cože?“ zeptala se Buffy zmateně.

Angel se lehce pousmál, ale pak jeho obličej trochu ztuhnul. „Taky jsi na něj reagovala, jak na mě?“

„O čem to mluvíš?“

„Buffy,“ řekl varovně.

„Co?“ musela se znovu zeptat, než jí to došlo. „Ne. Nemyslím si, že pouhé upíří kousnutí ve mně vzbuzuje ty pocity.“

„To je dobře.“ Řekl jednoduše. Buffy už se nemohla udržet  a rozesmála se.

„Na tebe neměl, lásko. Nikdo na tebe nemá,“ řekla a ovinula své paže kolem jeho krku. Lehce s Angelem škubla, aby si ho mohla k sobě přitáhnout. Nedočkavě ho políbila. Posunula se o kousek blíž k Angelovi po mramorovém obložení. Její nohy se obtočily kolem jeho pasu. Angel ji k sobě přitiskl ještě blíž, chtěl cítit  co největší část jejího těla. Jejich ústa se spojila do hlubokého polibku. Jeho levá ruka jemně šimrala Buffyin zátylek a pravá pomalu ťapkala nahoru po jejím stehně. Buffy se malinko odtáhla, aby se mohla dívat Angelovi do tváře. Napětí mezi nimi rostlo. Oba toužili být konečně spolu. Buffy se začala prohýbat pod tíhou jeho laskání a vzrušeně oddychovala. V Angelových očích se odrážela touha, kterou musel skrývat nebo potlačovat tolik dlouhých let. I on  těžce oddechoval, když její hřejivé ruce bloudily po jeho nemrtvém těle.

„Buffy,“ řekl zastřeným hlasem a nadechl se pro vzduch, který ani nepotřeboval. Odtrhl svá ústa od těch jejích. „Měli bychom přestat.“ Její nohy se svezly po jeho těle a zůstaly jen tak viset podél těch jeho. Její ruce však zůstaly pevně ukotveny na jeho bedrech.

„Nechci přestat,“ zašeptala Buffy. Políbila jeho hrudník, než se nakonec zapřela bradou a upřeně ho sledovala.

„Já jen prostě… nelíbí se mi, že musím vyjít ven a říct jim to, ztrácí to všechno…spontánnost, romantiku.“

„A bude to jen jednou a navíc pokud to vyjde a já věřím, že to vyjde… budeme mít moře času na romantiku a spontánnost.“ Usmála se na něj tím odzbrojujícím úsměv, momentálně smíchaným s nezkrotnou touhou, pod kterým vždycky tál jak nanuk. „Můžeme to zkusit klidně ještě dnes.“

„Já nevím, Buffy.“

„Jak dlouho ještě plánuješ čekat, jestli to funguje?“ ptala se trochu nazlobeně Buffy.

„Já nevím,“ řekl znovu.

„Ty mě nechceš?“

„Panebože, Buffy, co je to za pitomou otázku. Jak se mě můžeš na něco takového ptát. Chci tě od té doby, co jsem tě poprvé uviděl před šesti lety sedět před školou v L.A. Dokonce jsem tě chtěl, i když jsem byl bez duše. Potom co jsem tě opustil, jsem o tom alespoň snil, když mi nezbývalo nic jiného.“

„Už žádné sny,“ zašeptala Buffy. „Od teď už jen realita.“

Angel lehce vydechl a znovu jí políbil. „Nemusí mi ty pouta tentokrát zapínat Spike, že ne?“

Buffy se musela v duchu pousmát, toto už by Spike asi nepřežil.

„Myslím, že to zvládnu,“ usmála se na něho.

„Buffy, jestli se ještě necítíš, tak řekneme Spikovi, nechci riskovat, že bych tě mohl ztratit.“

„NE, to zvládnu, cítím se výborně. Navíc netoužím být Angelusova uvítací svačinka.“ Pohladila Angela po tváři

„Takže jsi si naprosto jistá, že máš dost sil, abys ty pouta zavřela správně?“

Buffy se usmála. „Ano, jsem si naprosto jistá.“

„Cítím se jako dítě, co jde prosit, jestli si může vzít lízátko.“

Buffy se už neudržela a rozesmála se.

„Neboj, je to jen pro tentokrát.“

„Za chvilku jsem zpátky.“

Než odešel z pokoje, Buffy zaznamenala jeho zvláštní nesmělý pohled. Ten u něj ještě nikdy neviděla. Dveře se za ním zaklaply.

„Kde je Spike?“ zeptal se, když vešel do haly.

„V tělocvičně.“ Odpověděla Fred a než Angel přešel do vedlejší místnosti, upřeně ho pozorovala.

Najednou se přece jen trochu uvolnil. Zjistil totiž, že je pro něj jednodušší jít za Spikem než například za Wesleym, i když byl jeho přítel. Asi to bylo tou upíří „rodinnou“  tradicí.

„Spiku?“

„Jsem překvapen, že tě vidím, Angelusi.“ Dodal s jemnou nadsázkou. „Myslel jsem, že ty a tvá přemožitelka budete dovádět celý den.“

Angel radši Spikovu ironii přešel. Nechtěl se s ním dohadovat, hlavně kvůli Buffy.

„NE, teprve před chviličkou se vzbudila.“

„Takže jsi mi přišel oznámit, že vás mám časem přijít zkontrolovat?“

„Ano,“ odpověděl Angel suše.

„Říkal jsem, že to udělám.“

„Díky.“

„Užij si to,“ řekl Spike hořce. Angel chtěl něco říct, ale Spike zakroutil hlavou. Nechtěl slyšet nic. „Prostě už běž a udělej to, chci odtud vypadnout.“

„Jistě,“ řekl Angel, ne že by potřeboval Spikovo pobízení.

„Je Buffy v pořádku,“ zeptala se Fred, když kolem ní Angel opět procházel.

„Její dobře, Fred, trochu unavená, ale je jí dobře.“

„Kdyby něco potřebovala, dej mi vědět.“

„Řeknu jí to,“ odpověděl Angel a pokračoval dále do svého pokoje.

Když Angel přišel zpátky do pokoje, Buffy už seděla na posteli. Chvilku ji jen tak pozoroval, ale nakonec jí neodolal. Šel směrem k posteli. Když stál před ní, nabídl jí svou ruku. Jejich prsty se propletly a za jeho pomoci Buffy vstala. Než stačila jakkoliv zareagovat, Angel ji vzal do náručí a prudce přitiskl své rty na ty její.

„Bože, jak já tě jen chci,“ zašeptal a zabořil svou tvář do jejích blonďatých vlasů.

„To je dobře, když už jsme se po tom všem dopracovali až sem. Zasloužíme se být šťastní.“

Políbili se.

Jejich jemný polibek se začal stále více prohlubovat. A jejich těla se začala ve stoje proplétat.

Napětí v místnosti začalo houstnout. Ruce milenců  byly stále a stále neklidnější a dožadovaly se stále dalších a dalších střetnutí s druhým tělem. Ačkoliv to Angelovo bylo chladné, momentálně Buffy připadalo, že hoří. Najednou všechny pohyby ustaly. Angel a Buffy se na sebe dívali. Bez dotýkání, beze slov. Jejich těla se třásla nedočkavostí, ale oba dva  chtěli ještě chvilku odolávat magnetismu, který je k sobě nezvratně přitahoval. Nakonec to byla Buffy, která mu podlehla. Svlékla si noční košili, jediný kousek oblečení, který na sobě měla. Stála před Angelem a on si jí celou prohlížel, bylo to tak dávno, co ji viděl nahou. Uvědomil si, že kdyby jí teď narostla křídla ,vypadala by jak zlatovlasý anděl s uhrančivýma zelenýma očima.

„Jsi nádherná,“ a ani on už nedokázal odolat, jeho svršky přelétly celou místnost, jak zuřivě se jich zbavoval.

Než se Angel stačil rozkoukat, Buffy jej k sobě prudce přitiskla. Jejich nahá těla se dotýkala po prakticky celé ploše. Vzrušení mezi nimi rostlo, čím dál víc a víc. Pokojem  se ozývalo Buffyino hlasité vzdychání. Oba dva už déle nemohli být jeden bez druhého.

„Pojď, lásko, lehni si,“ ukázala Buffy na postel. Než jí Angel poslechl, ještě víc ji k sobě přitiskl.

„Levá ruka,“ řekla, než se ho na zápěstí zastudilo kovové pouto, místností se ozvalo hlasité klapnutí. „A ještě pravá.“ Jejich prsty se  propletly a jejich ústa se spojila ve vášnivém polibku. Už nebylo nic, co by jim mohlo bránit.

To, že Buffy byla jeho druhá polovina, jeho spřízněná duše, věděl stejně dobře jako to, že kdyby vyšel na slunce, zemřel by.

Ačkoliv se jí nemohl Angel dotýkat, jen pouhá přítomnost jeho těla, ji neuvěřitelně vzrušovala. Její ruka právě doputovala k místu, kdy kdysi tlouklo jeho srdce. Její tvář se nad toto místo snesla a zaposlouchala se. Jeho srdce pro ni sice netlouklo, ale i přesto věděla, že je milována.

Jejich těla se konečně spojila v jedno. Tolik let tužeb a nenaplněných snů se konečně stalo skutečností. Opět byli jeden. Angel sice nedýchal, ale Buffy byla připravena dýchat za oba dva.

Buffy se začala rytmicky pohybovat po jeho klíně. Až v tuhle chvíli si uvědomila, jak moc jí chybělo milovat se právě s Angelem. Její oči se začaly slastně přivírat a ona se oddávala tomu to tak dlouho chtěnému zážitku. Moc jí nevyhovovalo, že jeho ruce jsou zamknuté v poutech, strašně toužila cítit jeho ruce na svém těle. Předklonila se, aby ho mohla políbit. Líbali se nekonečně dlouho, pak s Buffy uvědomila, že se potřebuje nadechnout. Její oči se zavřely a automaticky sevřela Angelova předloktí, protože dál nedosáhla. Najednou se Angelova andělská tvář změnila na upíří.Ona i Angel současně tlumeně vykřikli, sešli se na vteřinu přesně. Jejich těly projela nezapomenutelná vlna slastného vyvrcholení.

Buffy si vyčerpaně lehla vedle něj, hlavou se opírala o jeho rameno. Angel slyšel moc dobře, jak se její splašené srdce pomalu vrací k normálu. Jeho tvář opět nabrala lidský rozměr. Když si toho Buffy všimla, ještě těsněji se k němu přitiskla.

„Buffy?“ zašeptal Angel.

„Jsi v pořádku?“

„Cítím se skvěle,“ řekla a zvědavě zvedla hlavu z jeho ramena. „Proč?“

„Jenom se ujisťuju, potom všem, ztráta krve a tak.“

„Je mi skvěle. Tak skvěle, že se momentálně cítím jako nový člověk.“ Děkovně přitiskla své rty na ty jeho. „Miluju tě!“

„Taky tě miluju! Já jen,“ zarazil se Angel, „já jen nechtěl, aby si viděla moji upíří tvář.“

„To nevadí,“ zašeptala Buffy, „patří k tobě a já chci tebe. Navíc věděla jsem, že si to stále ty, nikdy bys nedovolil, aby mě démon zranil, teď už ne!“

„Díky za tvou důvěru.“

„Jsem unavená, nebude ti vadit, když si zdřímnu?“ zeptala se Buffy.

„Jen spi.“

„Vadí mi, že musíš mít pořád ta pouta.“

„Jistota.“

„Já vím.“

Buffy se znovu uvelebila na jeho rameni, po chvilce už spokojeně oddychovala. Na tváři se jí ze spánku objevil úsměv. Lehce jí přejel přes hebké vlasy. Celou dobu jí tiše sledoval a hlídal její pokojný ničím nerušený spánek. Ani nevěděl, jak dlouho ji pozoroval, když se ozvala lehké klepání na dveře. Byl za to přerušení vděčný, protože to čekání, jestli se démon v něm probudí nebo ne, ho už pěkně štvalo. Díky bohu se tak nestalo. Teprve teď si Angel uvědomil, že jeho duše je permanentní. A všechno se tím mění. Buffy… Bude moc mít Buffy, ženu kterou opravdu hluboce miloval. Angel ji nechtěl probudit, ale nemyslel si, že by se Buffy líbilo, kdyby Spike koukal na její nahé tělo. No vlastně, Angel nechtěl, aby Spike viděl její nahé tělo.

„Vydrž, Spiku,“ zavolal do ticha ložnice a potom tiše promluvil k spící ženě vedle sebe.

„Buffy,“ řekl něžně a hladil ji na lopatce.

„Hmm?“

„Omlouvám se, že tě budím, vypadáš tak spokojeně, když spíš, ale Spike je za dveřmi a já nedosáhnu na pokrývku.“ Zachrastil pouty, které měl stále kolem zápěstí.

„To je v pořádku,“ řekla ospale, pak se lehce nadzvedla, aby dosáhla na pokrývku a celou ji přes ně přehodila, takže jim koukaly jen hlavy. Znovu hlava dopadla na jeho rameno.

„Pojď dál, Spiku,“ zavolal Angel.

Spike otevřel dveře. „Takže všechno v pořádku?“

„Ano,“ zašeptala Buffy, odvrátila od Angela hlavu, aby mohla zaostřit na Spika. „Děkuju ti, za všechno.“

„Žádný problém, mazlíčku,“ řekl Spike. „No, nevím, jak dlouho se mi ještě podaří uklidňovat tvý kámoše, začínají být docela zvědaví. Vy dva, sami v jednom pokoji. Navíc Buffy ještě neopustila pokoj, od té doby co se vrátila z nemocnice. Fred jí chce udělat polívku nebo tak něco.“

„Za chvíli přijdeme, Spiku. A taky,“ řekl Angel a zarazil se, Buffy se na něj tázavě podívala. „Řekni všem, že se půjdeme najíst někam ven.“

Spike se zakuckal. „Cože?“ A pak se hned rozesmál. „Dobrej sex a hned je štědrej.“

Angel se na něj výhružně podíval.

„Neboj, přetlumočím jim to.“

Spike ještě přejel očima po místnosti. Všude na zemi bylo rozházené jejich oblečení a jak si všiml Angel byl stále spoutaný.

„Ale byla to s nima docela sranda, ne?“ Kývl blonďatý upír směrem k poutům.

„Vypadni, Spiku!“ zasyčel výhružně Angel. Chtěl se zvednout z postele, ale pouta ho nekompromisně vrátila znovu do polštářů.

„Víš, možná by to mělo nějaký efekt, ale momentálně jsi připoutaný a krásná přemožitelka je nahá, takže tvoje výhrůžky mi přijdou trochu zcestné.“ Uchichtl se ještě Spike, než za sebou zabouchl dveře.

„Občas se vážně divím, proč mu věřím,“ řekla Buffy a rozesmála se. Odhrnula z nich přikrývku a vyškrábala se na nohy. „Jsi připraven, na to být osvobozen?

„Jsem,“ zašeptal. Tak strašně toužil se jí zase dotýkat.

Buffy vstala z postele a přešla k zásuvce, kde byly schovány klíče. Vrátila se opět k němu a konečně ho osvobodila.

Přesně na tento okamžik Angel čekal. Jeho paže k sobě strhly Buffyino tělo. Než si vůbec uvědomila, co se děje, ležela pod ním. Během několika málo minut se pokojem ozývalo spokojené oddychování právě pomilovaných těl.

„Omlouvám se, já potřeboval jsem se tě konečně dotýkat vlastníma rukama.“ Usmál se na ni.

„Ano, to bylo spontánní.“ Vydechla zadýchaně. „ Miluju, když se mě dotýkáš.“

Buffy se k němu opět přitulila. Angel se jí, ale vytrhl a vstal z postele.

„Zavři oči.“

Buffy je zavřela, ale přejel jí mráz po zádech, co když se Angelus vrátil?

Něco kovového ji zastudilo na prsteníčku.

„Otevři.“

Buffy nechápala přesně, co se stalo. Ale když se podívala na svůj prst, po tváři jí přeběhl ten nejspokojenější úsměv. Na prsteníčku si opět hověl prsten Claddagh.

„Děkuju,“ zašeptala.

„Pamatuju si, že si ten první ztratila, tak jsem ti pořídil nový, aby mi tě nikdo neukradl.“

„To se nestane, nikdy,“ řekla  a v očích se jí objevily slzy. „Já jsem ten prsten neztratila, Angele,“ zašeptala.

„Cože?“ zeptal se ostře. Buffy pochopila, že si to špatně vyložil. Nejspíš si myslel, že se prstenu zbavila, když se z něj stal Angelus.

„Neztratila jsem ten prsten. Jednou jsem šla do Sídla, abych se s tebou rozloučila, a položila jsem prsten na podlahu před krbem. A pak jsi se vrátil zpátky a otisk tvého těla ležel přesně tam…“

„Kam si položila ten prsten,“ doplnil Buffyino vysvětlení Angel. „Nikdy jsi mi to neřekla.“

„Nevím, proč jsem to neudělala. Já nevím. Prvně mi to vůbec nedošlo a pak stejně bys odešel.“

„Teď už nikam nejdu, rozumíš?“ Vzal si Buffyinu tvář do dlaní a políbil jí.

„Tolik tě miluju, Angele.“

„Já tebe taky, Buffy. Pamatuju si to velmi dobře, Buffy a Angel si jsou souzeni.“

část jedenáctá

Bílou místností se rozléhal nelidský ženský smích. Byl plný posměchu a záště.

„Čemu se směješ, krásko?“ Zeptal se muž oděný do bílého roucha své půvabné společnice. Také ona byla oblečená v bělostných barvách. Její dlouhé, zlaté vlasy rozsvěcovaly celou místnost, která tím byla ještě tajemnější.

„Touhám,“ odpověděla žena. „Jen se na ně podívej. Člověk a nesmrtelný touží po společném životě a budoucnosti.“

„Co je na touhách špatného?“ zeptal se muž nechápavě.

Žena se opět rozesmála.

„To, že se z nich dřív nebo později probudíš. A z jejich snu nezbude nic. Vůbec nic.“

„Zapomenou?“ tázal se opět muž.

„Ano, bude to jen další bezesná noc!“

Místností projelo oslnivé stříbrné světlo. Muž a žena zmizeli.

V tu samou chvíli se Buffy a Angel probudili. Ona v sídle, on v hotelu Hyperion.