Žena se zastavila. Poslouchala teplý vítr, který mluvil do noci. Noc byla mlčenlivá, zřejmě neměla náladu na povídání. A tak vítr mluvil sám.

Měla ráda takové noci. Občas si sedla na zem a jen tak seděla. Často chodila ven za tmy, ale vždycky sama. Měla ráda klid, měla ráda samotu. Když byla sama, její srdce nebolelo. Nežárlilo na to, že jiná srdce jsou šťastnější. A její oči nežárlily na lidi, kteří cítili lásku. Viděla jen temnotu a prázdnotu a tehdy se cítila klidně.

Zrovna teď takhle seděla. Dívala se na hvězdy a vzpomínala. Na staré přátele, které neviděla už věčnost. Na staré lásky, z nichž některé v jejím srdci žily dodnes. V očích měla slzy, stejně jako pokaždé, když se vracela ke vzpomínkám. Nemohla říct, že není šťastná. Jen nebyla naplněná tak, jak by chtěla.

Nejspíš by takhle seděla ještě dlouho, kdyby neslyšela ten výkřik. Proříznul tmu jako nůž a měla pocit, že i vítr v tu chvíli zmlknul.

Zvedla se rychlostí blesku a zvedla přitom zbraň, která celou dobu ležela vedle ní. Její světlé vlasy se rozlétly do všech stran a podpatky zaklepaly o zem, jak se rozeběhla. Zbraň v její ruce svítila studenými záblesky měsíce na jejím ostří. Byla to sekera, normálním člověkem by byla nazvána krásnou. Zasvěceným člověkem mocnou. Špatným tvorem hrůzostrašnou a silnou osobou by byla nazvána tou pravou.

Tahle žena byla silná a ta sekera patřila jí. Byla pro ní ta pravá a ona věděla, jak jí vládnout. Na světě bylo dost žen a dívek, které to věděly. Ale žádná zatím nedostala šanci to ukázat, protože zatím byla zbraň vlastněna touto ženou. Přemožitelkou.

Přemožitelkou, která právě běžela na pomoc někomu v nesnázích. Neběžela daleko a sekera se v jejích rukou míhala nebezpečnou rychlostí. Když před sebou uviděla démona, který se chystal propíchnout mladou dívku, stojící proti němu, za běhu roztočila sekeru v ruce.

Prolítla nad ním, když dopadla, dvakrát se překulila. Démon, kterého její přítomnost zaskočila, zůstal stát na místě. Bleskově si stoupla, rozpřáhla ruku a přitom vypustila sekeru. Démon si toho nejspíš ani nestihnul všimnout, ale usekla mu hlavu.

To, čeho si nevšimla ona, bylo, že sekera teď letěla přímo na mladou dívku. Nebyla naděje, že ji mine. Dívka stála, zprvu neschopná pohybu a zírala na letící ostrý předmět. Na poslední chvíli uhnula a zakřičela hrůzou. Přemožitelka si oddychla, ale za setinu vteřiny se stalo něco, co jí překvapilo.

Děvče během úskoku sekeru chytlo a změnilo její dráhu letu. Potom, aniž by si to uvědomila, jí zpomalila tím, že s ní několikrát zašvihala okolo sebe nebezpečnou rychlostí. Sekera jí při tom několikrát minula o centimetry, ale potom se zastavila. Dívka zírala na sekeru ve své ruce.

„Co, co? Co to je?“ Podívala se na Přemožitelku. „A kdo jsi ty?“

Chtěla odpovědět, ale za dívkou v tu chvíli vyskočil upír. Stála k němu zády, ale když viděla výraz své zachránkyně, otočila se, jednou rukou ho chytila za paži, trhla a vykloubila mu rameno. Druhou rukou zvedla sekeru a propíchla mu jejím koncem hruď.

Hned potom se zoufale koukala na muže, z kterého se najednou stal prach. A vypadala, že začne brečet.

Žena k ní přešla, sebrala jí jemně sekeru z rukou.

„Já jsem Buffy a jsem Přemožitelka upírů,“ řekla a podívala se na tmavovlasou dívku, o dost vyšší, než ona. Usmála se na ní. „Stejně jako ty.“

Dívka se jmenovala Lily a vypadala vyděšeně ještě dlouho potom, co došly k Buffy domů. Seděla v křesle, ale neudržela ani skleničku s pitím. Buffy na ní starostlivě koukala. Ona sama byla taky vyděšená, když zabila svého prvního upíra, ale tohle šlo trochu do extrému. Přešla k ní.

„Lily? Nemusíš se bát, nehodlám ti ublížit. Chci ti pomoct,“ pokývala na ni hlavou, aby si byla jistá, že to pochopila. Potom jí pohladila po vlasech.

Lily byla moc hezká dívka, opálená, jako většina jiných Italek. Měla tmavé oči, skoro černé, vlasy, dlouhé až pod záda, se jí leskly. Teď ale zírala před sebe a musela si připadat, jako by se právě propadla do pekla. Vysvětlila Buffy, že šla jen domů, když jí přepadl démon.

Na schodech se ozvaly kroky a unavený hlas.

„Buffy?“ její sestra v pyžamu sešla dolů. Chvíli koukala na Lily. „Tebe znám ze školy,“ řekla dívce v křesle, která přikývla. „Další?“ Dawn se koukla na svou sestru trochu otráveně. Buffy přikývla. Dawn chvíli koukala na Lily, pak pokrčila rameny a šla do kuchyně, odkud se za chvíli se vrátila se sklenicí vody a zamířila po schodech zase nahoru.

„Ráno jdu do školy, Buffy, musím jít spát. Popovídáme si zítra,“ ozvalo se ještě z patra. Buffy zvedla obočí, podívala se na Lily, která byla z Dawn trochu zmatená, a znovu ji pohladila.

„Budu muset jít domů,“ vykoktala Lily. „Zítra musím taky do školy.“ Buffy přikývla.

„Doprovodím tě domů. Doma nic neříkej, jen to, že jsi se zapomněla. Žádní démoni, žádní upíři, dobře? Zítra se sejdeme na hřbitově, při setmění. Buď tam, jinak si tě budu muset najít.“ Přemožitelka se zatvářila nekompromisně. „To pak bývám velice nepříjemná,“ dodala po chvíli.

Slunce zapadalo a vytvářelo krásnou atmosféru. Ohnivé světlo dopadalo na hřbitov a nebýt toho, že to znamenalo konec bezpečí, byla to moc pěkná podívaná. Zbytky slunečních paprsků hladily Přemožitelku po tvářích. Měla ráda západy slunce, zrovna teď se ale rozhlížela na všechny strany. Lily nikde.

Slunce pomalu zapadlo za obzor a rozhostila se tma. Dívka nepřišla, ale Přemožitelka si byla jistá, že se dostaví. Každému to trvá chvíli, si zvyknout. Zjistit něco takového, to s člověkem zacloumá. Buffy doufala, že to Lily zvládne.

„Buffy?“ ozvalo se za ní. Když se otočila, viděla za sebou Lily celou v černém.

Buffy pozdravila. Takže jsi připravena začít výcvik?“

„Výcvik?“ Lily vypadala trochu překvapeně.

„Ano, výcvik,“ opakovala Buffy. „Přemožitelka je vyvolená k tomu, aby zabíjela upíry. A démony, všechno slintající a všechno, co tě chce odkrouhnout.“ Buffy povzdychla a Lily tam stála s vyvalenýma očima.

„Kolik je Přemožitelek?“ zeptala se. Buffy začala v duchu počítat.

„Vlastně už se to nedá asi spočítat. Dřív bývala jen jedna, to jsem byla já.“ Sedla si na náhrobek a Lily si sedla naproti ní. „Potom jsme byly dvě, protože já jednou umřela.“ Lily prudce vydechla a Buffy ji honem chlácholila. „Ale hned jsem zase oživla. Nicméně ta věc se zástavou srdce tam byla, takže jsme byly dvě. Princip Přemožitelek fungoval jednoduše. Jedna Přemožitelka. Když umře, je přivolána další.“ Podívala se na dívku, která hltala každé její slovo.

„A jak je to teď?“ skočila do pauzy Lily, ale hned se omluvila.

„V pořádku,“ řekla Buffy a pokračovala. „Na světě bylo hodně potencionálních Přemožitelek. Kdybych umřela, jedna z nich se stane novou Vyvolenou. Jenže těsně před jednou hrozbou zničení světa jsme to trošku s jednou čarodějkou pozměnily.“

„S čarodějkou?“

„Jo, i čarodějky existují. Rozhodly jsme se z každé potencionální udělat Přemožitelku. Zabralo to a teď jsou Přemožitelky po celém světě. Chrání svět. Neustále se objevují nové a ty jsi jedna z nich,“ dokončila Buffy. „Jedna z nás.“

Lily vypadala už líp. „Takže nejsem divná?“

Buffy se usmála. „Občas si tak všechny připadáme, ale nejsi.“ Pak se zarazila. „Jen trochu.“ Rozesmála se.

„Už dlouho mívám vize,“ pomalu začala dívka a Buffy přikývla. „Nikdy to nejsem já, ale jiné dívky. Bojují. Už je to pár měsíců, co jsem pocítila větší sílu, než mají ostatní. Je nás víc?“ Buffy znovu přikývla.

„Bude to tak už napořád?“ zeptala se Lily a vypadala zamyšleně.

„Už to tak vypadá. Dělala jsi někdy... například bojová umění?“ Buffy nechtěla být sobecká, ale už jí výuka lezla krkem. Dívčina odpověď jí potěšila.

„Trochu jo, táta mě to učil.“

„Máš geniálního otce,“ řekla Buffy a vstala z náhrobku.

„On mě totiž nikam nepouštěl, tak jsem jen studovala a byla s ním a s mámou,“ připustila Lily. „Je dost staromódní, co se týče kluků.“ Zakroutila očima.

„To každý otec,“ souhlasila Buffy. „Dobře, tak si tě tedy vyzkouším.“

Odhodila sekeru a pokynula Lily, ať se připraví. Když to udělala, Buffy vykopla a Lily uhnula. Zaujaly postavení a chvíli na sebe jen koukaly. Potom dívka zkusila Buffy uhodit, ale ta její neškodný útok jen odrazila. Sama udělala výpad do strany a Lily ho vykryla.

„Obrana je dobrá,“ připustila Buffy a Lily se začervenala. Přemožitelka toho využila a vyskočila.

Když to udělala, Lily udělala totéž. Odrážela rány, které jí Buffy mířila na hrudník a sama útočila. V očích měla napůl divoký a napůl vyděšený výraz, byla sama svou silou překvapena. Buffy ale měla zkušenosti a roky praxe. Lily udělala salto dozadu, skrčila se, když proti ní žena vykopla, a podrazila Buffy nohy. Ta sletěla na zem, hned se ale zvedla a dostala Lily řadou jemných, ale důrazných ran na zem.

„Jsi dobrá,“ řekla, když jí pomohla vstát. Přemožitelky stály vedle sebe a vydechovaly.

„Ne tak jako ty,“ řekla Lily.

„Ne, to máš pravdu.“ Buffy přikývla. „Ale za pár let proti tobě nebudu mít šanci. Zatím ale,“ vydechla a srazila Lily na zem. Vytáhla kolík a zapíchla upíra, který se chystal zaútočit. „Zatím jsem silnější.“ Obě se na sebe usmály.

„Tvoje sestra je taky Přemožitelka?“

„Dawn? Ne. Ona je…“ Buffy nevěděla jak jí popsat tak chvíli krčila čelo. „Ona je Pozorovatelka.“

„Pozorovatelka?“ řekla mladá dívka a zase se posadila.

„Tahle noc bude dlouhá,“ povzdechla si Buffy a začala.

„A proč ty vlastně nemáš Pozorovatele?“ zeptala se Lily, když noc pokročila a Buffy jí doprovázela domů.

„Měla jsem ho,“ připustila Buffy a vzpomínala. „Měla jsem ho dlouho, později byl pro mě ale spíš jako otec… Nakonec jsme oba uznali, že už znám všechno, co potřebuji. Teď žije v Anglii a vychovává nové Pozorovatele.“

Za příjemného hovoru došly až k Lily domů, kde se s ní Buffy rozloučila s tím, že zítra budou pokračovat. Buffy šla pomalým krokem domů.

„Nezajdeme dnes do klubu?“ řekla Dawn, když trénink skončil. Lily přešla k boxovacímu pytli, párkrát do něj naposledy cvičně uhodila a nechala ho být. Buffy se na ní podívala a uvědomila si, o kolik je lepší, za dva měsíce, co ji trénovala, se zlepšila o sto procent. Její počáteční vyděšení bylo pryč a naučila se skoro všechno, co měla umět. Byla z ní mladá žena s velmi pěkným zevnějškem a její sebevědomí se zvedlo právě o takový kousek, že nepůsobila namyšleně, ale dospěleji. Díky Buffy a Dawn si uvědomila, že nemůže dovolit nikomu, aby ji ovládal.

S Dawn chodila do školy a obě za to byly velmi vděčné. Jak Lily brzy pochopila, všechno se zdá jiné, když po nocích honí démony a ve dne poslouchá dívky, jejichž noční problémy jsou možná tak špatné sny. Její noční můry se plnily a byla moc ráda, že o tom má s kým mluvit. Buffy si často uvědomovala, že ona ve Willow měla podobnou oporu a stýskalo se jí. Čarodějka měla právo na svůj život, ale rozhovorů bylo moc málo... na to, jak se cítila opuštěná.

Za dobu, co byly v Římě, našla už tři Přemožitelky, když počítala od doby, co Andrew odjel do Anglie. Poslala ho pryč, chtěla se vymanit ze všeho toho sledování, za ty roky si toho užila dost. Nechtěla se postavit svému osudu, ale chtěla být mimo z dosahu jejich „rad“ a „doporučení“.

Jednu Přemožitelku trénovala, ale když přišel první opravdu velký problém, vzdala to a nechala se chytit. Upíři, nalákáni možností mít trofej z Přemožitelky ji zabili dříve, než jí Buffy mohla zachránit. Nebyl to příjemný pocit, ale dávno se naučila, že některým věcem prostě zabránit nelze.

 Další, co objevila, poslala pro jistotu do Anglie s tím, že až bude připravená, vrátí se. Byla tam už přes půl roku a z různých zdrojů říkala, že se zamilovala do Andrewa a nechce od něj odjet. Jak je na tom on, nevěděla, ale popravdě jí to nezajímalo. Díky tomu přišla o účinnou pomoc a byla v Římě znovu sama po docela dlouhý čas.

Byla tedy ráda, že má Lily u sebe. Vypadala, že je silná a její podvědomí ji nutilo pracovat intenzivně a poctivě. Jak si Buffy uvědomila, vypadala, že vydrží.

„Můžem,“ řekla Buffy a protahovala si svaly.  

„Včera v noci jsem měla zase sen,“ začala Lily. „Tenhle byl známý, už se mi několikrát zdál. Je tam žena, Přemožitelka. A je tam muž, upír.“ Buffy se zastavila a rychle se na Lily podívala. Ta ale koukala do země a zdála se duchem mimo.

„Ten upír má odbarvené vlasy, znám ho,“ pokračovala dívka a Dawn se vyděšeně podívala na Buffy. O Spikovi s ní nikdy nemluvili, neměla tušení, co mezi ním a Přemožitelkou bylo.

„Bojují. Je dobrá, dává mu rány. Ale on se pořád směje, ten jeho smích!“ Lily si zakryla uši, ale mluvit nepřestala. „Nakonec jí zabije. Zlomí jí vaz a vezme jí - “

„Kabát.“ Buffy taky už taky koukala do země. „Kožený kabát,“ Lily se na ní podívala.

„Taky jsi to viděla? Je ještě v mém jiném snu, kde je jiná Přemožitelka, myslím že někde v Číně, zabije jí.“ Dívka zatřepala hlavou, jakoby tím ze sebe shazovala nepříjemné mrazení.

„Viděla… viděla jsem sen a viděla jsem jeho. Znám ho,“ pomalu řekla Buffy. Dawn svěsila ramena a v očích se jí objevil smutný pohled. Buffy tiše koukala do prázdna a ztěžka polkla.

„Znáš ho? Pokusil se tě zabít?“ Ta otázka vyvolala v Buffy nepatrný úsměv. Dawn se kousla do spodního rtu a honem začala skládat ručníky, ačkoliv na nich nebylo co složit.

„Pokusil, hodněkrát,“ řekla po dlouhé době Buffy. „Už je to dlouho, nechci o tom mluvit.“ Tentokrát její slova zněla nekompromisně, ale Lily si neodpustila poslední otázku.

„Žije?“ Buffy se na ní tázavě podívala a ona trochu zalitovala, že se ptala.

„To žádný upír, ale pokud jde o tohle, myslím, že asi ano.“ Buffy sklonila hlavu. Už je to dlouho, co jí Andrew říkal, že Spika potkal v L.A. a že pracuje s Angelem. Vyvedlo jí to z míry, překvapilo jí to. Nemohla říct, jestli příjemně, nebo naopak. Prostě jí to připravilo o část klidu.

Co nechápala, bylo, proč o sobě nedal vědět. A věděla, že její sestru to hodně mrzí. A co věděla také, ačkoliv by si to nikdy nepřiznala, bylo, že jí samotnou to mrzí taky.

„Půjdeme tedy?“ Přerušila její myšlenky Dawn, která měla trochu zarudlé oči. Buffy přikývla a vyšly ze sklepa. Dawn s Lily se začaly okamžitě hádat o koupelnu a Přemožitelka je nechala, její myšlenky se totiž toulaly úplně někde jinde.

V klubu se všechny bavily, tedy hlavně Lily s Dawn. Obě byly krásné a nápadníci se o ně pomalu prali. Dělalo jim to dobře a Buffy byla ráda, že se zabaví. Ona sama o nikoho nestála, většinu mužů odmítala hned, co spatřila zájem. Dawn jí to častokrát vymlouvala, ale Buffy neměla náladu. Ne po těch zklamáních. Ne po Angelovi, Spikovi a Nesmrtelném. Potom, co s ním tenkrát skončila, se zdál spíš na umření, než nesmrtelný.

Když už byly všechny unavené, navrhla Buffy dívkám, ať jdou domů, sama chtěla ještě na hlídku. Šla přes hřbitov, přes všechny temné uličky o kterých věděla, ale potkala jen jednoho upíra. Rozhodla se, že tentokrát to nemá cenu.

Zrovna se otočila směrem k domovu, když do ní někdo narazil tak prudce, až upadla. S námahou a supěním se zvedla, než se ale stihla rozkoukat, někdo jí dal pěstí a ona zahučela k zemi znovu. Ze země se podívala na útočníka a vyvalila oči.

„Angele?“ Stál tam nad ní a usmíval se. Zcela jistě to byl on. Jen v očích měl něco divného, něco, co se jí vůbec nelíbilo. Pokusila se vstát, ale dal jí pěstí.

„Co to děláš?“ Podkopla mu nohy a skočila na něj. Chytla ho pod krkem, přitlačila a sledovala, jak zasípal.

„Ahoj, Buffy. Ztratila jsi smysl pro legraci?“ Teď vypadal zase jinak, vypadal takový, jakého ho znala. Nechápala to, ale neměla teď čas na přemýšlení. Trochu znejistěla a povolila stisk.

„A jak tak koukám, ztratila jsi i kus svého vybroušeného instinktu.“ Překulil se nad ní a znovu ji praštil. Před očima se jí zatmělo a cítila, jak jí ze rtu teče krev. Když je znovu otevřela, sklonil se a velmi pomalu jí slízl krev ze rtu. Nemohla si pomoct, ale při tom dotyku se zachvěla. Pomalu se jí přesunul ke krku a ona zavřela oči.

V tu chvíli se ozvala dutá rána a Angel odletěl o kus dál. Podívala se za ním a viděla, jak se sípavě zvedá a zírá někam nad ní. Měl upíří tvář a v očích měl výraz nepředstavitelné záště a zklamání, to jak mu někdo překazil tohle sladké vítězství. Očima se setkali a Buffy jasně poznala, že to nebylo naposledy. Potom se sebral a už z něj zahlédla jen záda, jak utíkal pryč. Zamžourala nad sebe a už opravdu vykřikla.

„Spiku?“ Nechápavě na něj civěla. „Co tu krucinál děláš?“

„Promiň, že jsem ti překazil rande, Přemožitelko.“ Podal jí ruku a pomohl jí vstát. Neklidně přešlapoval, když si ho prohlížela a honem upustil kovovou trubku, se kterou před chvílí praštil Angela.

„Co tu děláš?“ opakovala Buffy svou otázku. Spike pokrčil rameny a botou okopával hlínu z trávníku.

„Jsem chtěl jet do Afriky, ale dali mi špatnou letenku. To víš, chtěl jsem na sluníčko, opálit se a tak, to je moje. Taky jsem chtěl říct ahoj Alexovi, prý tam někde bydlí. Žije ještě vůbec?“ Buffy kývla. „Škoda.“  Když viděl její nechápavý pohled, zakroutil očima. „Tenhle pohled sis trénovala?“ Buffy neodpověděla. Na Spikovi bylo vidět, že je dost nervózní. Kopnul do trávy tak, že jeden trs odletěl asi tři metry a vletěl do okna jednoho rodinného domku.

„A Angel? Chtěl mi ukázat, jaký velký silný chlapec se z něj stal?“ Mračila se.

„Ne, ve skutečnosti tě přijel zabít.“ Pokrčil rameny a sehnul se. Škrtnul sirkou o obrubník a odněkud z kabátu vylovil cigaretu. „Už zase nemá duši, víš.“ Zapálil si.

Buffy se zarazila. Podívala se na Spika zvláštním pohledem a ten, jakoby poznal, na co myslí, jí uklidnil. „Ne, neprožil s nikým takové štěstí jako s tebou,“ poznamenal otráveně. „Připravil ho o ní démon.“ Buffy se ani nehnula.

„Takže jsi tu proč?“

„Už jsem to říkal,“ Spike si potáhnul. „Přijel jsem tě ochránit. Tebe a Dawn.“ Usmál se na ní, jakoby očekával, že udělá totéž. Jediné, čeho se dočkal, byla přesně mířená rána do obličeje. Spadnul na zem a doutnající cigareta se zakutálela kus od něj. Nechápavě se na ní podíval.

„Ani jednou jsi se neozval! Víš, jak to Dawn mrzelo, když nám to Andrew řekl?“ zakřičela víc, než původně chtěla. „Víš jak to mě mrzelo?“ Tohle sotva slyšitelně zašeptala. „Dovol, abych ti řekla, že to zvládnu bez tebe.“ Mrazivě se na něj podívala a potom utekla.

Spike tam chvíli schlíple seděl, v ruce opět třímal svou doposud nevykouřenou cigaretu. Za okamžik vstal, podíval se směrem, kterým Buffy běžela, zhluboka se nadechl a zavřel oči. Když vydechl, znovu je otevřel. Přesně věděl, kudy jít.

Někdo zaklepal a Dawn šla ke dveřím.

„Kdo je to?“ zeptala se už po cestě. Nikdo se ale neozval, tak otázku zopakovala a zastavila se před dveřmi. Po chvíli naprostého ticha, rušeného štracháním Lily nahoře v patře.

„To jsem já, Angel. Dawn, prosím otevři.“ Ozvalo se po chvíli. Dawn se zamyslela a podívala se směrem ke schodům do patra. Potom otevřela.

Za dveřmi stál Angel a vypadal zoufale.

„Co tu děláš? Co se děje?“ Vychrlila na něj Dawn, s náhlým strachem o svou sestru. Angel se na ní zděšeně podíval.

„Buffy je ve velkém nebezpečí, Dawn. Kde je?“ Ve tváři se mu zrcadlil obrovský strach.

„Já… já nevím, venku! Co se děje? Co jí hrozí? Mluv!“ Skoro se rozkřičela Dawn.

„Smím dál? Venku není bezpečno,“ řekl Angel a vypadal skoro nervózně.

„Samozřejmě, pojď.“ Sotva tohle Dawn dořekla, uviděla svou sestru. Buffy k ní běžela přes silnici a křičela.

„DAWN! Ne, Dawnie, nezvi ho dovnitř! Nesmíš ho pozvat dovnitř!“ Řvala a běžela k nim. Dawn se podívala znovu na Angela a zakřičela. Už neměl svou lidskou tvář, díval se na ní s rozšklebeným úsměvem upíra.

„Teď už není bezpečno ani vevnitř,“ zasmál se a praštil jí tak, že odletěla na schody, kde zůstala ležet a svíjela se bolestí. Upír vešel dovnitř a zavřel dveře.

Buffy běžela k domu a bezmocně sledovala, jak Angelus vchází dovnitř a zavírá. Přeběhla ulici, trávník a vyběhla po schodech na terasu. Nalítla na dveře a vyrvala je z pantů. Proletěla dovnitř a zatímco ze sebe sklepávala dřevo, viděla, jak drží Dawn u schodů.

„Ahoj, Buffy,“ řekl a usmál se. Dawn se nepatrně třásla, držel jí pod krkem a druhou rukou jí hladil po vlasech.

„Pusť jí,“ ucedila Buffy a přibližovala se. Sotva ale udělala pár kroků, upír zesílil stisk a Dawn vykvikla. Buffy zastavila.

„Ách, kdybys viděla, jak je bezvadný nemít duši. Je to tak osvobozující,“ řekl Angelus a zabořil obličej do vlasů své oběti. Buffy postoupila o krok a v tu chvíli se na ní podíval.

„Opovaž se,“ řekl. „Teď se budu zase bavit já. Jako ses bavila ty, když jsi se spustila se Spikem, co? Řekni, jaký byl? Lepší, než já?“ Pozoroval jí upíříma očima a hladil Dawn po tváři.

„Jsi úplně mimo, Angele.“ Buffy měla o Dawn obrovský strach, už jednou zažila Angela bez duše. Ten teď na Buffy mrknul.

„Nejsem to já, kdo je mimo, Přemožitelko.“ Naklonil se a chystal se Dawn kousnout. Ta vyjekla, stejně jako Buffy.

„Ne! Počkej, Angele, musím ti něco říct.“ Buffy se na něj upřeně koukala, aby jeho pozornost odvedla od Lily, která sestupovala ze schodů s pružností kočky. Angelus se na Buffy podíval.

„Víš, ve skutečnosti ti nemůžu odpovědět, protože s tebou jsem spala jen jednou, kdežto se Spikem tolikrát, chápeš?“ Odpověděla a upřela na něj nevinný pohled. Zařval zlostí a zakousnul se Dawn do krku. V tu chvíli na něj Lily skočila a povalila ho na zem. Dawn rychle utekla z jeho dosahu a chytla se za krk, který ale krvácel jen nepatrně.

Upír ze sebe Lily shodil skoro okamžitě a odhodil jí na schody. Buffy se na něj vrhla a začala ho mlátit. Párkrát ho uhodila, ale pak jí údery blokoval a několikrát jí praštil.

„Stejně tě dostanu, Přemožitelko,“ smál se a mlátil jí. Jeden úder vykryla a několikrát ho praštila, ale nezdálo se, že by mu to vadilo. Praštil jí tak, že odlétla o kus dál, kde zůstala ležet. Šel pomalým krokem k ní a usmíval se.

Ozvalo se zaklepání a oba se tam podívali. Před dveřmi stál Spike a opíral se o dům.

„Můžu dál?“ Zeptal se a Dawn ho rychle pozvala. Spike vešel dovnitř.

„Vypadni, Angelusi.“ Měl smrtelně vážný tón, ale Angelus se mu vysmál. Spike na něj skočil a začali se prát. Spike byl ale rozzuřený a Angelus byl unavenější, než by sám řekl. Několikrát Spika kopnul, ale ten pokaždé neskutečně rychle vstal. Když ho poslal k zemi znovu, podkopnul Angelusovi nohy a sednul si na něj. Z kabátu vytáhl kůl a přiložil mu ho na srdce.

„Máš štěstí, že Buffy by byla nešťastná, kdybych tě teď zapíchnul. Už jsi provedl dost věcí, nejradši bych tě proměnil v prach teď a tady. Ale jsou tu přítomné dámy, takže ti radím, vypadni.“ Chvíli si koukali do očí, Spike měl v těch jeho bolest, ale Buffy nevěděla její důvod. Pak Spike Angela několikrát surově praštil do obličeje, Angel ho odhodil a utekl.„Není to ale konec,“ řekl ještě.

Spike přešel po chvíli k Dawn, aby jí pomohl vstát. Chytila se jeho ruky. Když byla na nohou, chvíli na něj koukala, jakoby se rozhodovala, jestli být vděčná nebo naštvaná. Nakonec to vyřešila.

Vrazila mu facku. „Proč jsi se neozval?“ Zakřičela a objala ho. Spike byl na chvíli úplně vyděšený, ale potom jí zdráhavě objetí vrátil.

Buffy pomohla Lily vstát a poděkovala jí. Lily přešla ke Spikovi a se zaujetím si ho prohlížela. Ten se po chvíli tvářil otráveně a vytáhnul cigaretu.

„Je na mě snad něco zajímavého, že na mě tak koukáš?“ Dívka cosi vykoktala, ale stejně jí nebylo rozumět. Spike se od ní otočil k Buffy. Ta si ho prohlížela úplně stejně, takže Spike začal být nervózní. „Docela mi vadí, když na mě takhle koukaj dvě Přemožitelky, nechtěly byste toho nechat?“

Buffy se beze slova podívala na Dawn. „Musíme jet pryč před rozedněním, jdeme balit.“

Když odbočili z hlavní silnice na prašnou cestu, už byla jen chvíle do rozednění. Spike za volantem jel co nejrychleji, že se zbývající tři cestující ženy musely držet všeho, co bylo po ruce.

Konečně se před nimi objevil hezky vypadající dům s překrásnou zahradou. V okolí domu žádné jiné nebyly, takže působil majestátně, ačkoliv byl jen pár minut rychlé chůze od okraje města. Před ním stáli dva lidé, muž a žena ve středních letech. Když auto zastavilo, Buffy vyběhla ven, objala ženu, potřásla si rukou s jejím chotěm a začala si s nimi tiše povídat.

Dawn s Lily začaly přenášet věci do domu a Spike se opřel o kapotu auta. Zrovna jednou rukou hledal krabičku cigaret, když se mu slunce opřelo do zad. Z těch se začalo kouřit a Spike proletěl jako raketa okolo Buffy a jejích přátel. Cestou vykřikoval dost neslušné nadávky a do domu vtrhnul jako velká voda.

„Je alergický na slunce,“ řekla Buffy páru, který se na to díval se zděšením. „Děkuju moc, že tu můžeme nějaký čas zůstat. Slibuji, že se s domem nic nestane, jsme klidná společnost,“ trochu povzbudivě se usmála a žena jí úsměv oplatila. Potom oba nasedli do svého auta, které bylo naložené kufry a odjeli.

„Klidná společnost,“ zabrblala Buffy. „Leda ve snu.“ A zašla do domu.

Spike zrovna vylezl ze sklepa. „Maj tu super sklep, můžu si půjčit jednu televizi zezhora?“ Buffy se na něj útrpně podívala a přikývla. Když přešla do obýváku, našla Dawn, která skákala na gauči. Nechápavě zůstala stát.

„Buffy, tenhle gauč je prostě perfektní! Koupíš mi taky takovej?“ Nepřestávala hopsat.

„Dawn, prosím, slez dolů. Potřebuju, abys zavolala Willow.“ Dawn se zatvářila otráveně, ale slezla a odešla Buffy přešla ke gauči a sedla si na něj a skoro okamžitě si uvědomila, že její sestra nelhala, byl opravdu hrozně pohodlný. Začala na něm nenápadně pohopsávat, po chvíli to ale nevydržela, stoupla si na něj a skákala.

Ozvalo se zakašlání. Spike stál opřený o dveře do obýváku. Nemohl jít k ní, protože okny procházelo sluneční světlo přímo ke dveřím. Buffy se zastavila a snažila se přijít na to, jak rozumně vysvětlit, že tu skáče na gauči.

„Pomáhá mi to přemýšlet,“ vykoktala nakonec.

„Já nic neříkal. Vypadalo to docela dobře, jen nevím, co na to říkal on.“ Usmál se a pokynul směrem ke gauči. Zamračila se na něj a začala zase skákat, aniž by si všimla toho, že nemůže dál.

„Voláš Willow? Ta zvládne vrátit Angelovi duši raz dva. Už aby tu byla.“ Buffy neuniklo, že má v hlase pořádnou dávku ironie. Zastavila se a dívala se na něj. Viděl to a tak se honem snažil koukat jinam.

„Asi už půjdu do sklepa. Až se dozvíš něco zajímavého, tak mi dej vědět.“ Otočil se, ale slyšel, jak seskočila z gauče. Přešla k oknu, zatáhla závěs a došla až k němu. Dotkla se jeho ramene, hned ale ucukla, jakoby se před ním styděla.

„Co se stalo Spiku? Co Angel udělal?“

„Kromě toho, že chtěl zabít tebe a Dawn, taky v L.A. zabil Gunna.“ Buffy sice nevěděla, kdo je Gunn, ale vycítila, že ho oba dobře znali. „Málem zabil Illyriu. Ne, opravdu už s ním nemám slitování. Nezabil jsem ho proto, že ho miluješ.“ Viděla, jak mu vyslovení té věty dělá potíže a jak se chvěje vzteky při pomyšlení na to, co Angel udělal. Ale nemohla odporovat. Opravdu Angela pořád nejspíš milovala, taková láska nikdy neskončí.

„Chápu tě, Spiku. Mrzí mě, co Angel udělal. Ale chci mu vrátit jeho duši, chápeš?“

„Kdybych přišel o duši já, vrátila bys mi jí taky? Nebo bys ho nechala, aby mě propíchnul kůlem? Nebo bys mě propíchla sama?“ Tahle slova zněla jako bodnutí nožem a Buffy při nich zamrazilo. Nechápavě se na něj podívala, tvářil se, jako by ho slova jeho samotného překvapila.

„Omlouvám se. Jsem nervózní. I muži mají své dny.“ Otočil se k ní zase zády.

„Spiku, nikdy bych tě nepropíchla.“ Když si uvědomila, jak ta věta zní hloupě, obešla ho a pohladila po tváři.

„Tak to bych si měl zapamatovat, až zase něco provedu,“ řekl a trochu se usmál. Usmála se taky a najednou pocítila touhu ho obejmout. Jednu ruku mu položila na rameno a druhou měla pořád ještě na jeho tváři.

Nechápala, proč to dělá, bylo to nelogické. Ale stejně to udělala, políbila ho. Jen opatrně a jemně, všimla si, že zdřevěněl. Neopětoval jí to, ze začátku ne. Po chvíli si jí k sobě ale pevně přivinul a vášnivě jí polibek vracel.

Trvalo to jen chvíli, potom jejich spojení přerušil. Tázavě se na něj podívala, on od ní ale odstoupil dál.

„Promiň.“ Koukal do země.

„Za co? Pokud se nepletu, políbila jsem tě první. Teda pokud nemáš dlouhé vlasy a prsa.“ Nechápala ho.

„Buffy, já jsem zlej. Moc, moc zlej upír. A zlí upíři bývají žárliví upíři. Nevím, proč jsi mě políbila, ale asi před pěti minutama jsi mi řekla, že Angela pořád, i po té době miluješ.“ Rozhazoval rukama a přešlapoval. Vypadal dost rozrušeně, ale zároveň docela legračně.

„Nechtěla jsem tě zneužít, Spiku,“ řekla Buffy.

Spike jí šťouchnul prstem do ramene. „Zneužít, to je to správné slovo. Cítím se zneužitý, podvedený a vím, že proti Angelovi nemám šanci.“

„Spiku, o to přece vůbec nejde!“ Buffy toho měla akorát dost, ale vyrušila je Dawn. Měla popelavě šedou tvář a hrozný výraz.

„Buffy, mluvila jsem s Kennedy. Willow je v nemocnici. Angel se zcela zjevně chtěl pojistit, že mu duši nevrátí. Poslal démony, aby jí zabili.“

Willow nebyla mrtvá, byla v bezvědomí na jednotce intenzivní péče. Z toho, co Kennedy řekla v telefonu, pochopili, že je napadli démoni. Willow přežila jen díky svým kouzlům a tomu, že jí její milenka přišla rychle na pomoc. Nebyla teď ve stavu, aby mohla dělat nějaká kouzla, takže tahle naděje byla pryč.

Buffy ležela na posteli a snažila se přemýšlet. Zezdola slyšela hluk, jak Dawn se Spikem a Lily koukali na televizi. Pořád se převalovala, ale k ničemu to nevedlo. Pořád nechápala, proč jí to, že Angel nemá duši, nahánělo tak málo strachu. Vždyť málem ublížil Dawn! Taky si uvědomila, že by o něm konečně měla začít přemýšlet jako o Angelusovi.

Jestli někomu ublíží, musím ho zabít, uvědomila si. Nechci, ale budu muset. Ale už to nebolí jako tenkrát. Proč? Vždycky mi všichni  říkali, že čas a vzdálenost bolest z lásky zahojí. A já jim nevěřila, myslela jsem si, že u mě s Angelem to neplatí. Ale co když ano? Co když už po té době ani nevím, jestli ho miluju? Co když čas pracoval proti naší lásce a po té doby z ní zbyl jen prach? Znovu se převalila. Co když budu nucená udělat prach z něj? Tiše zakňourala a strčila hlavu pod polštář.

Dole zatím Lily seděla vedle Spika na gauči. Dawn šla do kuchyně pro nějaké jídlo a toho Lily využila, aby si začala Spika, který sledoval program, podrobně prohlížet.

„Musíš na mě pořád tak čučet, Přemožitelko?“ Řekl, aniž by otočil hlavu. Lily zrudla a podívala se honem jinam.

„Měla by ses naučit tolik nezírat, víš. Na lidi to nepůsobí dobře, o upírech a démonech nemluvě.“ Podíval se na ní, když ale viděl, jak je červená, zasmál se. Zakroutil hlavou a podíval se zase na televizi. „Co vlastně umíš?“

„Cože?“

„Ptám se, co umíš. Kolik upírů jsi zabila?“

Lily chvíli přemýšlela. „Dost,“ řekla nakonec.

„A démonů?“

„Míň.“

„Umíš bojovat?“ Lily přikývla.

„Co tím sleduješ?“

„Čím?“ Podíval se na ní. Zakývala hlavou ze strany na stranu.

„Tímhle rozhovorem. Je o ničem.“ Pořád byla červená, teď už to ale vypadalo, že spíš začíná být otrávená z téhle pro ní nesmyslné konverzace.

„Kdybys žila tak dlouho jako já, taky budeš většinu času kecat o ničem.“ Protáhnul se.

„Zabil jsi dvě?“

„Přemožitelky?“

„Jo,“ přikývla Lily.

„Jo,“ Spike zaklonil hlavu. „Není to ale nic, čím bych se tu před váma měl chlubit.“ Hodil hlavou a opřel si ruce o kolena.

„Jaký to bylo?“

„Jako pocit?“

„Jo.“ Koukala na něj se směsicí zvědavosti a odporu.

„Dobrý,“ řekl a na chvíli měl v obličeji starou divokost. „Ale už je to dávno. Občas si to připomenu a zahřeje mě to u srdce, ale už o tom nepřemejšlím. Teď jsem jiný.“ Zakroutil hlavou a setřásl ze sebe staré vzpomínky.

„Aha.“ Lily pokývala hlavou. „Chtěl jsi zabít Buffy?“

„Jasně, že jo.“

„A teď nechceš?“

Spike se na ní zamyšleně podíval. „Občas jo,“ přiznal a usmál se.

„Je velký rozdíl mezi tím mít duši a nemít ji?“ Spike jen pokrčil rameny a tak Lily pokračovala. „Podle mě ne. Člověk s duší může být stejně krutý, jako ten bez duše.“

„Je v tom rozdíl,“ řekl Spike a naklonil hlavu na stranu. „Bez duše ti je jedno, co děláš. Můžeš být krutý, jak chceš.“

„A s duší ne?“

„Ne. Duše ti dává hranice, za které prostě nemůžeš zajít. Potom to bolí. Ať si to ti krutí lidé uvědomí nebo ne, začne je to bolet. A dožene je to, dožene je vina a bolest z toho, co udělali. Ať už po smrti, před smrtí, dřív. S duší existuje hranice. Bez duše tam žádná není.“

Následovalo ticho. Lily kývala hlavou aniž si to uvědomila a Spike koukal na televizi, ale nesledoval jí. Dawn přišla zpátky s krabicí sušenek a sedla si k nim.

„To ne!“ Vykřikla, když jí jedna sušenka s polevou upadla na tričko. „Nový tričko, ještě ke všemu je Buffy. Zabije mě,“ kňourala a snažila se ho vyčistit.

Spike se na ní podíval s nakrčeným obočím. „Vy ženský se staráte pořád jen o to, co máte s oblečením. Kde se to ve vás bere?“ Dawn se na něj podívala se zlobným pohledem, ale toho si nevšiml, tak pokračoval. „To je pořád ´Panebože, moje nová bunda je od krve,´ nebo ´tahle halenka mě stála majlant!´ Nemůžete být prostě trochu - “ Nedořekl to, protože mu Dawn nasypala celou krabici sušenek na hlavu. Lily se rozesmála a Dawn se uhihňávala. Upír měl všude polevu a vypadal jako reklama na cukrárnu.

„Teď se moc zlobím,“ řekl a skočil po Dawn.

Buffy slyšela zezdola hluk a posadila se na posteli. Chvíli se zaposlouchala, jestli se jí to jen nezdálo, když ale zezdola slyšela jasný výkřik svojí sestry, rozběhla se dolů.

„Dawn!“ Volala a sebíhala schody. „Co se děje?“ Odpovědí jí byl jenom další výkřik a o chvíli později výkřik Lily. Když doběhla dolů, zůstala jenom nevěřícně stát.

„Bože můj, co to je?“ vykoktala po chvíli.

Přímo před ní stály tři postavy, dělalo jí ale problémy poznat, kdo je kdo. Spike, Dawn i Lily byli špinaví od sušenek od hlavy až k patě a pokoj vypadal, jakoby tam vybuchla bomba. Dawn z vlasů tekla limonáda, Spikovi poleva ze sušenek. Lily měla sušenky snad všude a všichni tři měli ještě tváře červené od smíchu.

„Buffy, zkoušeli jsme jen, kolik ty sušenky vydrží,“ snažila se to zachránit její sestra. Spike se snažil dostat polevu z vlasů.

„Ještě štěstí, že nevím, jak chutnají,“ reptal a sundával si je z košile. Buffy tam stála a nevěděla, jak reagovat. Když jí ale padly oči na triko, co měla její sestra na sobě, bylo jasno.

„Dawn! Moje tričko! To má být vtip? Okamžitě to ukliďte! Všichni!“ Zakřičela, když se Spike pokoušel zmizet. Dawn s Lily se pustily do sbírání sušenek, ale Spike odcházel. Prošel až ke dveřím do sklepa a sešel dolů. Buffy chvíli pozorovala uklízející huhňající se dívky.

„Až přijdu, bude to hotové. O tom tričku si promluvíme později, Dawn.“ A šla za Spikem. Sešla dolů ze schodů a viděla ho, byl do půl těla svlečený. Když ji zpozoroval, leknul se a uskočil.

„Buffy, mohla bys přestat mě tak děsit?“ Zakryl si hruď špinavou košilí, takže si polevu jen rozmatlal. Otočil se k ní zády. „Omlouvám se, že jsem jim nepomohl, ale nejsem žádná uklízečka. Rád bych, kdybys příště řekla, že se jdeš podívat na moje urostlé tělo.“ Buffy zakroutila očima.

„Jsem ráda, že se bavíš.“ Nevěděla, jestli být naštvaná, nebo se smát tomu, jak vypadá. Radši zvolila první variantu, aby ho nerozzuřila.

„Podívej, já jsem si nevysypal krabici sušenek na hlavu.“ Buffy vyprskla smíchy, ale snažila se to zakrýt. Otočil se k ní, košili odhodil do rohu a zatvářil se uraženě. Rukama se snažil sundat polevu z hrudi, ale jenom to zhoršil. „Jen se bav, směj se cizímu neštěstí.“

Buffy se rozesmála ještě víc.

„To musí bejt ale hnusný,“ konstatoval Spike, když se na polevu podíval. Měla jemně růžovou barvu a jenom pohled na ní vyvolával pocit, že musí hrozně lepit.

Buffy si to sotva uvědomila, ale přešla k němu. Pomalu mu přejela prstem po hrudníku a nabrala na prst narůžovělou hmotu. Podívala se mu do očí a polevu slízla.

„Není tak špatná,“ řekla. Stoupla si těsně k němu a přitiskla ústa na jeho rameno. Cítila, jak se mu napjaly svaly, jak zatíná ruce. Nepohnul se ani o píď a když se od něj odlepila, viděla, že má čelisti pevně sevřené a prudce vydechuje.

„Spiku?“ Její otázka zněla nesměle. Otevřel oči a díval se na ní nepopsatelným pohledem.

„Nemůžeš mě nechat být?“ řekl nakonec a otočil se k ní zády. „Proč mě prostě nenecháš?“ Stál otočený od ní a pokoušel se uklidnit. Položila mu ruku na rameno a cítila, jak ucuknul.

„Spiku…“ Tentokrát zněl její hlas podivně něžně.

„Jdi pryč!“ zaječel a otočil se k ní. Vyděšeně stáhla ruku. „Myslíš, že je to sranda, viď?“ Usekával slova a koukal na ní teď už pohledem plným obvinění. „Nezabil jsem Angeluse kvůli tobě! Vím, že se mu snažíš vrátit duši. A vím, že až se ti to povede, budeš s ním. Ale přemýšlela jsi nad tím, co když se ti to nepovede?“ Otázka zůstala viset ve vzduchu. Buffy chtěla něco říct, ale nenechal jí. „Potom ho budu muset zabít já. A potom mě ty budeš nenávidět! Nenávidět za to, že jsem udělal, co ty udělat nemůžeš.“

„To přece - “ snažila se říct Buffy, ale snad jí ani neposlouchal, protože mluvil dál.

„Moc dobře víš, že tě vždycky budu milovat. Jsem smířený s tím, že tvoje srdce patří jemu.“ Odstoupil od ní. „Tak mi ale nedělej tyhle věci! Pro tebe je to možná zábavné, možná tím zaháníš samotu bez Angela, co já vím. Ale pro mě to zábavné není, ok?“ Podíval se jí dlouze do očí.

„Tak o tohle jde, Spiku? Myslíš, že až tahle věc skončí, odkopnu tě jako psa?“ Konečně se dostala ke slovu, ale nevěděla, co říct.

„No,“ začal Spike, otočil se a sebral košili ze země. „Řekla jsi to trochu hrubě, ale jo.“ Štítivě se na košili podíval. „Budu jí muset někam uklidit,“ zabrblal si.

Buffy udělala těch pár krůčků k němu a praštila ho. Ne silně, ale přesto si sednul na zem.

„Dobře, tak jí nejdřív vyperu,“ řekl překvapeně a ukřivděně zároveň.

„Jsem připravená Angeluse zabít, když budu muset. Ale když budu moci, duši mu vrátím. Konec.“ Odcházela. Nahoře se otočila a naposledy se podívala dolů. Spike seděl na zemi, hlavu měl v dlaních a špinavá košile mu ležela u nohou.

Když Buffy vyšla nahoru a viděla Dawn s Lily, všechno bylo uklizené a dívky byly čisté.

„Jsi ok?“ Dawn se na ní starostlivě koukala. Buffy trochu váhavě přikývla.

„Půjdu si zase na chvíli lehnout a snažit se vymyslet, co s Angelem. Musím na něco přijít,“ zakroutila hlavou, jakoby si teprve teď uvědomila, jaký je to vlastně problém. „Musím něco vymyslet, než bude všechno zase v nebezpečí. Musím zavolat Gilesovi,“ vzpomněla si a pohnula se k telefonu.

„Volala jsem mu,“ řekla Dawn. „Je to špatné. Říkal, že teď čelí nějakému nepříteli a má u sebe velké množství Přemožitelek. Neví, kolik by nám jich mohl poslat, kdyby Angel - “ odmlčela se a nadechla se. „Kdyby byl Angelus nebezpečnější, než si uvědomujeme.“ Nenápadně propálila Buffy pohledem. Ta to zaregistrovala a podívala se mimo.

„Zvládneme to,“ řekla. „Teď je den, takže nemůžeme dělat nic, ale on také ne. Počkáme do noci. Teď si jdu lehnout,“ řekla a odcházela nahoru. Potom se ozvaly jen kroky v patře a bouchnutí dveří do pokoje. Dawn chvíli koukala mimo, potom se zvedla.

„Jdu za ní,“ řekla směrem k Lily. „Něco je špatně.“ Lily přikývla a uvelebila se v křesle. Dawn vyšla do patra a otevřela dveře do pokoje.

„Buffy?“ Viděla svou sestru, jak leží na posteli bez hnutí. „Jsi v pořádku?“

„Jasně, že jsem,“ ozvalo se, ale Přemožitelka měla uplakaný hlas.

„Aha,“ přikývla Dawn a lehla si na postel vedle Buffy. Měly obličeje naproti sobě a chvíli na sebe jen tak zíraly. „Co se děje?“ Dawn pohladila svoji sestru jemně po tváři.

„Já jen… Neumím si představit, že Angela budu muset zabít, Dawn. Stojím před problémem a vůbec si ho nepřipouštím! Místo toho hopsám na pohovce. Nejsem připravená,“ rozbrečela se znovu Buffy. „A záleží mi na Spikovi, víc, než jsem byla ochotná si připustit. Teď dole mi řekl věci, které byly pravda. Mám je ráda oba a nedokážu říct, koho víc, nedokážu zabít Angela, jestli budu muset. Co mám dělat?“

„Nóóó,“ řekla Dawn po chvíli. „Víš, nejsem si jistá, jestli to dokážu pochopit. Líbím se klukům a tak, jenže jsem ještě nepoznala nikoho, koho bych milovala. Asi kvůli tomu, že pořád bojujeme s démony,“ rozmluvila se a Buffy si po dlouhé době uvědomila, že se vlastně nezajímala o to, jak se cítí její sestra. „Obě jsme myslely, že když je teď hodně Přemožitelek, bude to lepší, ale je to skoro stejné. A kluci mi připadají jako děti. Nevědí nic a není mezi nimi nikdo, kdo by rozuměl.“ Usmála se na Buffy. „Démoni jsou většinou oslizlí a žádná dobrá partie. No a sexy upíry s duší sis už pro sebe zabrala ty,“ řekla a obě se pousmály. „Zkrátka a dobře, nejsem si jistá, jestli dokážu přesně pochopit, co cítíš.“

„Je to ok,“ řekla Buffy a pohladila Dawn. „Jsem ráda, že jsi se mnou.“ Její sestra se zatvářila radostně. „Měla bych si asi se Spikem promluvit,“ řekla Buffy a Dawn přikývla. Přemožitelka se převalila na záda. „Nejradši bych spala tak sto let,“ zavrněla. „Pak by bylo všechno určitě lepší.“

„No, to nevím. Kdo ví, jaký nebezpečí tu bude za sto let?“

„O to nejde,“ Buffy roztáhla ruce a málem zarazila Dawn loket do žaludku. „Chci vědět, co se bude nosit.“

Když Dawn vyšla nahoru, Lily zůstala sedět v křesle. Chvíli jen tak přepínala kanály a potom narazila na zajímavý program, tak na něj chvíli koukala. Matně zaregistrovala, že okolo ní přešel dvakrát Spike. Za další chvíli přišel do obýváku, už umytý a čistě oblečený. Hned co dosedl, tak si zapálil.

„Žádná poleva,“ řekl s určitým uspokojením v hlase, což dívku rozesmálo. Přesedla si a protáhla si ramena.

„Rodinná hádka?“ konstatovala po chvíli.

„Co?“ Spike se na ní podíval. Pak mu došlo, co myslí a odfrknul si. „Tak trochu.“ Chvíli bylo ticho, potom upír pokrčil rameny. „Jen máme odlišný názor, co se týče Angelusovy duše.“

„Dokáže mu jí někdo vůbec vrátit? Jak mi říkala Dawn, Willow to umí, ale ta je mimo. Někdo jiný?“ tázavě se na něj podívala.

„Nevím, asi nějaká jiná čarodějka. To není moje věc.“

„Ne? Myslela jsem, že se s Angelem znáte už dlouho. Že jste,“ pečlivě si rozmyslela, co říct. „Že jste něco jako dobří přátelé?“ zeptala se. Spike se rozesmál.

„Jo, známe se dlouho, pár stovek let.“ Odklepal popel. „Ale přátelé, jak říkáš, jsme nebyli nikdy. Snášeli jsme se, to ano. Ale nikdy bychom nemohli být přátelé, třeba kvůli tomu, že oba milujeme tu stejnou ženu.“ Ironicky se zasmál.

„To je divný, dva upíři a zamilujou se do Přemožitelky. Říkáš, že Angelus je nebezpečnej bez duše?“

„Víc než jiní,“ řekl Spike. „Je silný bojovník. Navíc má ty nápady jako třeba zničit svět a tak podobně.“ Potom trochu zmlknul. „A má tendenci vraždit lidi, kterým na něm záleží.“

„Koho zabil?“ Lily naklonila hlavu do strany.

„Koho mohl. Jeho přátele. Naše společné přátele.“ Jeho hlas ztvrdnul. „Měl by platit.“ Lily přimhouřila oči.

„Máš pravdu,“ řekla. „Jestli se to nepovede, budeme ho muset zabít,“ řekla Lily a Spike sklonil hlavu.

„Nechci vidět Buffy trpět.“

„Já taky ne, ale tohle je to, co mě celou dobu učila. Než jsem jí potkala, byla jsem ustrašená holka. Ale ona mi pomohla se změnit a učila mě, že budu muset dělat i bolestivé věci.“ Poklepala dlouhými štíhlými prsty na opěrku křesla. „Jestli to nedokáže ona, musíme to udělat my.“

Spike sotva znatelně přikývnul a pohybem, který působil ledabyle, típnul cigaretu. Ozvaly se kroky na schodech a oba se po sobě skoro provinile podívali, jestli někdo náhodou neslyšel, co říkali. Ukázalo se, že je to Dawn. Sešla dolů a když viděla, jak se oba tváří, znejistěla.

„Neruším?“ zeptala se nevinně.

„Ne!“ vyhrkli oba najednou. Dívka si je přeměřila napůl pobaveným pohledem.

„Královna si žádá, abys jí navštívil,“ řekla Spikovi. Ten se na ní překvapeně podíval. Chvíli bylo ticho, potom se zatvářila otráveně. „Buffy s tebou chce mluvit, Spiku,“ řekla a vysekla mu směšnou poklonu. Potom si sedla k televizi a přepnula kanál. Upír pokrčil rameny, vstal a věnoval mladé Přemožitelce poslední pohled. Očima mu popřála hodně štěstí a on odešel. Lily si sedla do tureckého sedu.

„Připadám si jako v telenovele,“ řekla. Dawn se na ní podívala pobaveným pohledem a Přemožitelka na ní vyplázla jazyk. „V trochu pokřivené telenovele s větším množstvím násilí, než je běžné,“ dodala.

Spike vyšel nahoru po schodech a opatrně vešel do pokoje. Byla tam Buffy, seděla na posteli a ruce měla v klíně. Zůstal stát kousek ode dveří. Podívala se na něj trochu roztěkaným pohledem.

„Co je?“ zeptal se Spike a snažil se vypadat uraženě. Buffy otráveně zkřivila koutek úst.

„Nech toho, Spiku. Potřebuju s tebou mluvit. Musím ti něco říct, ale vlastně ještě nevím, co to bude.“

„Takovým stavům se nějak říká,“ usmál se upír. Rozhodil ruce. „Tak, jsem tu. Můžeš mě klidně uhodit znovu, jestli chceš.“

„Omlouvám se za to. Nevím proč, ale mám u tebe tendence všechno řešit ranou do nosu.“ Pokrčila rameny.

„Jo, nemusíš mi to pořád připomínat, už jsem si zvyknul.“ Všimla si, že jeho hlas zní naštvaně. Podívala se mu do očí.

„Omlouvám se.“ Bylo vidět, že zopakovat to ji stálo velké úsilí. „Musím s tebou mluvit o Angelovi.“

„Už zase? Zase mi chceš říct něco důležitého? Dělej, co chceš. Není to moje věc, jsem tu, abych tě chránil. Tebe, Dawn i tu další, Lily. Tak už mě s ním přestaň otravovat.“ Praštil rukou do dveří.

„Potřebuju tvou pomoc!“ vykřikla a on zmlknul. Sklonila hlavu. „Nedokážu ho zabít. Jestli to bude nevyhnutelné,“ ztišila hlas do šepotu. „Budu potřebovat, abys to udělal ty.“ Hlavu sklonila do dlaní. Spike tam stál a díval se na ní.

„Buffy - “

„Ne! Prostě to musíš udělat. Chápeš to? Nedokážu ho zabít, tak jako bych nedokázala zabít tebe. Nemůžeš si představit, jak mě to trhá uvnitř. Zabíjí mě to. K tobě něco cítím, jsi v mém srdci. Ale Angel je tam taky, je tam už tak dlouho! A nemůžu ho dostat pryč. I když vím, že s ním nikdy nebudu. I kdyby měl duši,“ vyhrkla a zavrtěla hlavou. „Nebudu s ním. A nemůžu být s tebou, on tu pořád je, jako stín. Stín, který zabírá místo v mém srdci a nechce odejít.“

„Vím, že nemůžeš být se mnou,“ řekl Spike po chvílích tíživého ticha a přešel k ní. „Chápu, že ani moje obrovská mužská přitažlivost není tak velká, aby dokázala vymazat vaší lásku.“ Pousmál se a Buffy s ním. „No, možná kdybych se hodně snažil,“ začal po chvíli, ale když viděl její obličej, přestal.

„Mám tě ráda, Spiku. Věřím ti. Ale Angela taky, už celou věčnost, chápeš?“ Dívala se na něj svýma krásnýma očima a on se v nich na moment utopil.

„Myslím, že je ti jasné, co řeknu, Buffy.“ Chvíli bylo ticho. Spike se podíval směrem ke dveřím a Buffy mu visela očima na puse. „Budeme muset ty dveře zaplatit.“ Tázavě se na něj podívala a on ukázal na díru ve dveřích, kterou tam před chvíli udělal rukou. Oba se maličko rozesmáli, i když jejich smích nezněl bezstarostně. Potom se o něj skoro s ostychem opřela.

„Mám pocit, že se nedokážu hnout,“ řekla. „Mám pocit, že nejsem dost silná.“

„Jsi.“ Spike ji chytil a postavil. „Jsi nejsilnější osoba, co znám. Tak už koukej něco vymyslet.“ Buffy se na něj chvíli dívala zamyšleným pohledem.

„Wood,“ řekla nakonec.

„Cože?“ Nechápal.

„Už vím, jak nám sehnat víc času. Potřebuju hodně dřevěných trámů a sklep.“

„MŮJ SKLEP?“ Spike vypadal, že se každou chvíli rozbrečí.

Slunce zapadlo a Angelus vylezl z domu v opuštěné ulici. Protáhl se a přes obličej mu přeběhl úsměv. Přímo naproti němu šla zrovna osamělá dívka. Měla krátkou sukni, vysoké boty a mikinu s kapucou, kterou měla nasazenou na hlavě. Nasadil úsměv.

„Slečno, nechtěla byste doprovod?“ Usmál se na ni a tvářil se naprosto bezelstně. Dívka ale zavrtěla hlavou a šla dál.

„Ne, díky.“

„Opravdu?“ Postavil se proti ní. „Jsem si jistý, že byste se cítila daleko bezpečněji,“ snažil se jí přesvědčit, ale zavrtěla hlavou a upřela oči k zemi. Ztratil trpělivost a chytil jí podpaží.

„Řekla jsem ne!“ zakřičela.

„Angelusi, když někdo říká ne, obvykle to znamená ne,“ ozvalo se za ním. Otočil se a viděl Buffy, jak stojí asi deset kroků od něj. Naštvaně se na ní podíval.

„Ahoj, zrovna bych se chtěl navečeřet, když dovolíš.“ Usmál se na ní a nasadil upíří obličej. Když se ale otočil na dívku, hned poznal, koho vlastně drží. Sundala si totiž kapucu a pod tou se objevily dlouhé tmavé vlasy.

„Dobrou chuť,“ uslyšel ještě před tím, než dostal od Lily takovou ránu, že odletěl až Buffy pod nohy.

„Myslela jsem, že Angelus je chytřejší,“ řekla Buffy.

Chtěl se zvednout, ale jediným kopnutím do hlavy ho Přemožitelka poslala do bezvědomí.

Když se probudil, byl přivázaný ke zdi řetězem v nějakém sklepě. Měl rozostřený pohled a chvíli musel mrkat, aby viděl lépe. Když se ale rozkoukal, zařval zlostí a začal lomcovat řetězy, které se neuvolňovaly. Na stěnách místnosti byly všude připevněny kříže, pro které nebylo skoro ani vidět stěny. Už jenom pomyšlení na to, že by k nim měl jít blíž, mu na kůži vypalovalo jejich otisky.

„Nepříjemné, že?“ ozvalo se vedle něj. Otočil hlavu a stála tam ona, kterou přijel zabít a která ho teď měla v hrsti. V ruce držela kůl. Rozesmál se chraplavým smíchem, ona si ho opovržlivě prohlédla začala si přehazovat špičatý kus dřeva z ruky do ruky.

„No tak, Buffy. Užijem si, jsem lepší než Spike,“ ucedil a ona k němu přišla blíž.

„Milovala jsem tě, Angele.“ V očích měla najednou něco velmi podobného slzám, ale hlas měla pevný. „Milovala jsem tě tak moc,“ pokračovala. „Jen to mi brání tě zabít.“ Odstoupila od něj. „Najdu způsob, jak ti vrátit duši, slibuju.“

„Duši si strč někam. Je to jenom zbytečnost,“ smál se Angelus a díval se na ní vyzývavým pohledem. „Nechci tu duši zpátky, to mi radši vraž ten kůl do srdce a dej mi pokoj, ty jedna děvko.“ Přiskočila k němu a položila mu kůl na hruď. Ale nezatlačila, jen s ním otáčela. Smál se. „No ták, co tě tak urazilo? Snad to nebylo to oslovení? Jak tě mám jinak oslovovat? Jsi děvka, Buffy. Hned, jak se objevil další upír s duší, muselas ho mít. Je to nějakej druh sbírání trofejí?“

„Dobře víš, že není,“ řekla Buffy a její hlas měl smrtelně vážný tón. Otočila se odcházela. Na zemi všude ležely kříže a Angel si v tu chvíli všiml, že mu někdo sundal boty. Nasadil otrávený výraz, když si přeměřil, jak je to ven ze sklepa daleko.

„Najdu způsob, jak ti vrátit duši. Ale varuju tě, pokus se utéct a přísahám, že tě zabiju.“ Odešla ven a nechala Angela na malou chvíli úplně samotného.

Nahoře si promnula oči a zavolala na Lily. Když k ní došla, podívala se na ní unaveným pohledem.

„Mohla bys u něj být? Nevěřím, že ho to dokáže na dlouho zadržet. A já musím najít někoho, kdo mu vrátí duši.“

„Co když nikoho neseženeš, Buffy? Co potom?“ vyhrkla Lily, ale hned zmlkla. „Promiň to není moje věc.“ Buffy na ní zamyšleně koukala.

„Já nevím. Potřebovala bych mluvit s Gilesem, ale ten nemá čas. Nikdo nemá čas. Celou dobu jsem se snažila všechny ochránit a nakonec, když potřebuju pomoct já, nikdo nemá čas!“ vykřikla Buffy zoufale a Lily se na ní překvapeně podívala.

„Máš nás,“ řekla po chvilce. „Já nejsem sice tajný eso v rukávu, ale zvládneme to.“ Buffy se zatvářila překvapeně a potěšeně zároveň, když si uvědomila, že mladinká dívka má pravdu. Jako by jí to vlilo novou krev do žil, usmála se.

„Kde je Dawn?“ zeptala se a Lily kývla směrem k obýváku.

„Snaží se najít cokoliv o komkoliv, kdo by mohl Angelusovi vrátit duši,“ řekla a pohladila Buffy po paži, aby jí trochu povzbudila. Potom otevřela dveře a sešla do sklepa.

Buffy došla za sestrou, objala jí kolem ramen a Dawn se usmála.

„Někoho najdu, Buffy, slibuju,“ povídala a snažila se, aby její hlas zněl klidně a povzbudivě.

„Já vím, Dawnie, díky,“ pohladila Buffy svou sestru po hlavě a podívala po obýváku. „Kde je Spike?“

Vyšla nahoru po schodech a zastavila se u dveří do jediného prázdného pokoje, který zbyl. Teď už nebyl prázdný, záclony byly roztažené, protože venku byla tma, Spike ležel na posteli a díval se na televizi. Když vešla dovnitř, nepodíval se na ní a sledoval nějaký nezajímavý program.

„Sebrala jsi mi můj sklep,“ řekl po chvíli, když si sedla na kraj postele. „Sebrala jsi mi ho a dala jsi ho jemu.“ Vypadal opravdu naštvaně.

„Promiň, ale bylo to nutné,“ řekla Buffy s předstíranou vážností. Podíval se na ní.

„Zařídila jsi mu tam soukromou ložnici? Tahle je totiž perfektní,“ řekla a zvedl z postele svítivě růžový polštářek. Chvíli na něj vyděšeně koukal a pak ho odhodil. „Mám pocit, že růžová se stává mojí osobní barvou,“ řekl a rozhlédl se. Buffy taky a zjistila, že celý pokoj je v růžových odstínech.

„Ne, nemá tam osobní ložnici. Měl by ses tam jít podívat a pak mi říct, jak se ti tam líbí.“ Když viděla, že vstává, trochu sebou trhla. „Nebo radši nechoď, asi by to pro tvé citlivé upíří oči nebylo to pravé,“ dodala a prsty přejela přes hladký okraj postele. „Jen jsem ti chtěla říct, že jen co Dawn najde někoho, koho hledáme, půjdu pro něj. Potřebuju, abys tu zůstal s dívkami,“ řekla a uhnula očima, když zjistila, že se na ní kouká.

„Jasně, nikdy jsem si nepřál nic jiného, než být chůva a paní pro všechno,“ zamručel a Buffy se usmála. Vstala a šla ke dveřím. „Spiku, nezůstanu s ním, až bude po všem. Nejde to.“

„Takže si ho mám zase odvézt? Já se ho snad nikdy nezbavím,“ vyhrknul a posadil se na posteli. „Proč si ho tu nemůžeš nechat? Nebo ho dát k adopci?“

„Protože se bude muset smířit s tím, co udělal. Nebude to pro něj lehké, ale se mnou zůstat nemůže.“

„To znamená, že zůstane se mnou. Zbláznila jsi se?“ zařval Spike tak, že sebou Buffy trhla  a vyskočil. „Mě zabil přátele, chápeš? Netoužím po ničem jiným, než ho zabít. Vzít kůl a provrtat mu srdce skrz naskrz. A ještě mu mám dělat kamaráda? Tobě snad vážně přeskočilo.“

Spiku, poslouchej chvíli!“ vykřikla a hodila ho ke zdi, kde ho přimáčkla. „Ty jsi taky zabíjel, i když jsi měl duši. Ano, mohl za to První, ale ty sám bys měl nejlépe vědět, jaké to je, když si uvědomíš, cos udělal. A já tě tenkrát taky nezabila. Potřebuju, abys mu pomohl, rozumíš?“

Chvíli na ní koukal, jako by jí měl každou chvíli zabít. V jeho pohledu byla nenávist, nechápavost a vztek. Ale po chvíli se začal uklidňovat a po dlouhé, opravdu dlouhé chvíli se uklidnil úplně a přikývnul.

„Ok, udělám, jak chceš. Jako vždycky,“ dodal a nepatrně se usmál. Buffy se na něj koukala a po chvíli váhání ho jemně políbila. Nebránil se, ale byl to jen krátký polibek.

„Děkuju,“ řekla a pustila ho. „Jdu se podívat dolů, jestli už Dawn něco našla.“

„Za chvíli přijdu,“ odpověděl a nechal jí odejít.

Sešla dolů, ale Dawn jí upozornila, že nic nenašla. Vypadala přitom smutně, Buffy jí uklidnila a sama se snažila uklidnit taky. Rozhodla se vystřídat Lily u Angela. Přešla ke dveřím od sklepa, ale dřív, než stihla vzít za kliku, dveře vyletěly z pantů a náraz jí odhodil na protější zeď.

„Co to - “ začala, ale když viděla, co se stalo, vykřikla. „Lily!“ Lily proletěla dveřmi, byla zcela zjevně v bezvědomí. Nejspíš jí chytil a prohodil ji skrz, aby se uchránil křížů, kterými byly dveře doslova poseté. Od nohou mu šel kouř a vypadaly jako vytažené z trouby, ale nezdálo se, že by mu to moc vadilo. Buffy nechápala, jak se dostal ze řetězů, ale uvědomila si, že pár částí jejího plánu bylo vysoce nedomyšlených.

„Ještě se uvidíme,“ Angelus se na ní dlouze podíval a v jeho pohledu byla taková dávka chlípnosti, jakou snad nemohl překonat ani Spike. Buffy začala vstávat, ale Angel utekl z domu ven. Zřejmě ho šlapání po křížích opravdu bolelo a nechtěl riskovat boj s Buffy i Spikem najednou. Ten totiž slyšel ránu a už sebíhal dolů.

„Buffy?“ vykřikl a pak jí uviděl. Stejně jako uviděl Lily, v bezvědomí ležící na zemi, ke které okamžitě přiběhla Dawn. Chvíli stál nerozhodně, jakoby nevěděl, co dělat. Potom se podíval rychle na Buffy, která pochopila, co chce.

„Spiku, to ne!“ vykřikla, ale on už byl venku a běžel za uprchlíkem. Chtěla běžet za ním, ale Dawn jí zavolala. Uvědomila si, že kdyby se Angel vrátil, dívky samotné budou bezmocné. Naštvaně kopla do dveří, které ležely na zemi a ty odletěly ještě o kus dál, ale nepomohlo to ani v nejmenším.

Lily slabě dýchala, ale neprobrala se. Buffy jí vzala do náručí a odnesla na pohovku, kde si jí převzala její sestra. Buffy chodila nervózně dokola a každou chvíli se podívala z okna.

„Buffy,“ řekla Dawn a Přemožitelka se otočila. Lily už otevřela oči a koukala na Buffy.

„Omlouvám se,“ vykuckala ze sebe mladá Přemožitelka. Buffy kývla a Dawn Lily otřela krev z čela.

„Buffy, najdi ho. Pochybuju, že se vrátí.“ Dawn se na ní dívala s obavou v očích. „Spike už ho určitě našel, najdi je oba, než to špatně skončí.“

Buffy chtěla něco namítnout, ale sestra jí přerušila. Po chvíli Přemožitelka přikývla a vyběhla do patra. Když se vrátila, v ruce nesla svou sekeru a vyběhla ven.

Spike se zastavil a zavětřil. Ne že by to bylo potřeba, pach spáleného masa byl cítit na míle daleko. Chvíli vydechoval, pak se ale rozběhl znovu. Už byl Angelusovi blíž a blíž, už ho skoro měl. Ještě nevěděl, co udělá, až ho chytí. Jedna myšlenka byla přivést ho zpátky Buffy, druhá pak okamžitě ho zabít.

„K čertu s tebou, Buffy,“ řekl si. „Já nejsem hodnej.“ Byl už na jednom z osamocenějších okrajů města, kde v tak pozdní hodinu nebyla už ani noha. Zabočil a uviděl ho.

Angelus skoro vypadal, že na něj čekal. Nebo spíš, že na někoho čekal. „Myslel jsem, že spíš přijde Buffy,“ řekl a pokrčil rameny. „S tebou si neužiju takovou legraci,“ Vypadal trochu otráveně.

„Co dělají tvoje nohy?“ zeptal se ho Spike a prohlédnul si ho. „Ó, ty chudáku, nemůžeš už dělat modelku.“

„Nech toho, nemám na tebe čas,“ řekl Angel a šel směrem k němu. „Musím jít ještě zabít Buffy,“ dodal a rozesmál se smíchem, který Spikovi velmi vzdáleně připomněl smích bláznivé Drusilly.

„Doufám, že nás najde až potom, co zametu tvůj prach, krasavče.“

„Promiň, zapomněl jsem, že jí miluješ. Ubohý, zmučený Spike,“ řekl a skočil po něm. Spike věděl, že má navrch. Angelus byl zraněný a nejspíš i vyčerpaný. Skoro cítil soucit nad časem, který musel strávit ve sklepě. Což ho ovšem nijak nevzrušilo a bez problému odrazil Angelusovy rány. Kopnul ho do břicha a znovu se vyhnul ráně, kterou mu chtěl zasadit.

„Začíná to být skoro stejná sranda, jako dřív,“ řekl Angelus a nasadil upíří tvář. Spike ho následoval oba upíři na sebe chvíli koukali. Potom Spike zaútočil a Angelus jeho rány chabě odrážel, ale velkou část odvrátit nedokázal, byly vedeny příliš rozzuřeně a rychle. Většina úderů byla mířena na hlavu, po chvíli cítil, jak mu krev stéká po obličeji. Rozzuřilo ho to, takže Spika odhodil o kus dál, ale ten se rychle sebral.

„Proč to děláš, co?“ řekl Angelus, snažíce se dostat čas na odpočinek. „Můžeme být přátelé jako dřív. Určitě najdem někoho, kdo tě zbaví té hloupé duše a nic nám nebude stát v cestě.“

Spike se rozesmál. „Mám Přemožitelku radši než tebe, z čehož plyne, že odpověď je ne. Tak přestaň fňukat jako ženská a bojuj.“ Vyndal kůl a vrhnul se na něj. Angelus měl opravdu co dělat, aby neviděl kůl uprostřed svého srdce, ale jakoby zázrakem se k němu Spike nemohl dostat tak blízko, aby to ukončil. Proto ho začal znovu mlátit, dokud Angelus nespadl na zem. Spike si stoupl nad něj a položil mu špičku kůlu na hruď.

„Tak, co řekneš teď, Miss Alabamo?“ Spike se zazubil.

„Spiku!“ ozvalo se za nimi a oba se otočili.

„Buffy?“ vykřikli oba najednou. Angelus nadšeně, ačkoliv ho to stavělo do ještě nepříjemnější situace a Spike zklamaně, protože věděl, že už nemá šanci ho zabít.

Buffy stála kousek opodál a sekera se jí hrozivě blýskala v rukou. Oba od sebe odskočili, jakoby byli malí kluci přistižení při něčem zakázaném.

„Skoro jsi zabil Lily,“ řekla Buffy Angelusovi a ten se zasmál.

„Je to pěkná naivka, otočila se ke mě zády,“ řekl a už zase Buffy zpražil tím oslizlým pohledem, při kterém jí trnula krev v žilách opovržením, ale zároveň i jistým vzrušením.

Spike předtím upustil kůl, když přišla Buffy, jakoby to byla usvědčující zbraň. Ten nyní ležel na zemi a Angelus k němu opatrně upřel pohled.

„Angele, nechci tě zabít,“ řekla Buffy a upřela k němu skoro prosebný pohled.

„Lásko, já chci ale zabít tebe.“

„Fajn,“ řekla Buffy a rysy jí ztvrdly. „Udělám cokoliv, abys nemohl nikomu škodit. Ať už to znamená ti vrátit duši nebo tě zabít.“ Přejela si před obličejem sekerou a postoupila k němu. „Uhni, Spiku, tohle není tvoje věc.“

„Ale - “ snažil se namítnout, ale zaječela na něj. Naštvaně se na ní podíval a jednu chvíli uvažoval, že Angelusovi pomůže. „Fajn, udělejte si tu milenecký boj, já jedu zpátky do L.A.,“ řekl nakonec a nakvašeně odkráčel pryč.

Buffy si Angeluse prohlížela s nezakrývanou zlobou. Byla tak naštvaná, protože ani v nejmenším nevěděla, co bude dělat. Poslala Spika pryč, přitom jen s ním mohla být tak silná, aby tomu udělala konec. Ale bylo pozdě, takže musela vymyslet, co bude dělat teď.

Angelus se sehnul a sebral kůl ze země.

„Chceš provést rituální obětování sebe samotného?“ zeptala se Buffy.

„Ne, chci tě poučit o tom, jaké to je, mít v sobě ten kus dřeva.“

„Popravdě to už docela dlouho znám,“ řekla Buffy a krátce zavzpomínala. Víc času jí ale Angel nedal, protože se proti ní rozběhl. Uhnula a nechala ho proběhnout kolem sebe.

„Máš poslední šanci. Vzdej se, najdeme nějaký způsob, jak ti vrátit duši. Jinak tě zabiju.“ Její hlas zněl studeně jako ocel, ačkoliv ona sama si nebyla vůbec jistá, připadala si slabá jako dítě.

„Ty to nechápeš. Znovu umřít je pro mě mnohem lepší, než mít znovu v sobě tu ošklivou věc Navíc ty o tom zabíjení pořád jen mluvíš, ale zatím ses k ničemu neodhodlala.“ Zatvářil se, jako by mluvil o hnusném jídle.

„No,“ odpověděla Buffy, „bohužel si nemůžeš vybrat, nejsme v obchodě.“ Ohnala se po něm sekerou, ale uhnul a odskočil. Zkusila ho zasáhnout znovu, ale něco uvnitř jí ji nutilo být opatrná. Jedna polovina ho zoufale potřebovala s duší, druhá si byla až příliš vědoma toho, jak je nebezpečné ho nechat žít. Výsledkem bylo, že její rány byly daleko pomalejší a on to brzy poznal.

„Co je s tebou?“ vysmíval se jí. „Naše malá Přemožitelka se musí poprat s láskou?“ Znovu uhnul a kůlem jí skoro zasáhl.

„Milovala jsem Angela, toho neznáš,“ ucedila Buffy a vložila všechnu svojí sílu do posledního úderu, který ale na poslední chvíli stočila a proklínala se, že to nedokázala ukončit. Zasáhla Angeluse do ruky a odskočila. S tím pohybem ale málem omdlela bolestí. Kůl, který předtím vypadal tak nevinně, teď měla zabodlý přímo uprostřed břicha a to začalo krvácet. Zhrozeně upustila sekeru, chytla vyčnívající konec a pokusila se ho vyndat, ale bolest jí nedovolila s ním ani pohnout, její oči se vpíjely do těch jeho. Začala pomalu cítit, jak jí ochably ruce z šoku.

Rána v Angelově paži byla hluboká, ale ne natolik, aby ho to zastavilo. Pomalu k ní přešel a tiše se smál její bolesti. Položil svou ruku na kůl, pohnul s ním a Přemožitelka vykřikla bolestí.

„Máš štěstí, že tě chci mučit,“ zašeptal jí do ucha. „Máš štěstí, že chci ochutnat tvou krev.“ Shodil jí na zem. Buffy znovu vykřikla, ale pomalu se začala vzpamatovávat. Nepokoušela se vyndat kůl, ale v hlavě jí vířily myšlenky na záchranu.

„Buffy, tak dlouho jsem na tuhle chvíli čekal. Tolik jsem po tom toužil,“ zašeptal a políbil jí na rty. „Řekni, Buffy, jak chceš umřít?“ Jazykem jí obkroužil rty. „Ještě mi to můžeš říct, než se rozhodnu sám.“

„Angele...“ zašeptala Buffy.

„Ano?“ Byl celý nedočkavý a naklonil se k ní.

„Miluju tě.“ Měla v očích a na tvářích slzy a on jí je jemně setřel.

„Lásko, to mě teď ale nezajímá, ptal jsem se tě, jak chceš umřít. Na rozloučení bude dost času později, až budeš mít před smrtí.“ Odrhnul jí pramen vlasů z obličeje a políbil jí. Proti své vůli se tomu polibku poddala a vracela mu ho se stejnou vášní jako dřív.

„Byla jsi ta nejlepší, víš to?“ řekl, když se odtrhli a Buffy se rozplakala. Zavřela oči a v tu chvíli to Angelusovi všechno došlo.

„Sbohem, Angelusi,“ ozvalo se za ním. Otočil se a uviděl stát nad sebou Spika, který měl v obličeji výraz podobný rozkoši. V ruce držel dřevěnou tyč a ani nemrknul, když mu jí zarazil do srdce. Angel se otočil s překvapeným výrazem k Buffy.

Ten okamžik, který bývá vždycky vteřinami, kdy se upír rozpadá na prach, byl tentokrát celou věčností. Buffy se mu dívala do očí a měla pocit, že každou chvíli ona sama musí zemřít, ta bolest byla neskutečná a tentokrát nevycházela ze zranění na břiše. Když to všechno skončilo, zůstala koukat do prázdna.

Spike k ní okamžitě přiskočil a zkoumal jí zranění. Ale ona ho neviděla, neviděla, jak si trhá košili. Necítila, když jí vyndal kůl z rány a položil na ní kusy košile. Necítila nic, připadala si slepá, prázdná a zoufalá. Matně slyšela, jak k ní mluví, ale slovům nerozuměla. Zvedl jí do náručí a nesl pryč, ale cítila, jak její srdce zůstává tam, kde ležel prach z Angela.

Zazvonil telefon a Dawn ho zvedla. „Prosím?“ Chvíli poslouchala. „Ahoj, Andrew. Jo, jsme v pořádku,je po všem. Ale Angel,“ řekla a podvědomě ztišila hlas, „Angelus je mrtvý. Buffy se Spikem ho zabili, nešlo to jinak.“ Sedla si na stolek a v obličeji měla smutek. „Buffy? Je v pořádku, ale jen po tělesné stránce. Není to pro ní lehké. Nějaký čas to ještě bude trvat, ale je to lepší. Ne o moc, ale o něco jo.“ Chvíli poslouchala, co Andrew říká. „Nezlob se, ale nemyslím, že by teď chtěla mluvit s Gilesem nebo s kýmkoliv jiným. Je to příliš čerstvé. Will je v pořádku?“ Trochu nakrčila čelo. „To je dobře, vsadím se, že Kennedy jí v léčbě pomáhá, jak nejlépe umí,“ zasmála se. „Z Buffy se stala znovu Přemožitelka na plný úvazek... Pokud tomu někdy bylo jinak. Jakoby jí smrt Angela řekla, že normální život pro ní neexistuje. Nejspíš se také budeme stěhovat z Říma. Nechce tady už být.“ Mlčela. „Spike? Ten je tady. Zůstal tu s ní, poprosila jsem ho o to. Myslím, že on jediný jí může to trápení trochu ulehčit. Ne, nemyslím si, že by si ho ulehčovali zrovna teď tímhle způsobem,“ řekla, když si vyslechla odpověď, ale trochu se usmála. Chvíli ještě mluvili o hloupostech, potom se rozloučili a Dawn položila sluchátko. Přešla k oknu a zadívala se do tmy.

„Snad se věci časem zlepší,“ řekla si pro sebe.