Tuhle povídku bych chtěla věnovat Leně. Ani ne tak proto, že jsem to slíbila, ale proto, že opravdu chci. Je skvělá v tom co dělá a vždycky se snaží být tak moc objektivní ke všem okolo až mě tím někdy přivádí k šílenství. Je to vlastnost, kterou já zase tolik neoplývám ;)

Upřímně přiznávám, že je to přeložená povídka, ale myslím, že jí to vůbec nic neubralo na kráse.

Děj se odehrává pár dní po konci páté série Buffy a Buffyině smrti a posledním díle Angela ve druhé sérii. Buffy je zpět přivedena za trochu jiných okolností a s přispěním tentokrát nejenom Willow.

1.

„Je to Buffy.“ Řekl Angel a strach se pomalu zmocňoval jeho těla. Tvář Willow byla naplněná smutkem a on neviděl jiný důvod, který by to způsobil.

„Co se děje?“ zeptal se, když Willow stále jen upírala pohled do jeho očí.

„Je mrtvá.“

Cordelie vyjekla a položila si ruku na ústa. Wesley se prudce nadechl. Fred a Gunn zůstali stát vzadu, nevědomi toho, co se děje, ale vědoucí, že je to vážné. Všechny oči byly upřeny na Angela. Stál přimrazený na místě a v očích se mu odrážel něco víc než žal. Byla to neuvěřitelná bolest a nevěřícnost nad tím, co se stalo. Willow k němu došla a objala ho, potřebující útěchu stejně jako on. Angel instinktivně položil ruku na její záda a přitáhl si jí k sobě, ale jeho oči stále hleděly prázdně do neznáma.

„Jak?“ vydralo se mu po nějaké době konečně z hrdla.

„Je to dlouhý příběh. Posadíme se.“ Willow se posadila na gauč a všichni jí následovali. Cordelie se lehce dotkla Angelovi paže a on se k ní otočil se temným pohledem.

„Jsi v pořádku?“

Neodpověděl. Nemohl mluvit. Willow vysvětlila situaci s Dawn, Glory a Buffy. Cítila bolest, když to dělala, ale věděla, že Angel to musí vědět.

„Měla pohřeb včera“ uzavřela to „Zkoušeli jsme ti volat…“

„Byli jsme v jiné dimenzi.“ Odpověděl tiše Wesley.

Angel, který celou dobu seděl v tichosti a strnulosti se postavil a řekl.

„Díky, že jsi přišla, Willow. Cením si toho.“ Otočil se a odcházel dolů do svého pokoje.

Když se dveře zavřely z očí mu vytryskly slzy. Bolest ho pohltila a Angel padnul na kolena. Bylo to víc než si myslel, že snese a jeho tělo se nekontrolovatelně chvělo. Nevěděl, jak to mohl vydržet, když Willow mluvila, ale teď ho to stravovalo.

„Ne!“ křičel. „Oh, Bože, ne! Buffy, ne! Ne! Ne!“ Nebylo to fér. Nezasloužila si zemřít. Byla tak mladá, tak krásná , tak perfektní. Měl to být on. On udělal ve svém životě tolik hrozných věcí a ona byla tak nevinná. Vše, co dělala, bylo pomáhání jiným lidem. Obětovala se, aby zachránila znovu svět. Nebylo to spravedlivé.

Popadl vázu na stolku vedle sebe a mrštil s ní o zeď. Roztříštila se, ale jeho bolesti a nebo vzteku to neulevilo. Postavil se na stále se chvějící nohy a se slzami, co mu bránily v pohledu, se dostal do postele. Zabořil hlavu do polštáře, který začal pohlcovat jeho slzy. Bylo to něco, co se ho dotklo více než jakákoli jiná věc v jeho životě a nezáleží na tom, jak dlouho žil.

Jeho mysl byla plná vzpomínek. Útočily na něj. Učinila jeho život jednodušším. Jejich sladké a vášniví polibky. Něžné momenty, které patřily jen jim. Poprvé, když jí uviděl. Byla tak mladá a nezkušená a musela rychle dospět. První setkání v uličce za Bronzem. Jejich první polibek. Časy, kdy bojovali bok po boku. Vzpomínal na jejich první noc. Jak se jí dotýkal, líbal, jak prožil ten opravdový okamžik štěstí. Byla to nejkrásnější noc v jeho životě. Vzpomínal na všechnu bolest a agonii, kterou jí způsobil.

Vzpomínal, jak se o něj starala, když se vrátil z dimenze. Jak ho vrátila do normálního života. Stále ho milovala navzdory tomu, co jí udělal. Jejich poslední tanec na maturitním plese. Jejich DEN, kdy on byl jediný, kdo si ho pamatoval. Dal svojí lidskost za to, aby ona mohla žít a ona je pryč. Odešla. Vše co chtěl, bylo, aby jí mohl ještě jednou držet v náručí a říct jí, jak moc jí miluje.

Tyhle pocity se znovu a znovu šířily jeho tělem až vyčerpaně upadl do krátkého bezesného spánku.

2.

Všichni sledovali, jak Angel pomalu kráčí po schodech dolů. Cordelie a Wesley byli stále v šoku, ale i tak se soustředili na svého přítele. Vypadal dobře, ale oba věděli, že Angel není z těch, kdo by dával své city na odiv.

„Neměl by za ním někdo jít?“ zeptala se Fred nesměle.

„Ne.“ Odpověděl Gunn. „ Myslím, že potřebuje být nějaký čas sám.“ Náhle se ozvaly slzy a křik a všichni sebou trhli. Slyšeli agonizující pláč, co se ozýval z jeho pokoje a potom tichý třeskot.

„Měla bych jít.“ Řekla Fred „Ale nemám kam jít.“

„Můžeš zůstat nějakou dobu u mě.“ Nabídla Cordy „…ale dej mi ještě pár minut.“

Posadila se vedle Willow a dotkla se jejího ramene. „Chceš u mě zůstat dnešní noc? Neměla by jsi teď řídit.“

„ Ne, opravdu bych se měla dostat zpět.“ Odpověděla Willow a objali se.

„Je mi to tak líto.“ Willow se snažila usmát a potom se postavila.

„Řekněte mu, že ho nikdy nepřestala milovat.“ Dodala jednoduše. Cordelie jí ještě jednou objala a potom Willow už odcházela ke dveřím. Cordy se otočila na Gunna a Wesleyho.

„Wes, jsi v pořádku?“

„Ano. Myslím, že jsem v šoku. Byla mou Přemožitelkou jen po krátký čas a nebyli jsme si nijak blízcí, ale je to hrozné. Budu v pořádku. Jak je tobě?“

„Byla má přítelkyně. Nebyly jsme sice nějak velké, ale záleželo mi na ní svým způsobem. Ale spíš se bojím o Angela. Zůstaňte tady, dobře? Půjdu se ujistit, že nedělá něco… drastického.“

3.

Angel se vzbudil, když ucítil přítomnost někoho dalšího v pokoji. Jeho oči se rychle rozevřely a zahleděly se do temnoty. Posadil se a spatřil ženu sedící u něj na posteli.

„Buffy.“ Řekl nevěřícně.

„Ahoj, Angele.“ Řekla prostě a usmála se. Natáhl dlaň a jemně se dotknul její paže. Snažil se ujistit, že to není jen sen.

„Co se to děje? Já myslel, že jsi...“

„Mrtvá. Jsem, ale potřebuju tvou pomoc a nemám moc času. Neměla jsem zemřít. Nemělo to se to takhle stát a Síly to takhle nechtěly, ale ztratily kontrolu tím, že Glory byla také bůh. Nemohly se jí postavit. Angele, je tu způsob, jak mě přivést zpět.“ Jeho oči v údivu zamrkaly. „Knihy Wolfram & Hart, co jsi donesl z Pylei…“

„Jak jsi se o tom dozvěděla?“ přerušil jí Angel.

„Když zemřeš, dovolí ti znát. V těch knihách je kouzlo. Willow je dost silná na to, aby ho uskutečnila a může to udělat spolu s Gilesem a Wesleym.“

Vzala svou ruku a položila ho Angelovi na místo, kde by bilo jeho srdce a pohladila ho. „Miluju tě, Angele.“

„Taky tě miluju, Buffy.“ Naklonila se a jemně ho políbila. Jen se rty dotkla jeho a byla pryč.

4.

Angel na moment seděl šokovaný nad tím, co Buffy říkala a nad tím jednoduchým faktem, že tu byla. Vstal z postele a běžel nahoru do poschodí. Tam ležel Wesley , který spal vedle zdi a vzbudil se ve chvíli, kdy kolem něj Angel prošel.

„Angele, co se děje?“

„Potřebuju zavolat Willow.“ Pokračoval, když už sahal po sluchátku telefonu ve své kanceláři.

„Proč?“

„Protože můžeme Buffy přivést zpět.“ Začal vytáčet číslo. Wesley mu vzal ale sluchátko z rukou a zaklapl ho.

„Cože?“

„Buffy tu byla a řekla mi, že jí můžeme přivést zpět.“ Opět zvedl sluchátko a Wesley ho opět položil.

„Angele, já chápu, že jsi zraněný, ale Willow a všichni ostatní cítí stejný zármutek a nemůžeš je nutit tímhle projít.“

Angel na něj zůstal chvíli upřeně hledět.

„Myslíš si, že jsem se zbláznil.“

„To jsem nikdy neřekl, Angele. Miluješ Buffy strašně moc a reakce, že nechceš přijmout její smrt, je pochopitelná. Je logické, že jí chceš přivést zpět a že ti připadá, že jsi jí viděl, ale to není reálné. Omlouvám se, Angele.

„Wesley, poslouchej mě. Nevysnil jsem si to a nebyla to ani část nějakých představ. Bylo to skutečné. Vzbudil jsem se a ona seděla vedle. Vedle mne. Řekla mi o Glory, o tom že Síly ztratily kontrolu a že ona neměla zemřít. Potřebujeme jí přivést zpět. To kouzlo je v knihách ve Wolfram & Hart z Pylei.“

Angel věděl, že mu Wesley stále nevěří. „Kde jsou ty knihy? Najdu to kouzlo, předtím než zavolám Willow.“ Wesley věděl, že Angel nebude spokojený dokud to neudělá a tak souhlasil.

5.

O několik hodin později Angel a Wesley stále hledali kouzlo. Wesley už byl připravený to vzdát, ale Angel byl neoblomný. Potřeboval přivést Buffy zpět. Volali Lornovi okolo čtvrté ráno, aby jim přišel na pomoc a on souhlasil, ale jen s podmínkou, že to bude v pozdější hodinu. O čtyři hodiny později tu stál v zářivě modrém obleku.

„Takže, co to tu řešíme?“

„Hledáme něco, co dokáže přivést zpět mrtvé.“

„Oh“. Při pohledu do obličeje Angela se zdržel všech komentářů a jen se tiše posadil.

Cordelie se objevila spolu s Fred o hodinu později. Cordy se rozzářila, když viděla, že Angel není ve svém pokoji zamčený na tři západy a netruchlí. Cítila silné sympatie k tomuhle černovlasému upírovi přešla pokoj a obejmula ho. Angel se na ní podíval s překvapením v očích.

„Jak se máš?“ zeptala se a čekala na odpověď.

„Báječně ne.“ Odpověděl chraptivě. Viděla smutek v jeho očích, ale také odhodlání a naději, která jimi probleskovala. „Ale bude to lepší. Myslíme si, že je tu možnost, jak přivést Buffy zpět. Teď to hledáme.“

„Jak dlouho jste hledali?“

„Celou noc.“ Vmísil se Wesley.

„Udělám nějaké kafe.“

6.

Angel si udělal přestávku a šel do kuchyně. Téměř se zhroutil na stůl a opřel si hlavu o desku. Už hledali deset hodin a nic. Možná včerejší obraz Buffy byl skutečně jen z jeho velkého trápení. Ale hluboko uvnitř věděl, že je to pravda. Napil se své krve a otřel si ústa. Prošel okolo stolu a vracel se zpět k ostatním.

„Co se děje?“ zeptal se Wesleyho, který k němu vzhlédl.

„Angele, myslím, že jsme něco našli.“

Angel a ostatní, kromě Gunna, přijeli do Sunnydale pár hodin po západu slunce. Angel šel pomalu dolů ulicí a zastavil se přede dveřmi Magic shopu. Nadechl se a otevřel dveře. Zvonek nad dveřmi se rozezněl, když i ostatní vstoupili do obchodu a stanuli tváří tvář Scooby gangu.

„Angele, kde… jak… proč?“ začala Willow.

„Nemáme moc času a musíme to udělat, co nejdříve. Měl jsem sen, kdy ke mně přišla Buffy. Našli jsme způsob, jak jí přivést zpět.“

Všichni na něj šokovaně pohlédli.

Giles se ozval první „Ale to...“

„Je to pravda, Gilesi a musíte nám pomoci.“ Prohlásil nekompromisně Angel.

Giles četl pozorně kouzlo, které jim Angel nabídl a Willow mu nakukovala přes rameno. V pokoji bylo úplně ticho. Willow se dotkla Tary, co se jí objevila po boku. Chvíli se v tichosti bavili a nakonec Willow promluvila.

„Můžeme to udělat.“

Giles se rozhlédl kolem. „Myslím, že tu máme vše,co potřebujeme.“

„Kdy nejdřív můžeme začít?“ zeptal se okamžitě Alex.

„Potřebujeme tak hodinu.“

Wesley, Lorne a Fred odešli na hřbitov pro Buffyino tělo. Ostatní jí byli až příliš blízko na to, aby dokázali udělat něco takového. Cordelie zůstala s Angelem, aby se měl o koho opřít. Willow, Tara, Giles a Anya hledali po obchodě potřebné věci. Spike vrhal po Angelovi nepřátelské pohledy, ale ten to vůbec nevnímal. Byl příliš zaměstnaný tím, co mělo přijít. Alex a Dawnie spolu tiše hovořili u stolu.

„Co myslíš, že se stane?“ zeptala se Dawnie.

„Po pravdě, Dawnie, netuším.“

Téměř stejný rozhovor probíhal i mezi Cordelií a Angelem.

„Myslíš, že to kouzlo zabere?“

„Nevím, Cordy, ale pevně v to doufám.“ Cordelie znovu otvírala ústa, když jí tělem projela bolest a vykřikla. Angel jí chytil, tiskl jí k sobě, dokud to nepřešlo. Zvednul jí hlavu a přinutil jí se na něj podívat.

Všichni kolem se dívali v šoku.

„Má vize.“ Vysvětlil Angel.

„Od kdy?“ zeptal se Alex.

„Je to dlouhý příběh.“ Odvětil Angel. Cordelie začala už zase normálněji dýchat. „Jsi v pořádku?“ zeptal se Angel a podíval se jí do očí.

„Co mám říkat lidem, co se mě na to stále ptají?“ usmál se na ní. V ten moment vešli Wesley, Lorne a Fred.

Přišli zadním vchodem a položili Buffyino tělo na pohovku v zadním pokoji. Při pohledu na Cordy v Angelově náručí Wesleymu došlo, že měla Cordelie vizi.

„Jsi v pořádku? Co jsi viděla?“

„Demoní hnízdo, šest ulic severně. Mají dvě děti, chtějí je pro něco obětovat.“

„Musíme zavolat Gunnnovi.“ Ozval se okamžitě Angel a díval se na Gilese, kde má telefon.

„Nemůže to sám zvládnout.“ Přerušila ho Cordelie. „Musíme jet zpět a vyřešit to na místě.“ Angel vypadal roztěkaně. Chtěl tu být až se Buffy probudí, ale cítil naléhavost Cordeliiny vize.

„Můžeš tu zůstat, jestli chceš.“ Řekla mu tiše. Angel pohlédl na zadní dveře, kde leželo Buffyino tělo a potom zpět na ostatní. Giles jemně kývl, že souhlasí, aby Angel zůstal.

„Ok.“ Cordelie se jemně dotkla Angelova ramene. Zalovil v kapse a hodil klíče od auta Wesleymu. „Vem si auto. Zavolám, kdybych ho potřeboval.“

„Musíme se opět rozloučit, ale bylo vás příjemné opět vidět.“ Řekl Wesley předtím než se vydal ke dveřím. Cordy a ostatní ho kromě Angela následovali. Poté co se za nimi zavřeli dveře, rozhostilo se na pár minut ticho. Každý vypadal, že by chtěl být alespoň na chvíli na místě těch, kteří právě odešli. Strach z toho, co se mělo stát byl až příliš silný.

7.

„Jsou všichni připraveni?“ zeptala se Willow. Všichni kývli a zamířili do zadního pokoje. Angelovo srdce se sevřelo při pohledu na Buffyino bezvládné tělo. Dawn se přimknula k Alexovi, který už měl i ruku kolem Anyi.

Spike a Angel ustoupily stranou a Willow s Tarou začaly s kouzlem. Napětí v pokoji by se dalo krájet. Nikdo se nehýbal a jen hleděl na to, zda se kouzlo nějak projeví. Náhle se Buffyin hrudník pohnul a znovu se roztáhl vzduchem, který ho naplňoval. Angel sebou trhl ale nepohnul se. Tuhle napjatou a překvapenou atmosféru porušila až Dawnie, která se k Buffy s křikem a pláčem rozeběhla. Na nic nečekala a prudce Buffy zvedla do sedu a objala jí pažemi. Prudce se jí otevřely oči, ale instinktivně objetí opětovala.

„Buffy!“ vzlykala Dawnie.

„Oh, Dawn.“ Přitáhla si jí k době pevněji Buffy. „Bude to v pořádku, bude to v pořádku.“ Šeptala jí Buffy do vlasů a jemně je hladila. Objímali se dlouhý čas, ale Buffyiny oči nakonec zabloudily až za Dawniny záda a hleděla i na ostatní, kterým napětí hrálo v očích.

Nakonec se obrátila k Willow a s úsměvem řekla „Ahoj, zlato. Jsem doma.“ Přes radost a napětí v očích tam ale stále převládal šok. Willow udělala první krok kupředu a Buffy se zkusila také pomalu zvednout z pohovky.

Obě překonaly tu vzdálenost a prudce se objaly.

„Děkuju ti. Za všechno.“ Buffy řekla „Přivedla jsi mě zpět, starala jsi se o Dawnie, pomohla jsi přemoci Glory.“ Dlouho se k sobě tiskly, ale nakonec se Buffy vymanila z objetí a přistoupila před Taru.

„Je hezké tě mít zase zpátky, Buffy.“

„Jo, tebe taky.“ Objali se a Buffy se obrátila k Gilesovi.

Díval se na drobnou blondýnku před sebou. Občas ho vytáčela k nevydržení, málokdy poslouchala, ale pouto, co mezi nimi bylo, nemohlo nic nahradit. Miloval jí jako dceru, kterou nikdy neměl. Byl na ní pyšný jako nikdy předtím. Pevně jí k sobě přitiskl. Nakonec se odtrhla a usmála se na něj.

Pak už stála před Alexem a Anyou.

„Díky, že jste se starali o Dawnie.“

„Bylo to fajn.“ Řekla Anya.

Buffy je objala „Miluju vás, lidi.“ A pevně je k sobě tiskla. Alex jí u sebe podržel o chvíli déle. Přivedl jí zpět, když zemřela poprvé a když se to stalo teď, byl úplně bezmocný. Znamenala pro něj strašně moc. Buffy ho políbila na tvář.

Stála před Spikem. Dívala se mu do očí a usmála se. Potom se zarazila a rychle ho objala, ale hned se zase vrátila zpět.

„Díky za všechno.“

Ochraňoval Dawn a prokázal svou oddanost a pokud někdy váhala, tak snad mohla říct, že jsou snad i přátelé.

Spike svůj pohled upřel za sebe, kde stál hnědovlasý upír v černém kabátě.

Rozhostilo se ticho a Buffy se dívala na Angela.

„Já… ne!“ začala, ale hned zase zmlkla. Vyrazila a prudce ho objala a potom se přitiskla na jeho rty. Jeho tělo okamžitě reagovalo a přitiskl jí k sobě ještě těsněji.

Nad líbajícím se párem se rozlilo jasně modré světlo a v mžiku se vytratilo. Všichni na to vyděšeně hleděli. Nikdo ale nebyl šokovanější než, když se Angel odtrhl od Buffyiných rtů a pronesl.

„Jsem naživu.“

Jeho ruka se pohla na místo, kde by mělo být srdce a teď i skutečně bilo. Buffy přikryla jeho ruku svou a oči se jí rozzářily.

„Dárek od Sil. Gratuluju. Zasloužil jsi si to.“ Jemně ho políbila.

Ustoupila o krok zpět a vzala Dawnie kolem ramen. Otočilo se na Angela, usmála a pak odcházela s Dawnie do obchodu.

„Vau!“ řekl Alex a přerušil tím šokované ticho, co se rozhostilo.

„Dva oživení v jednom dni. My jsme ale dobrý!“

8.

Buffy šla chodbou a její vlasy byly stále mokré od sprchy, co si dala. Slyšela, jak Angel mluví s Cordelií po telefonu v kuchyni. Zastavila se chvilku poslouchala hlas, který tak dobře znala a který byl teď naplněný štěstím a slabě se usmála.

Vystoupila po schodech do patra a jemně zaklepala na Dawniny dveře.

„Pojď dál.“

Buffy vstoupila a posadila se na Dawninu postel.

„Co se děje?“

„Můžeme si promluvit?“

„Jo, jasně.“

„Co si myslíš o tom, že by tu Angel zůstal přes noc?“

„V pohodě.“

„Dobře. Potřebuje někde přespat, ale nechci, aby ti to nějak vadilo.“

„Nic se neděje. Angel je fakt fajn, když není zlej a nechce nás zabít.“ Buffy se rozesmála nad úvahou dívky, které se očividně líbil.

„Jak se máš?“ Zeptala se Buffy a zněla už vážněji.

„Co tím myslíš?“

„Hodně se stalo v posledních pár dnech. Jak se ti vede?“

„Fakt dobře, hádám. Myslím… nebyla jsi pryč zase tak dlouho, takže… jsme moc ráda, že jsi zase zpět. Je to jak kdybys odjela na výlet.“

„Jo, nějak tak. Jsem tady pro tebe, jasný?“

„Jo, já pro tebe taky.“

Buffy se usmála a otočili se k odchodu. Dawn jí ale zastavila.

„Buffy, jaké… jaké to je být mrtvá?“

Buffy se zarazila a chvíli přemýšlela, jak nejlépe odpovědět.

„Popravdě si moc nepamatuji. Nemyslím si , že by Síly chtěly odhalovat své tajemství posmrtného života. Ale zkusím něco říct. Zaprvé, vše zčerná. Je to jako by jsi se propadala černou propastí a už nemohla dohlédnout na okraj. Míchají se ti před očima lidi, co miluješ. Nutí tě to přemýšlet. Přemýšlíš o nejhorších a nejlepších momentech v životě. Některé jsou důležité pro život a některé méně, ale zase jsou velmi zvláštní.“

„O čem jsi přemýšlela?“

„Když jsme ještě bydleli v L.A., naši tě přivezli z nemocnice. Moje narozeninová párty ve školce. První den ve škole. Chvíli, když jsem se dozvěděla, že jsem Přemožitelka. Setkání s Alexem, Willow, Gilesem a Angelem. Když jsem zemřela poprvé. Moje narozeniny, to léto, kdy jsem utekla. Maturitu. Smrt maminky. Bylo toho hodně, ale vše je tak moc… rychlé.“

„Oh.“ Dawn nevěděla, co na to říct. Buffy pokračovala.

„Po tomhle jsem se ocitla někde, kde bylo bílo a… bylo tam divně.“ Buffy na chvilku přestala.

„Mamimka tam byla.“

Dawn vytryskly slzy z očí. Rychle a neočekávaně.

„Opravdu?“ zeptala se tiše. Buffy také začala plakat, ale pokračovala.

„Jo, to ona mi řekla o tom kouzlu. Řekla, že jsem byla statečná celý ten čas a obětovala jsem se pro svět.“

„To jsi ale přece udělala.“

 „Jo, ale je to má práce. Jsem Přemožitelka. Ty jsi byla jen dívka.“

„Jsem Klíč.“

„Ne, jsi moje sestra, Dawn!“

„Mám tě ráda, Buffy.“

Objaly se.

9.

Dawn usnula. Buffy jí přikryla, ale stále nebyla sto odejít. Věděla, že další rozhovor bude ještě víc naplněný slzami. Buffy se na sebe ještě podívala do zrcadla a tiše vyšla ze dveří. Angel ležel na gauči a měl zavřené oči.

„Angele?“ zeptala se jemně. Otevřel oči a posadil se.

„Buffy.“

„Můžeme si promluvit?“

„Ovšem.“

Buffy se posadila vedle něj a trochu ztuhla.

„Jak se máš? S nově nabytou lidskostí?“

Angel rozvažoval, jak odpovědět. Když byl člověkem poprvé ani ne před rokem, tak jí obětoval, aby Buffy podle něj mohla dál žít. Ale tentokrát mu jí dali Síly vědomě a doufal, že tentokrát je to už do smrti.

„Fajn, vážně.“

„A co dál?“

„Já nevím.“ Angelovi oči se setkaly s jejími. „To je na tobě.“ Buffyino tělo se trochu zachvělo a zahleděla se mu do čí.

„Co tím myslíš?“

„Miluju tě, Buffy.“ Řekl a neuhnul očima. „Chci být s tebou a teď už konečně můžeme. Uvědomuju si, že se tvůj život změnil a nechci ti stát v cestě, pokud by jsi si vybrala jiný způsob života. Je to na tobě.“ Podíval se na své dlaně a prsty jemně přejel přes Buffyinu rozevřenou dlaň.

„Angele, taky tě miluju. Tak… tak strašně moc. Když jsem zemřela, jeden z mých nejhroznějších pocitů byl, že už nikdy nedostaneme možnost být spolu. A teď jsme dostala šanci být s tebou a já s tebou chci být, ale jsem strašně vyděšená.“ Z očí jí vytryskly slzy a sama sebe překvapila, jak moc jí cloumají emoce.

Angel vzal její ruce do svých a pevně je držel.

„Vyděšená?“

„Jo, hrozím se toho, jak lehko ti opět můžu podlehnout a spadnout do toho znova a tentokrát už by nebyla cesta zpět. Nezvládla bych to a to si nemůžu dovolit. Kdybych byla sama a na ničem jiném nezáleželo… ale je tu Dawn. Potřebuje mě a musí být mou naprostou prioritou.“

„Rozumím.“

Tahle jednoduchá odpověď věci ještě zhoršila. To naprosté pochopení situaci ještě zkomplikovalo. Z Buffyiných očí stékala jediná slza. Angel vzal její obličej do dlaní a palcem jí setřel. Buffy se pohnula a opřela se mu o hruď a několik dalších slz se jí vylilo z očí. Byla unavená a zmatená. Všechno v jejím životě se měnilo tak rychle a ona nevěděla, co dělat. Potřebovala tu být pro Dawn, ale na druhou stranu potřebovala někoho, o koho by se mohla opřít ona. Zemřela pro záchranu světa, Bože! Ale teď je zpátky a chce něco na oplátku. Má na to nárok. Nebude se stále jen obětovat. V ten moment pocítila, že sedět vedle Angela, který se jí dotýká, jí naplňuje pocity bezpečí a štěstí, jaké nezažila už tak dlouho.

„Můžeme to zkusit.“ Řekl něžně Angel. „Budu prostě tady a i v Los Angeles nebo něco. Půjdeme na to pomalu.“

„Jo, pomalu by mohlo být dobrý.“ Zahleděla se znovu do těch čokoládových očí a potom na jeho rty. Naklonila se k němu a jejich rty se setkaly. Buffy si mu sedla na klín a přitulila se k Angelovi. Obtočila mu paže okolo krku a oddávala se naplno pocitům, co jí zaplňovali.

Angel se nakonec odtrhl, aby se mohl nadechnout. Buffy si opřela čelo o jeho a pevně zavřela oči.

„Angele.“ Zašeptala. Seděli v tichu několik minut. „Pojď, půjdeme nahoru.“ Vzdychla. Angel jí pozvedl bradu a zadíval se jí hluboko do očí.

„Co se stalo s tím, že na to půjdeme pomalu?“ zazubil se na ní.

„To byla ta racionální část mého já. Ale ostatní křičí po tom být s tebou. Potřebuju se tomu oddat a nikdy jsem víc necítila, jak moc je to správné. Můj život se stává zodpovědným a logick…“ zarazila se a nakonec dokončila „…potřebuju tě dneska v noci.“

Podíval se jí do široce otevřených očí a nemohl odmítnout. Nechtěl. Postavil se a zvednul jí z gauče sebou. Přitáhl si jí k sobě a něžně jí políbil.

„Jsi si jistá, že chceš právě tohle?“

„Ano.“

„Miluju tě.“

„Taky tě miluju.“ Angel jí znova políbil a Buffy cítila poprvé za dlouhý čas, že její život se zase dává do pořádku.